25 Cdo 1797/2003 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1797/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2005 Spisová značka:25 Cdo 1797/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1797.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 77 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1797/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce S. V. s. Č. B., zastoupeného advokátem, proti žalované 1. e. s. r. o., zastoupené advokátem, o 72.288,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 Nc 4502/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. dubna 2003, č. j. 19 Co 632/2003-164, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.915,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 12. 2002, č. j. 30 Nc 4502/2001-136, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 72.288,- Kč s 8 % úrokem od 6. 3. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením téhož soudu ze dne 3. 5. 2001, č. j. 30 Nc 4502/2001-27, byla k návrhu žalované předběžným opatřením uložena státnímu podniku P. V. povinnost zdržet se vypouštění vody z jezové zdrže na řece V. v lokalitě vodního díla Č. V. do koryta, v němž se nachází umělá dráha pro vodní slalom, a to do doby, než bude provozovateli této dráhy SK . s. Č. B. vodohospodářským orgánem pravomocně povoleno nakládání s vodami pro provoz dráhy. P. V. s. p. na základě tohoto rozhodnutí vypouštění vody zastavil, v důsledku čehož žalobci, který nemohl v době od 8. 5. 2001 do 26. 5. 2001 provozovat slalomovou dráhu, vznikla škoda. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2001, č. j. 30 Nc 4502/2001-46, bylo předběžné opatření zrušeno s odůvodněním, že pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, za situace, kdy referát životního prostředí Okresního úřadu v Č. B. rozhodl, že provozovatel slalomové dráhy nepotřebuje k užívání povrchových vod v umělé dráze pro vodní slalom povolení. Soud dovodil, že žalovaná (jako navrhovatel předběžného opatření) je podle § 77 odst. 3 o.s.ř. povinna nahradit žalobci (třetí osobě) újmu, která mu předběžným opatřením vznikla, neboť předběžné opatření bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že by návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že by právo navrhovatele bylo uspokojeno (§ 77 odst. 3 o.s.ř.). Škoda takto žalobci vzniklá sestává z ušlého zisku za ubytování, pronájem šaten a umělé dráhy pro vodní slalom pro neuskutečněná soustředění oddílů vodních kanoistů z O., B. a P. v době od 11. do 20. 5. 2001 ve výši 16.365,- Kč, z ušlého zisku za ubytování, parkování a startovné v důsledku zrušení národních kontrolních závodů v areálu žalobce v době od 25. do 27. 5. 2001 ve výši 47.975,- Kč a ze skutečné škody v částce 7.948,- Kč, kterou musel žalobce vynaložit na účast svých členů na národních kontrolních závodech přeložených do R. n. L. Výši škody žalobce prokázal listinnými důkazy, z nichž vyplývá i to, že má živnostenské oprávnění k poskytování ubytovacích služeb; k provozování slalomové dráhy je pak oprávněn v rámci své sportovní činnosti, kterou vykonává i ve prospěch Č. s. k. a v něm sdružených kanoistických oddílů. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 4. 2003, č. j. 19 Co 632/2003-164, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 72.288,- Kč, změnil je ve výroku o úrocích z prodlení tak, že návrh žalobce na zaplacení 8 % úroku z prodlení z částky 72.288,- Kč od 6. 3. 2002 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně, zejména s tím, že jsou naplněny podmínky ustanovení § 77 odst. 3 o.s.ř. pro přiznání nároku na náhradu újmy, která žalobci vznikla vydaným předběžným opatřením, jenž bylo později zrušeno. Dospěl však k závěru, že žalovaná nemůže být se zaplacením přiznané újmy v prodlení dříve, než soud rozhodne podle ustanovení § 77 odst. 3 o.s.ř., žalobci proto úroky z prodlení nenáleží. K námitkám odvolatelky, že žalobce nebyl oprávněn dosahovat vyčísleného zisku, neboť neměl živnostenské oprávnění k poskytování ubytovacích služeb a chybělo mu též rozhodnutí o nakládání s vodami, odvolací soud uvedl, že posouzení souladu činnosti vyvíjené žalobcem se živnostenským zákonem a předpisy o vodách nepřísluší soudu, nýbrž příslušným správním orgánům. Proti usnesení odvolacího soudu, konkrétně proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a proti měnícímu výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Namítá, že činnost žalobce související s provozem slalomové dráhy vyžaduje nezbytně pravomocné povolení k nakládání s povrchovými vodami, neboť vzhledem k charakteru lodí nelze tuto činnost považovat za vnitrostátní plavbu ve smyslu zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. Dovolatelka vytýká odvolací soudu, že odmítl tuto otázku posoudit s odkazem na nedostatek pravomoci (a podobně postupoval soud prvního stupně), čímž bylo porušeno ustanovení § 6 o.s.ř.; stejně tak se nezabýval ani otázkou, zda činnost žalobce je v souladu s jeho živnostenskými oprávněními. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání poukazuje zejména na okolnost, že referát životního prostředí Okresního úřadu v Č. B., jako příslušný vodohospodářský orgán ve svém rozhodnutí ze dne 14. 5. 2001 dospěl k názoru, že umělá dráha pro vodní slalom slouží k provozování plavby, a proto se na její provoz vztahuje ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., což znamená, že se jedná o užívání povrchových vod k plavbě a k takovému užívání není třeba povolení ani souhlasu vodohospodářského orgánu. Odvolání žalované proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 25. 3. 2002, č. j. 4 C 39/2001-6010, a žalovaná neuspěla ani se žalobou podanou k Nejvyššímu správnímu soudu. Žalobce je proto přesvědčen, že soudy obou stupňů v této otázce rozhodly v souladu s rozhodnutími správních orgánů, a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (s výjimkou výroku o příslušenství, který není dovoláním dotčen) usnesení soudu prvního stupně, ukládající jí povinnost nahradit újmu vzniklou vydáním předběžného opatření třetí osobě (žalobci) podle ustanovení § 77 odst. 3 o.s.ř. I když řízení o takovém nároku je součástí řízení o vydání předběžného opatření, které není řízením ve věci samé (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1964, 5 Co 209/64,