25 Cdo 2157/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2157/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2157/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2157.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 11. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.11.2024III.ÚS 3175/24 Daniela Zemanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost6. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2157/2024-642 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. S., zastoupený Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti žalované: Wienerberger s. r. o., IČO 00015253, se sídlem Plachého 388/28, České Budějovice, zastoupená Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, o 236.673,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 14 C 109/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 11. 2023, č. j. 75 Co 201/2023-511, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 75 Co 201/2023-511, potvrdil výrok rozsudku ze dne 4. 4. 2023, č. j. 14 C 109/2018-399, jímž Okresní soud v Přerově zamítl žalobu o zaplacení 236.637,77 Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody spočívající v poškození nemovitosti a v nákladech vynaložených na zakoupení plachet, která měla žalobci vzniknout tím, že mu žalovaná prodala vadný výrobek. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce zakoupil u právní předchůdkyně žalované střešní krytinu (pálenou střešní tašku Hranice 11 – červená – glazura Amadeus). Opravu střechy na nemovitosti žalobce provedl zhotovitel M. B. tak, že netěsnost položené střešní krytiny způsobila propouštění srážek (zejména větrem hnaného sněhu) do nemovitosti. Podle závěrů Ing. Jana Zatloukala, Ph.D., znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavební materiál, specializace vady a poruchy stavebních výrobků, použitá střešní taška nevykazuje žádné výrobní či konstrukční vady a jejich nosnost, tvrdost, tvar i geometrické vlastnosti jsou v souladu s technickými normami. Jedná se o tzv. posuvné tašky, což předchůdkyně žalované jako výrobce reklamních podkladů deklarovala s explicitně uvedenou informací, že se jedná o tašku vhodnou pro rekonstrukce střech, která nevyžaduje výměnu laťování střechy, pokud je ovšem toto laťování v dostatečně dobrém stavu. Vodorovné spáry na překryvu střešních tašek vykazují velmi výraznou mezeru v celé délce styku, čímž dochází k pronikání hnaného sněhu do prostoru půdy a ke všem s tím spojeným negativním jevům. Střešní krytina není na střeše domu žalobce způsobilá bránit celoročně vnikání vody v jakémkoliv skupenství, a to ani při dodržení požadavku výrobce na minimální sklon střechy a krycí délku. Hlavní příčina problémů podle znalce je v nesprávném užití těchto konkrétních posuvných tašek s krycí délkou 360 mm na opravu střechy. Zvolená střešní krytina není za takovýchto klimatických podmínek na opravu střechy domu žalobce vhodná; kdyby ty samé tašky byly položeny na delší krycí délku, mezera by se zavřela a k pronikání sněhu by nedocházelo, při maximální krycí délce 400 mm by mohl problém zcela vymizet. Podle soudního znalce zvolil zhotovitel opravy střechy nesprávné technické řešení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná způsobila žalobci škodu vadným výrobkem ve smyslu § 2939 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, neboť jí dodaná střešní taška použitá na opravu střechy žalobce žádné vady nevykazovala. Příčina toho, že střecha jako celek neplní svou funkci, kterou je vnikání imisí, potom netkví ve vadnosti žalobkyní dodané střešní krytiny, ale ve způsobu opravy střechy, který byl zvolen nesprávně. Otázka volby vhodné krycí délky totiž byla na zhotoviteli střechy, shodně tak případná potřeba kontralaťování a hydroizolace. 2. Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázek: „že předmětná střešní taška, jakožto výrobek, je vadná, není bezpečná, pro použití na rodinném domě je de facto nebezpečná, nedokáže sloužit účelu deklarovanému výrobcem, účelu, který je od tohoto výrobku objektivně očekáván, kdy tento (vadou výrobku) byla žalobci způsobena těžká újma – škoda, kdy tyto závěry potvrdil znalec Ing. Jan Zatloukal, Ph.D.); že způsob možného použití předmětného výrobku byl ze strany výrobce (žalované) uveden zcela nepravdivě, zásadně klamavě, u předmětného výrobku byla značně a klamavě rozšířena možnost jeho použití, když bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že předmětný výrobek tyto vlastnosti pro použití (vč. způsobu použití) deklarované výrobcem nemá a nelze je používat způsobem, o kterém výrobce tvrdí, že je na užívání a stavbu předmětné krytiny vhodný; že při dodržení předmětných pokynů a údajů žalované, co se týká nakládání s předmětnou střešní taškou, její pokládku apod., nemůže tento výrobek, potažmo střešní krytina, již od samotného počátku sloužit svému účelu, účelu, který lze od ní objektivně očekávat a vyžadovat, a to že zabrání vnikání nepříznivých vlivů do vnitřních prostor nemovitosti, (střešní taška/krytina je tedy vadná, neboť objektivně (při správně řešené pokládce a dovolené rozteči) nedokáže zabránit pronikání imisí (srážkové vody a sněhu), zásadně neplní funkci střešní krytiny, neplní funkci ochrannou, izolační, kdy tyto závěry potvrdil znalec Ing. Jan Zatloukal, Ph.D.); že neakceptoval systém rekonstrukce střech žalované uvedený na straně 20 v Katalogu produktů žalované – Tondachu – 4 typy střešních tašek určené k tomuto systému rekonstrukce, ze kterých jsem si jako oběť živelné pohromy po detailní a mnohonásobné konzultaci s výrobcem vybral podle doporučení výrobce střešní tašku Hranici 11.“ Dovolatel trvá na tom, že prokázal vadnost zakoupené střešní krytiny. Žalovaná podle něj uvedla (úmyslně či z neznalosti) nepravdivé, klamavé, účelové a lživé údaje o použití předmětné střešní krytiny v rámci svých propagačních materiálů a na základě těchto zásadních klamavých informací vyšlo zcela nesporně najevo, že krytina nemůže sloužit svému účelu a způsobuje značnou škodu na jeho majetku. Pokyny žalované, respektive veřejně deklarované vlastnosti použití výrobku (tj. způsob položení, při kterém tašky mají zabránit vnikání imisí – mimo jiné vody a sněhu), se ukázaly být vadné a mylné. Důvodem vzniku škody proto není vadně položená střešní krytina, jak dovozují soudy obou stupňů. Žalobce dále namítá porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí (předtím, než došlo k výměně soudce, byl předběžný právní názor soudu prvního stupně zcela opačný, než jak nový soudce rozhodl). Dovolatel má rovněž za to, že odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu nevyhovuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí podle § 157 o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a současně aby byla odložena jeho vykonatelnost. 3. K návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu rozhodl dovolací soud usnesením ze dne 24. 4. 2024, č. j. 33 Nd 187/2024-595, tak, že jeho vykonatelnost odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné podle § 237 o. s. ř. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná způsobila žalobci škodu vadným výrobkem ve smyslu § 2939 a násl. o. z., a to z toho důvodu, že výrobek (střešní tašky) žádno