25 Cdo 2431/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2431/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 10. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2431/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2431.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Skutečná škoda [ Škoda ] Pojištění Pojištění odpovědnosti za škodu Dotčené předpisy:§ 2951 odst. 1 o. z. § 2952 o. z. § 2969 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2431/2025-250 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: I. V. S., zastoupený Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem náměstí Míru 40, Domažlice, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, zastoupená Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, Brno, o zaplacení 172.398 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 88/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2024, č. j. 18 Co 159/2024-204, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 10.249 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Hynka Růžičky, LL.M. Odůvodnění: 1. Žalobce se po žalované domáhal pojistného plnění na náhradu škody ve výši 172.398 Kč s příslušenstvím, jež vznikla na jeho betonovém plotě při dopravní nehodě způsobené 13. 6. 2018 vozidlem pojištěným u žalované. Otázka vzniku škody a existence pojištění nebyly v řízení sporné, jednalo se toliko o výši skutečné škody. Žalovaná žalobci mimosoudně vyplatila 75.006 Kč. Uvedenou částku považoval žalobce za nedostatečnou s ohledem na odborné vyjádření zpracované Ing. Vladimírem Pozníčkem, podle nějž rozpočet nákladů na opravu plotu přestavovala částka 247.404 Kč. Žalovaná částka tedy přestavuje rozdíl mezi rozpočtovými náklady podle uvedeného vyjádření a pojistným plněním poskytnutým žalovanou. 2. Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 10 C 88/2022-165, ve znění usnesení ze dne 9. 9. 2024, č. j. 10 C 88/2022-184, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou (výrok II) a žalobcem a státem (výrok III). Soud prvního stupně odkázal na § 6 odst. 1 a 2 písm. b) a § 9 odst. 1 větu první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2927 odst. 1 a 2, § 2952 větu první a § 2969 odst. 1 o. z. Vznesenou námitku promlčení považoval za rozpornou s dobrými mravy. Ze znaleckého posudku Ing. Radka Machaly zjistil, že obvyklá cena oplocení v době jeho poškození byla 54.505 Kč včetně DPH, reálné náklady na opravu plotu, tedy uvedení do stavu před nehodou, by činily 70.505 Kč včetně DPH. Celkovou újmu způsobenou vozidlem pojištěným u žalované tedy představuje naposledy uvedená částka. Jelikož žalovaná již žalobci vyplatila 75.006 Kč, k doplacení pojistného plnění není důvod, a soud proto žalobu zamítl. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 11. 12. 2024, č. j. 18 Co 159/2024-204, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K odvolacím námitkám uvedl, že znalecký posudek považuje v otázce zjištění skutečné škody za přesvědčivý, a neprovedl-li znalec místní šetření, bylo to proto, že provádět je v době vypracování posudku v roce 2023 by bylo bezpředmětné, jelikož k poškození plotu došlo v roce 2018. Za těchto okolností bylo namístě vycházet z fotodokumentace, již pořídili žalobce i žalovaná. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce vlastnoručním dovoláním, které bylo následně doplněno dovoláním sepsaným advokátem. Přípustnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, důvodnost v nesprávném právním posouzení věci. Prezentoval své přesvědčení, že odvolací soud stanovil výši škody v rozporu s judikaturou, neboť nedodržel „doktrínu maximalizace náhrady škody poškozenému“, a nesprávně posoudil rovněž otázku nutnosti znaleckého zkoumání za účelem zjištění stavu poškozené věci po její opravě. K první otázce dovolatel uvedl, že při stanovení výše škody je třeba vycházet z cen nového materiálu na opravu, a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, a ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3154/2022. Soudy se podle jeho názoru opomněly zabývat otázkou náhrady škody ve formě výměny celého plotu za nový a dospěly k judikaturou nepodloženému závěru, že má nárok na opravu jen poškozené části plotu. Každá věc poškozená při dopravní nehodě má logicky zpravidla nižší hodnotu než před nehodou. Prostřednictvím druhé otázky dovolatel rozporoval postup odvolacího soudu, který podle jeho názoru přikročil ke stanovení „nejnižší možné ceny opravy části plotu“, ačkoliv bylo záhodno „nahradit poškozenému věc za novou, a to zcela případně ještě posoudit možnost náhrady škody spočívající v nákladech na opravu současně však se stanovením náhrady škody ve výši rozdílu mezi cenou poškozené věci před dopravní nehodou a po její opravě“. Závěrem žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Samostatným podáním dovolatel podal návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí. 5. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že v něm není řádně vymezena jeho přípustnost a žalobce jeho prostřednictvím brojí pouze proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Závěry odvolacího soudu považuje žalovaná za správné. Dovolatelem citovanou judikaturu označila za nepřiléhavou, neboť se vztahuje k tzv. obchodnímu znehodnocení vozidla. Pokud by byl v daném případě poškozený plot vyměněn za nový, došlo by k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 8. Podle § 2952 věty prvé o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 9. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 10. Žalobce se v tomto řízení domáhá vyplacení pojistného plnění spočívajícího v náhradě škody v penězích vzhledem k poškození jeho plotu. Ve smyslu § 2952 věty prvé o. z. má právo na to, aby mu byla nahrazena skutečná škoda. Skutečnou škodou se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci (movité i nemovité) je pak podle § 2969 odst. 1 o. z. újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení její funkce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, uveřejněný pod č. 74/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Judikatura přitom dlouhodobě setrvává na závěru, že peněžitá náhrada úbytku způsobeného škodou na věci je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, Cpj 87/70, č. 55/1971 Sb. rozh. obč.), nebo (zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné) lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce, tedy výši odškodnění lze stanovit rozdílem mezi obvyklou cenou bezprostředně před poškozením a po poškození. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst.