25 Cdo 2098/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2098/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 3. 2026 Spisová značka:25 Cdo 2098/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.2098.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zdravotnictví Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 2959 o. z. § 45 předpisu č. 372/2011 Sb. § 2643 o. z. § 2645 o. z. § 2913 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2098/2025-497 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobců: a) F. F., b) J. B. c) J. M., d) J. M., e) Š. F., a f) K. F., všichni zastoupení advokátem JUDr. Petrem Pavlíkem, se sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8, proti žalované: Fakultní nemocnice Bulovka, IČO 00064211, se sídlem Budínova 67/2, Praha 8, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/28, Praha 1, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o odškodnění duševních útrap pozůstalých, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 110/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 35 Co 137/2025-463, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.554 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jana Macha. III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 27 C 110/2023-410, zamítl výroky I až VI žalobu, kterou se žalobci a) až f) domáhali náhrady nemajetkové újmy (duševních útrap způsobených usmrcením osoby blízké) každému ze žalobců částkou 1.513.560 Kč s příslušenstvím, a výroky VII až XXIV rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobci jsou příbuzní zemřelé V. F.: žalobce a) manželem, žalobkyně b) matkou, žalobkyně c) dcerou, žalobce d) vnukem, žalobce e) synem a žalobkyně f) vnučkou. V. F. (dále jen „pacientka“) podstoupila u žalované dne 27. 10. 2022 implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu (TEP). Po operaci se u ní objevily komplikace a dne 30. 12. 2022 zemřela. Žalobci tvrdili, že žalovaná pochybila při získání informovaného souhlasu, když pacientku dostatečně nepoučila o možných rizicích a komplikacích, že vůbec k operaci pacientku přijala i přes její superobezitu (morbidní obezita III. stupně s BMI 40+) a že nepostupovala lege artis. Obvodní soud na základě znaleckého posudku MUDr. Martina Krbce, CSc., uzavřel, že žalovaná postupovala lege artis, na základě dostupných vědeckých analýz morbidní obezita obecně není překážkou pro to, aby bylo přistoupeno k operaci TEP, a že tato obezita nebyla překážkou ani v konkrétním případě pacientky, která byla indikována k operačnímu výkonu pro pokročilou sekundární koxartrózu IV. stupně. Pro pokročilý stav destrukce kyčelního kloubu byla náhrada kloubu jediným možným efektivním řešením. Pacientka podstoupila všechna nezbytná předoperační vyšetření, absence vyšetření stomatologického a gynekologického není nesprávným léčebným postupem, jedná se o doporučená, nikoli nezbytná vyšetření, jejich provedení je na přijímacím lékaři. Kdyby pacientka trpěla zánětem, na příjmu by to bylo rozpoznáno. Konečně shledal rovněž řádným poučení žalované, jež pacientka podepsala a které obsahovalo podstatné informace o povaze a rizicích zákroku, včetně možného rizika infekce, a bylo doplněno ústním poučením přijímajícího lékaře MUDr. Magerského. Chyběla-li v poučení informace o rizicích možných reoperací, vyndání implantované náhrady či vzniku trvalé invalidity, alternativních metodách léčby či o možném úmrtí a bylo obecně strohé, dospěl obvodní soud k závěru, že některé chybějící informace byly v případě pacientky nadbytečné, neboť v jejím zdravotním stavu nebyly relevantní, některé nemohly ovlivnit její rozhodnutí operaci podstoupit, neboť posuzována byla její zdravotní situace před zákrokem, kdy operace byla jediným možným řešením nekrózy její kyčle. Na základě provedeného dokazování proto konstatoval obvodní soud, že žalovaná postupovala při léčení pacientky lege artis, nepochybila při poskytování zdravotní péče ani v rámci předoperační péče, ani při informování pacientky o povaze a rizicích zákroku (i když shledal dílčí nedostatky v poučení, nebyly v příčinné souvislosti se vznikem újmy), ani při pooperační péči. Po právní stránce tedy žalobci neprokázali, že žalovaná je odpovědná za úmrtí pacientky. Žalovaná proto neodpovídá za duševní útrapy, které žalobcům vznikly při jejím úmrtí. Neodpovídá-li žalovaná za duševní útrapy žalobců, potom není povinna za tyto útrapy žalobce odškodnit podle § 2959 o. z. