25 Cdo 2280/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2280/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 10. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2280/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2280.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Další nemajetkové újmy Vázanost soudu návrhem Dotčené předpisy:§ 2958 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2280/2022-504 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Alešem Dostálem, advokátem se sídlem Revoluční 206/8, Ústí nad Labem, proti žalovanému: J. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Radkou Landsmannovou, advokátkou se sídlem Masarykovo náměstí 1484, Pardubice, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 150/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 38/2022-444, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 38/2022-444, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 11. 2021, č. j. 6 C 150/2019-361, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 6 C 150/2019-361, zamítl žalobu na zaplacení 42.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II) a ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí (výrok III). Vyšel ze zjištění, že dne 9. 12. 2014 žalobce utrpěl újmu na zdraví při dopravní nehodě způsobené žalovaným jako řidičem motorového vozidla, který nepřizpůsobil rychlost vozidla skutečnosti, že na vozovce probíhá šetření dopravní nehody, nerespektoval výstražná znamení a narazil levou přední částí svého vozidla do žalobce, který zde jako příslušník Policie ČR řídil pomocí světelných stavěcích terčů se svítícím červeným světlem silniční provoz. Žalobce utrpěl těžké pohmoždění mozku s krvácením do mozkových komor a do mozkových obalů, pohmoždění plic, pohmoždění dolních končetin, byl v dlouhodobém bezvědomí s následnými poruchami duševní činnosti, po dobu 1 měsíce v ohrožení života pro selhávání základních životních funkcí, po dobu téměř 3 měsíců od nehody odkázán na lůžko, neschopen zvládnout i základní sebeobsluhu. Podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a vyhlášky č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, byla žalobci vyplacena mimo jiné náhrada za bolest ve výši 190.000 Kč a 172.500 Kč, náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.267.500 Kč a jednorázové odškodnění na základě rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru ve výši 297.381 Kč. Soud prvního stupně posoudil žalobcem uplatněný nárok jako nárok na náhradu další nemajetkové újmy podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že návrh žalobce na zaplacení částky 42.000.000 Kč není důvodný. Žalobcem uváděné obavy z budoucnosti, jeho pocity méněcennosti, nesamostatnosti a závislosti na pomoci třetích osob, případné omezení soukromí a pocit studu při odkázání na pomoc třetí osoby při výkonu hygienických potřeb v ústavním či domácím prostředí, nepředstavují vybočení z obvyklého způsobu léčby a následná rekonvalescence ani omezení nadprůměrně zasahující do života žalobce, které by mělo být odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma. Nemožnost věnovat se svým koníčkům, sportovním, společenským a pracovním aktivitám spadá do rámce náhrady za ztížení společenského uplatnění a spočívá v náhradě za trvalou ztrátu či omezení dosavadních možností žalobce k uplatnění v životě a ve společnosti. Soud prvního stupně dále uvedl, že ačkoliv nezlehčuje útrapy, kterými žalobce procházel a prochází, nebyly v souzené věci shledány žádné obtíže, které by vybočovaly z obvyklého způsobu léčby či omezení z ní plynoucí nadprůměrně zasáhly do života žalobce. Náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění byly žalobci přiznány a vyplaceny v rámci služebního poměru, přičemž případné další nároky z těchto titulů mohou být uplatňovány jen v režimu zákona č. 361/2003 Sb. Soud prvního stupně rovněž přitakal námitce promlčení ze strany žalovaného ohledně částky 41.000.000 Kč. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 38/2022-444, potvrdil výroky I, III rozsudku soudu prvního stupně, změnil jej ve výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, které je podle odvolacího soudu v souladu s pojetím bolesti v tzv. širším smyslu, jak je chápáno judikaturou i doktrínou. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 a sp. zn. 25 Cdo 2596/2018 a uvedl, že žalobce v žalobě jasně uvedl, že nároky na bolestné a za ztížení společenského uplatnění uplatnil vůči svému zaměstnavateli a že v tomto řízení požaduje odškodnění za duševní útrapy jako další nemajetkovou újmu ve smyslu § 2958 o. z., a tímto vymezením byl soud vázán. Veškeré okolnosti, které žalobce tvrdil a v nichž spatřoval důvod pro přiznání náhrady, spadají buď do kategorie ztížení společenského uplatnění, nebo do kategorie bolestného. Okolnostmi spadajícími do kategorie ztížení společenského uplatnění jsou veškeré trvalé následky úrazu tvrzené žalobcem (přetrvávající organický psychosyndrom a z něj vyplývající poškození orientace, paměti, motoriky, kognitivních funkcí či emocí, dále nutnost trvale brát léky s případnými vedlejšími účinky, neschopnost výkonu služby ve složkách ministerstva vnitra a tím i znemožnění kariérního uplatnění či postupu, ztráta společenského statutu spojeného s prací policisty, nemožnost realizovat životní plány, které měl před úrazem, např. postavení domu či pořízení pěkného automobilu, nemožnost partnerského života, nemožnost věnovat se volnočasovým a sportovním aktivitám, nemožnost hrát na kytaru, sociální stáhnutí se, trvající obavy o budoucnost, trvalý stres a smutek, trvalá bolest fyzická i psychická atd.). Do kategorie bolesti pak patří žalobcem tvrzené okolnosti o průběhu jeho léčení včetně obav o život v průběhu léčení, o dlouhodobé plicní ventilaci a výživě nosní sondou, o dočasném upoutání na lůžko či invalidní vozík, o nutnosti podstoupit ústavní rehabilitační péči. V tvrzeních žalobce se neobjevuje nic, co by vedlo k závěru o mimořádnosti nějakého aspektu léčení ve srovnání s průběhem léčení jiných osob, které utrpěly srovnatelné poškození zdraví. Závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku v rozsahu 41.000.000 Kč se odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje tím, že napadený rozsudek závisí na vyřešení právní otázky, zda je možné, aby byly duševní útrapy zahrnuty do kategorie bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, když duševní útrapy jsou zcela samostatnou kategorií odškodnění. Namítá, že odvolací soud vybočil z rozhodovací praxe soudů tím, že nijak nekonkretizoval kategorii duševních útrap. Je přesvědčen, že cílem zákonodárce při tvorbě § 2958 o. z. bylo pokrýt celé spektrum újmy, která se odráží ve fyzické a psychické sféře člověka. Ve znaleckém posudku o bolestném a ztížení společenského uplatnění pro účely odškodnění v rámci služebního poměru nebyly zohledněny jeho obavy z léčení, pocity méněcennosti, nesamostatnosti a závislosti na pomoci třetích osob, dlouhodobé odloučení od svých blízkých, omezení soukromí, pocity studu při výkonu fyziologických a hygienických potřeb před cizími osobami; tato újma nebyla žalobci podle služebního zákona bezpečnostním sborem odškodněna. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání žalobce navrhl odmítnout dovolání jako nepřípustné, případně je jako nedůvodné zamítnout. Má za to, že soudy obou stupňů se jasně, srozumitelně, logicky a v souladu s hmotným právem vypořádaly s podanou žalobou i argumentací žalobce. Odvolací soud v rámci svého rozhodnutí nikterak nevybočil z ustál