25 Cdo 2091/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2091/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2091/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2091.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Duševní útrapy (o. z.) [ Náhrada při újmě na přirozených právech člověka (o. z.) ] Majetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2959 o. z. § 2960 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 9. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2726/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2091/2020-687 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) A. A., narozený XY, b) K. A., narozená XY, c) AAAAA (pseudonym), narozená XY, a d) BBBB (pseudonym), narozený XY, všichni bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, 120 00 Praha 2, protižalovaným: 1. Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, 2. M. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Vladislavou Hanákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem nám. Dr. Tyrše 56, 257 65 Čechtice, o náhradu majetkové i nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 184/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 15 Co 137/2019-573, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 15 Co 137/2019-573, v části výroku I, jíž byly potvrzeny napadené zamítavé výroky rozsudku soudu prvního stupně a rozhodnuto o nákladech řízení, ve výroku II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2018, č. j. 43 C 184/2016-479, v zamítavých výrocích I, III, V, VI, VII a ve všech nákladových výrocích (XI až XVII), se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně b) směřující proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 15 Co 137/2019-573, jíž byl potvrzen zamítavý výrok VIII rozsudku soudu prvního stupně, se zamítá. Odůvodnění: Žalobci se domáhali náhrady majetkové i nemajetkové újmy za duševní útrapy spojené s úmrtím AAAAA, a to každý z žalobců a) a b) 4 500 000 Kč, každý z žalobců c) a d) částky 9 400 000 Kč, dále se žalobci a) a b) společně domáhali zaplacení náhrady za zásah do práva na rodinný život ve výši 1 000 000 Kč, náhrady nákladů na péči o žalobce c) a d) za období od září 2014 do srpna 2016 v celkové částce 1 051 200 Kč a nákladů na pořízení hrobu a pomníku ve výši 91 946 Kč (poté, co byla žaloba v tomto nároku částečně vzata zpět). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 12. 2018, č. j. 43 C 184/2016-479, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) a c), každé 50 000 Kč s příslušenstvím (výroky II a IV) a žalobcům a) a b) 90 312,50 Kč s příslušenstvím (výrok IX). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl [pokud se žalobce a) domáhal zaplacení 4 500 000 Kč (výrok I), žalobkyně b) částky 4 450 000 Kč (výrok III), žalobkyně c) částky 9 350 000 Kč (výrok V), žalobce d) částky 9 400 000 Kč (výrok VI), žalobci a) a b) společně zaplacení částek 1 000 000 Kč (výrok VII) a 1 051 200 Kč (výrok VIII) a 1 633,50 Kč (výrok X), vše s příslušenstvím] a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu (výroky XI až XVII). Ve sporu o náhradu majetkové a nemajetkové újmy při usmrcení osoby blízké vyšel soud ze zjištění, že dne 24. 8. 2014 řídil 2. žalovaný pod vlivem alkoholu motorové vozidlo pojištěné u 1. žalované, řízení nezvládl, vjel vpravo mimo komunikaci a narazil do stromu. Při této dopravní nehodě zemřela AAAAA (dále též jen „zemřelá“), dcera žalobců a) a b) a matka žalobců c) a d), která jela ve vozidle jako spolujezdkyně. Za zavinění dopravní nehody byl 2. žalovaný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 3. 