25 Cdo 1930/2016 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1930/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2017 Spisová značka:25 Cdo 1930/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1930.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 427 obč. zák. § 441 obč. zák. § 431 obč. zák. § 150 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 4. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.4.2017III.ÚS 1119/17JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto28.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1930/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) H. Š., b) nezletilé R. Š., c) nezletilého J. Š., d) J. Š., e) Z. Š., f) Z. Š., všech společně zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55, proti žalovaným 1) SALOMON s. r. o., se sídlem Hvozdnice 162, IČO 27131939, a 2) M. S., oběma zastoupeným Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, V Jámě 699/1, za účasti Allianz pojišťovny, a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o zaplacení 1.375.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 141/2014, o dovolání žalobkyně a) a žalobců d) a f) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. 25 Co 284/2015–218, takto: I. Dovolání žalobkyně a) a žalobců d) a f) proti výroku III rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. 25 Co 284/2015–218, se zamítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. 25 Co 284/2015–218, se mění ve výroku II v části týkající se žalobkyně a) jen tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 128.033 Kč. III. Žalobkyně a) a žalobce d) jsou povinni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 18.290 Kč k rukám Mgr. Marie Klinerové, advokátky se sídlem Praha 1, V Jámě 699/1, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobce f) je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.045 Kč k rukám Mgr. Marie Klinerové, advokátky se sídlem Praha 1, V Jámě 699/1, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Ve vztahu mezi žalobci a), d) a f) a vedlejší účastnicí nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 3. 2. 2015, č. j. 7 C 141/2014–108, Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovanému 1) nebo žalovanému 2) zaplatit žalobkyni a) částku 240.000 Kč, žalobkyni b) částku 240.000 Kč, žalobci c) částku 240.000 Kč, žalobci d) částku 240.000 Kč, žalobkyni e) částku 240.000 Kč a žalobci f) částku 175.000 Kč, a státu, žalovaným ani vedlejšímu účastníku na straně žalovaných nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhali jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. jako pozůstalí po poškozeném J. Š., jenž zemřel dne 7. 6. 2012 při dopravní nehodě. Poškozený se při jízdě na motocyklu v obci zcela nepřiměřenou rychlostí střetl s protijedoucím vlevo odbočujícím automobilem, jejž řídil žalovaný 2) a jehož provozovatelem je žalovaná 1). Soud uzavřel, že odpovědnost za škodu není dána ani u jednoho ze žalovaných, neboť jedinou příčinou nehody bylo porušení právní povinnosti poškozeným (nepřiměřená rychlost). Po právní stránce pak dovodil, že žalovaná 1) neodpovídá jako provozovatel vozidla podle § 427 obč. zák., neboť šlo o střet provozů podle § 431 obč. zák., který zavinil výhradně poškozený. Žalovaný 2) neodpovídá za škodu dle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť se nedopustil protiprávního jednání. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupem dle § 150 o. s. ř. nepřiznal procesně úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení, neboť ve ztrátě poškozeného shledal okolnosti hodné mimořádného zřetele. K odvolání žalobců i žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 25 Co 284/2015-218, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu k žalobcům b) a c), změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení tak, že uložil zaplatit náhradu nákladů řízení státu a žalovaným žalobkyni a) do výše 50 % a žalobcům d) a f) v plné výši a těmto žalobcům uložil ve stejném poměru i povinnost nahradit náklady odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právními závěry ohledně odpovědnosti obou žalovaných, neboť příčinou střetu vozidla provozovaného žalovanou 1) s motocyklem byla výlučně nepřiměřeně rychlá jízda poškozeného řidiče motocyklu. Žalovaný 2) se nedopustil žádného protiprávního úkonu, není tedy naplněna nezbytná podmínka odpovědnosti za škodu dle § 420 odst. 1 obč. zák. Na rozdíl od okresního soudu však odvolací soud zkoumal podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným u každého ze žalobců zvlášť a dospěl k závěru, že u nezletilých dětí poškozeného, jež nemají vlastní příjem a samy o vedení sporu nerozhodly, a u jeho matky ve starobním důchodu, tedy u žalobců b), c) a e) jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž lze nepřiznat náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému účastníku, a výrok rozsudku okresního soudu v tomto rozsahu potvrdil. Naopak u žalobkyně a) (zčásti) a u žalobců d) a f) důvody hodné zvláštního zřetele neshledal, neboť takovým důvodem nemůže být pouze okolnost, že žalobcům zemřel blízký rodinný příslušník. Žalobcům bylo známo již z výsledků trestního řízení, že na nehodě měla jednoznačný podíl nepřiměřená rychlost motocyklu řízeného poškozeným, a že se tedy nepochybně poškozený přinejmenším výrazně spolupodílel na vzniku škody, přesto uplatnili nárok dle § 444 odst. 3 obč. zák. v plné výši. Odvolací soud uzavřel, že osobní a majetkové poměry žalobce d) neodůvodňují použití § 150 o. s. ř., o majetkových poměrech žalobce f) nebylo soudu nic známo, nebyl tedy dán důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. a u žalobkyně a) soud zvážil, že je podnikatelkou, podniká a spravuje majetek dětí svých a poškozeného, shledal tedy, že jsou u ní důvody pro použití § 150 o. s. ř. z jedné poloviny. Shodně pak rozhodl odvolací soud rovněž o nákladech odvolacího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobkyně a) a žalobci d) a f) dovolání do výroku o věci samé a dále do části výroků o nákladech řízení, kterou jim byla uložena povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. Přípustnost shledávají v řešení otázky odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále v řešení otázky výše odměny za zastupování advokátem a posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, respektive při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé zpochybňují závěr odvolacího soudu, že věc je třeba posuzovat dle § 431 obč. zák., neboť toto ustanovení upravuje vypořádání mezi provozovateli, jejichž provozy se střetly, avšak poškozený nebyl provozovatelem motocyklu a žalobci od počátku uplatňovali své nároky dle § 427 obč. zák. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že jedinou příčinou dopravní nehody byla nepřiměřená rychlá jízda poškozeného, a dovozují porušení právní povinnosti žalovaným 2). Dovolatelé dále nesouhlasí s určením nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, neboť se domnívají, že k tomuto postupu nebyl důvod. Uvádějí okolnosti, pro něž měl odvolací soud od uložení náhrady nákladů všem žalobcům upustit. Navrhují proto, aby dovolací soud určil poměr účasti účastníků dopravní nehody na vzniklé škodě a změnil rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu tak, že se žalobě alespoň zčásti vyhovuje a žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Dovolatelé dále požádali o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že se ztotožňují se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Dovolací námitky žalobců považují za šikanózní a poukazují na majetkové poměry žalobců, jež soudu doložili z oficiálních zdrojů. Dále uvedli, jaký nepříznivý dopad mělo dosavadní řízení do soukromé sféry rodiny žalovaného 2). Navrhují proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl. Vedlejší