25 Cdo 194/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 194/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2023 Spisová značka:25 Cdo 194/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.194.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 51 odst. 3 předpisu č. 458/2000 Sb. § 9 předpisu č. 82/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 194/2022-506 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a.s., IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 – Karlín, proti žalovaným: 1. M. Z., narozená XY, bytem XY, 2. K. Z., narozená XY, bytem XY, a 3. nezletilý AAAAA (pseudonym), narozený XY, bytem XY, zastoupený opatrovnicí A. Č., narozenou XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Bc. Martinem Křížem, advokátem se sídlem Davidovičova 1675/4, Praha 14, o 381.106 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 7/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 19 Co 468, 469/2017-433, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 7. 7. 2017, č. j. 8 C 7/2016-152, ve spojení s usnesením ze dne 2. 11. 2017, č. j. 8 C 7/2016-174, uložil právnímu předchůdci žalovaných zaplatit žalobkyni 19 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % z této částky od 2. 1. 2015 do zaplacení, žalobu co do 141 049,89 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Rozhodl tak o žalobě, po jejím částečném zpětvzetí co do 220 148,11 Kč, na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie skládající se ze škody 144 306,89 Kč představující cenu neoprávněně odebrané elektrické energie a ze škody 16 651 Kč představující náklady na zjištění neoprávněného odběru, tj. celkem 160 957,89 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 26. 2. 2014 žalobkyně, po předchozím oznámení jejího zaměstnance J. V., který při provádění montážních prací v odběrném místě XY, kde byl odběratelem právní předchůdce žalovaných, pojal podezření na neoprávněný odběr, zjistila na odběrném místě prostřednictvím zmocněné společnosti zásah do elektroměru porušením úřední značky a přelakováním derivační propojky. Zmocněná společnost provedla demontáž elektroměru a odeslala jej ke znaleckému zkoumání znalci a následně autorizovanému metrologickému středisku. Podle znaleckého posudku došlo k zásahu do svorkovnice elektroměru, derivační propojky byly zalakované, propojka na fázi L3 nezajišťovala vodivé spojení a úřední značka byla poškozená. Podle doplňku znaleckého posudku došlo i k násilnému přetočení číselníku elektroměru. Poslední odečet v odběrném místě provedla 30. 5. 2013 A. L., která si na odečet s odstupem času nepamatovala, ale podle soudu prvního stupně nepochybně žádný zásah nezjistila, neboť jinak by jej oznámila žalobkyni. V minulosti přitom již zásah na jiných místech odhalila a podle znalce měl být nyní zásah viditelný i při provádění běžného odečtu. Okresní soud podle § 2895 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 51 odst. 1 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a § 9 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb., uzavřel, že předchůdce žalovaných porušil svou právní povinnost minimálně tím, že dopustil, aby v jeho odběrném místě došlo k zásahu do elektroměru, který zkresloval skutečnou spotřebu elektrické energie. Délku trvání neoprávněného odběru stanovil od 30. 5. 2013, kdy provedla odběr pracovnice žalobkyně A. L., která zásah nezjistila, do 13. 2. 2014, kdy zaměstnanec žalobkyně J. V. zjistil a oznámil podezření na neoprávněný odběr. Za každý z těchto 258 dní přiznal okresní soud náhradu ve výši 101,67727 Kč, která odpovídala průměrnému dennímu nákladu na elektrickou energii za období po výměně elektroměru za nezávadný v období od 30. 5. 2014 do 31. 5. 2017, tj. celkem 26 232,735 Kč, od této částky odečetl předchůdcem žalovaných uhrazenou částku 22 975,74 Kč za spotřebovanou elektrickou energii v období neoprávněného odběru. Vedle této přímé škody 3 257 Kč vznikl žalobkyni nárok na náhradu 16 651 Kč jakožto částky, kterou vynaložila na zjištění neoprávněného odběru externí společností a na znalecký posudek. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2020, č. j. 19 Co 468, 469/2017-433, zastavil řízení o zaplacení příslušenství z částky 220 148,11 Kč (výrok I), neboť soud prvního stupně tak v souvislosti se zpětvzetím žaloby co do 220 148,11 Kč opomenul učinit, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta co do 141 049,89 Kč, tak, že uložil 1. žalované zaplatit žalobkyni 7 052,49 Kč s příslušenstvím, 2. a 3. žalovaným (každému z nich) zaplatit žalobkyni 66 998,70 Kč s příslušenstvím (výrok II), rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudem prvního stupně (výrok III, IV a V) a nákladech řízení účastníků a státu před odvolacím soudem (výrok VI a VII). O náhradě škody rozhodoval ve vztahu k žalovaným jakožto dědicům původně žalovaného a povinnost jim uložil podle poměru toho, co z dědictví nabyli. Odvolací soud se neztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o počátku neoprávněného odběru nejdříve po posledním odečtu spotřeby elektrické energie A. L. dne 30. 5. 2013, neboť povinností zaměstnanců žalobkyně při odečtu byla pouze vizuální kontrola úředních a provozních značek na elektroměru a svorkovnici, nebyl-li elektroměr zakryt krytem elektroměrového rozvaděče. Pro zakrytí elektroměrového rozvaděče nemohla A. L. dne 30. 5. 2013 provést pohledovou kontrolu úředních značek, nebyl tak vyloučen neoprávněný odběr i před tímto odečtem. Dále se neztotožnil ani s okamžikem ukončení neoprávněného odběru, ke kterému nedošlo již 13. 2. 2014, kdy J. V. pojal podezření na neoprávněný odběr, ale až 26. 2. 2014, kdy žalobkyní zmocněná společnost provedla demontáž elektroměru. Protože se žalobkyni nepodařilo prokázat, že k neoprávněnému odběru docházelo již od roku 2010, kdy odběr energie právním předchůdcem žalovaných skokově poklesl, určil odvolací soud počátek neoprávněného odběru na základě domněnky § 9 odst. 6 vyhlášky č. 82/2001 Sb. na den 31. 5. 2012, kdy proběhl předposlední pravidelný odečet. Neoprávněný odběr tak probíhal 636 dnů od 31. 5. 2012 do 26. 2. 2014. Protože by stanovení výše škody podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. vedlo ke zvýhodnění žalobkyně na úkor žalovaných (škoda by činila 364 455 Kč), určil odvolací soud výši spotřebované energie porovnáním spotřeby po výměně elektroměru od 31. 5. 2014 do 30. 5. 2018. Za těchto 1461 dnů naměřil nový elektroměr celkem 51,86 MWh, což činilo 0,03546611909 MWh za den. Proto odvolací soud vyšel ze spotřeby po výměně elektroměru a za dobu neoprávněného odběru vzal za skutečnou spotřebu 22,556 MWh (636 dní x 0.03546611909 MWh za den), ačkoli elektroměr v předmětné době naměřil spotřebu pouze 14,145 MWh. V důsledku přelakování derivačních propojek svorkovnice tak došlo k neoprávněnému odběru 8,411 MWh (22,556 – 14,145), což při ceně elektrické energie v rozhodném období stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu 5,6397737 Kč/kWh vedlo ke vzniku škody ve výši 47 436,13 Kč. Dále žalobkyni přetočením počítadla elektroměru o 20 000 kWh při téže ceně stanovené Energetickým regulačním úřadem vznikla škoda 112 795,47 Kč, celkem tedy 160 231,13 Kč. Žalobkyně uplatnila škodu ve výši 160 957,89 Kč, z čehož jí soud prvního stupně přiznal 19 908 Kč, proto odvolací soud žalobkyni přiznal i zbývající částku 141 049,89 Kč. Žalovaní napadli rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků II až VII dovoláním. Přípustnost podle § 237 o. s. ř. odůvodnili tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na otázkách doposud neřešených, a to, od jakého okamžiku je elektroměr v odpovědnostní sféře odběratele elektrické energie, zda je pro odečet elektrické energie relevantní zkušenost a vzdělání odečítače a zda a jakou relevanci má přítomnost osoby jednající za žalobce mimo pravidelný odečet za účelem ročního zúčtování. Odvolací soud měl pochybit při stanovení výše škody, čímž porušil princip přiblížení se skutečné škodě. Nesprávně stanovil délku neoprávněného odběru, neboť chybně hodnotil výslech A. L. při odečtu a její schopnosti odhalit manipulaci s elektroměrem podcenil. I pokud by skutečně byl