2015, č. j. 10 T 181/2014-253, kterým mu byla mimo trestu odnětí svobody a zákazu činnosti uložena povinnost zaplatit žalobci a) 21 230 Kč a se zbývajícími nároky byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Zemřelá žila se všemi žalobci (rodiči i dětmi) ve společné domácnosti. Žalobce a) měl kromě ní ještě dvě další dcery, se kterými se stýká, v době jejího úmrtí mu bylo 61 let a jeho zdravotní stav není dobrý, je v invalidním důchodu. Zemřelá AAAAA byla jedinou dcerou žalobkyně b), která její ztrátou velmi trpí. V době úmrtí dcery jí bylo 51 let, dceři pomáhala v péči o žalobce c) a d). Po smrti dcery byla žalobkyně b) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 50 P 353/2014, ustanovena poručníkem žalobců c) a d). Péči o ně vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu žalobce a) vykonává převážně sama. Žalobkyně c) ve věku 5,5 let ztrátu matky plně vnímala a těžce se s ní vyrovnávala. Ovlivnilo to zahájení i průběh její školní docházky, měla obtíže s výukou i chováním, fixovala se na třídní učitelku. Na matku často vzpomíná, v době jejích narozenin je nesoustředěná, neklidná, sama často iniciuje cesty na hřbitov. Žalobci d) byl v době nehody 1 rok, na péči o něj se i před nehodou výrazně podílela žalobkyně b). Žalobci c) a d) mají problémy s chováním a dochází na dyadické (psychologické) terapie. Na matce byli existenčně a finančně závislí, neboť otec ani jednoho z nich nebyl zapsán v rodném listě. První žalovaná zaplatila mimosoudně na náhradu nemajetkové újmy každému z žalobců a) a b) 500 000 Kč a každému z žalobců c) a d) 600 000 Kč. Soud věc posoudil podle § 81, § 2956, § 2959, § 2960 a § 2961 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a ohledně duševních útrap žalobců odkázal na judikaturou stanovená kritéria. U žalobců a) a b) přihlédl k jejich věku v době úmrtí dcery, k tomu, že na ní nebyli existenčně ani finančně závislí a že se jim dostalo morální satisfakce prostřednictvím omluvného dopisu 2. žalovaného a jeho trestním odsouzením. Vzhledem k tomu, že zemřelá nebyla jedinou dcerou žalobce a) a tíže péče o vnuky spočívá na žalobkyni b), neshledal soud u žalobce a), i při zohlednění blízkého vztahu mezi ním a zemřelou dcerou, důvody pro zvýšení pojišťovnou vyplaceného odškodnění. U žalobkyně b) tyto důvody shledal v rozsahu 50 000 Kč vzhledem k intenzivnímu vztahu žalobkyně b) s jedinou dcerou a k tomu, že se musela sama postarat o její děti a sdílet jejich duševní útrapy. Nezletilí žalobci byli smrtí matky zasažení zvlášť zásadním způsobem, a to zejména žalobkyně c), která její ztrátu ve věku 5,5 let plně vnímala a velmi těžce nesla, a proto v jejím případě soud shledal důvod ke zvýšení odškodnění o 50 000 Kč. U žalobce d) soud připustil, že absence matky ovlivní celý jeho život, avšak s ohledem na to, že v době nehody mu byl pouhý 1 rok, považoval za dostatečné (již zaplacené) odškodnění ve výši 600 000 Kč. Přihlédl k tomu, že trauma dětí je v menší míře snižováno přítomností žalobců a) a b) v situaci, kdy se zejména žalobkyně b) před tragickou událostí významným způsobem podílela na jejich péči. Při stanovení výše náhrad zohlednil soud aktuální i očekávané příjmy 2. žalovaného, jeho výdaje i to, že vzhledem k regresu 1. žalované vůči němu, to bude právě on, kdo bude v konečném důsledku přiznané částky hradit s tím, že přiznáním nepřiměřených částek by v podstatě došlo k jeho ekonomické likvidaci, a dále i k tomu, že byl dosud bezúhonný a že do své smrti bude žít s vědomím, že je odpovědný za smrt člověka. Nebyly prokázány skutečnosti svědčící o tom, že by se poškozená spolupodílela na vzniku škody, ani že by 2. žalovaný ovlivnil majetkové poměry v rodině tak, aby byl z vlastnictví majetku vyloučen. V případě nároku žalobců a) a b) na náhradu za zásah do jejich práva na soukromý život soud uzavřel, že v řízení nebyla prokázána taková intenzita zásahu, která by odůvodňovala jeho finanční náhradu; již před tragickou nehodou se žalobci a) a b) přestěhovali k dceři do XY, mohou vykonávat své dřívější aktivity (návštěvy známých, kulturních akcí, dovolené). V životě žalobce a) nedošlo vzhledem k jeho zdravotnímu stavu k zásadní změně, u žalobkyně b) k zásadní změně života nepochybně došlo, neboť jí přibyly povinnosti ve vztahu k nezletilým žalobcům, avšak na péči o ně se významným způsobem podílela již před tragickou nehodou. Žalobci pobírají sociální dávky a mají možnost využít i pomoci jiných osob [dcer žalobce a), sousedky, případně školní družiny], což z vlastní vůle v plném rozsahu nevyužívají. Jejich nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s péčí o žalobce c) a d) pak podle soudu vůbec nevznikl,