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2025, č. j. 35 Co 137/2025-463, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen co do výše přiznaných nákladů řízení u každého ze žalobců, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, jakož i s jeho právním posouzením. Shodně s ním zdůraznil, že znaleckým posudkem bylo vyvráceno tvrzení žalobců o postupu non lege artis operací TEP kvůli obezitě a vysokému BMI pacientky. Správným označil i závěr ohledně dostatečnosti předoperačních vyšetření i při absenci vyšetření stomatologa a gynekologa, když původ infekce v ráně již nelze zjistit a je ryzí spekulací, zda absence vyšetření mohla mít vliv na úmrtí pacientky. Tvrzení o přítomnosti čtyř druhů bakterií v pitevním protokolu zemřelé jsou nepřípustnou novotou v odvolacím řízení, současně ani nezpůsobují nedostatečnost znaleckého posudku. Konečně i ve vztahu k otázce informovaného souhlasu a rozsahu poučení se odvolací soud ztotožnil s hodnocením obvodního soudu, že o některých rizicích nebyla pacientka poučena, avšak že nebylo prokázáno, že by v případě bezvadného poučení bylo reálně pravděpodobné, že by se pacientka rozhodla zákrok nepodstoupit ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013. Odvolací soud připomenul, že pacientka byla indikována k operaci pro vážnou diagnózu (pokročilý stav destrukce kyčelního kloubu), která jí způsobovala bolesti a značně ji omezovala v chůzi, přičemž byla pro bolesti zařazena na dřívější termín, což naopak svědčí o závažnosti její diagnózy a bolestí. Zcela bez souvislosti se vznikem škody jsou pak tvrzení o porušení licenčního řádu žalované a nedůvodnou je i námitka o neprovedení důkazu výslechem J. G., jenž nemůže v projednávané věci být ani svědkem, ani znalcem. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřují v řešení otázek hmotného nebo procesního práva, které buď doposud nebyly řešeny v rozhodování dovolacího soudu, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně vymezili celkem sedm otázek vztahujících se k informovanému souhlasu, úplnosti znaleckého posudku a poskytování péče žalovanou lege artis, které dle dovolatelů dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, a dále předložili k řešení tři otázky dokazování a důkazního břemene, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Obsahem dovolání je polemika se závěry znaleckého posudku MUDr. Krbce o postupu žalované lege artis, když dovolatelé setrvávají na žalobních tvrzeních, že výše konkrétně popsaným jednáním žalovaná postupovala při léčbě pacientky v rozporu s náležitou odbornou úrovní. Ke každé z konkrétních otázek pak dovolatelé uvedli podrobnou právní argumentaci dokládající podle nich postup žalované non lege artis. Dovolatelé zdůrazňují především obsahy tiskopisů informovaného souhlasu s operačním zákrokem v jiných nemocničních zařízeních, rozsah ústního poučení a možnosti dokazování jeho obsahem, případně administrativní pochybení v označení přijímajícího a vedoucího lékaře. Další námitky směřují proti úplnosti a správnosti znaleckého posudku, odmítnutí vypracování revizního znaleckého posudku a nevyžádání si dle dovolatelů podstatných podkladů znalcem. Dále dovolatelé zpochybňují rozložení důkazního břemene a domáhají se převrácení důkazního břemene z důvodu neúplné zdravotní dokumentace. Podle dovolatelů odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda by pacientka podstoupila operační zákrok i v případě úplného poučení o všech možných rizicích operace, a nesouhlasí s hodnocením výpovědi svědka MUDr. Magerského o obsahu ústního poučení, jakož i s pro