25 Cdo 2652/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2652/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2652/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2652.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.07.2024III.ÚS 2145/24 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost21. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2652/2023-284 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně: JUDr. Kateřina Tomková, IČO 44070501, sídlem Biskoupky 33, 664 91 Ivančice, proti žalované: Česká advokátní komora, IČO 66000777, sídlem Národní 118/6, 110 00 Praha 1, o zaplacení 6 190 168,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 66/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 23 Co 71/2023-252, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 6 190 168,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 7. 2017 do zaplacení jako náhrady škody ve formě ušlého zisku za období od 1. 9. 2013 do 5. 6. 2016, kterou jí měla žalovaná způsobit tím, že ji protiprávně odmítala zapsat do seznamu advokátů. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 35 C 66/2017-172, žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení (výrok II). 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 23 Co 71/2023-252, zastavil odvolací řízení ohledně částky 1 084 326,82 Kč s příslušenstvím (výrok I), potvrdil rozsudek obvodního soudu ohledně částky 5 105 842 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení (výrok II) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok III). 4. Odvolací soud vyšel po doplnění dokazování z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně vykonávala před rokem 2011 činnost advokátky. Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 30 T 161/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 8 To 380/2011, byla žalobkyně pravomocně uznána vinnou spácháním trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) trestního zákona ve stádiu pokusu a byla za to odsouzena k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč. Rozhodnutím představenstva žalované ze dne 14. 2. 2011 byl žalobkyni v souvislosti s trestním stíháním, jež vyústilo ve výše popsané odsouzení žalobkyně, pozastaven výkon advokacie a rozhodnutím ze dne 12. 3. 2012, jež nabylo právní moci dne 9. 7. 2012, byla žalobkyně vyškrtnuta ze seznamu advokátů podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Dne 13. 8. 2013 bylo pravomocně rozhodnuto o zahlazení výše uvedeného odsouzení žalobkyně, která dne 27. 8. 2013 požádala žalovanou o opětovný zápis do seznamu advokátů. Žalovaná dopisem ze dne 12. 11. 2013 odmítla opětovně zapsat žalobkyni s tím, že žalobkyně nesplňuje podmínku bezúhonnosti. Žalobkyně podala proti žalované dne 27. 11. 2013 žalobu, jíž se domáhala opětovného zápisu do seznamu advokátů. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2015, č. j. 21 C 298/2013-46, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č. j. 35 Co 80/2016-69, byla žalované uložena povinnost zapsat žalobkyni do seznamu advokátů. K tomu došlo dne 6. 6. 2016. Dlouhodobí klienti žalobkyně MAZEL s.r.o. a HUTIRA – PSV Ivančice s.r.o. ukončili spolupráci s žalobkyní v květnu 2011, resp. v lednu 2013, a nebylo prokázáno, že by po 27. 8. 2013 byli ochotni uzavřít s žalobkyní novou smlouvu o poskytování právních služeb, pokud by tehdy byla opětovně zapsána do seznamu advokátů. K požadované náhradě ušlého zisku z jiné advokátní činnosti než pro tyto dvě společnosti žalobkyně v podstatě ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti. Po opětovném zápisu žalobkyně do seznamu advokátů od 6. 6. 2016 pak žalobkyně ve čtyřech z následujících pěti let vykázala z činnosti advokátky ztrátu, pouze v roce 2019 vykázala zisk asi 22 000 Kč. Odvolací soud proto ve shodě s obvodním soudem nepovažoval za prokázané, že by žalobkyni v předmětném období nějaký zisk ušel, a tudíž ani neshledal příčinnou souvislost mezi nezapsáním žalobkyně do seznamu advokátů v období od 1. 9. 2013 do 5. 6. 2016 a tvrzenou škodou. Žalobkyně přitom byla odvolacím soudem řádně poučena o svém důkazním břemenu v tomto směru, a důkazy, které k prokázání svých tvrzení označila, byly v řízení provedeny. 5. Po právní stránce posoudil odvolací soud věc tak, že rozhodnutí žalované o pozastavení výkonu advokacie žalobkyně a o následném vyškrtnutí žalobkyně ze seznamu advokátů nelze považovat za protiprávní jednání žalované. Protiprávním jednáním žalované bylo až její odmítání opětovně zapsat žalobkyni do seznamu advokátů poté, co bylo její trestní odsouzení zahlazeno, a žalovaná by byla povinna ve smyslu § 2984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též o. z.) nahradit žalobkyni jen takovou škodu, která by byla v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním žalované. Ušlým ziskem ve smyslu § 2952 o. z. se pak podle judikatury rozumí ztráta reálně očekávaného majetkového výnosu, tj. majetkového výnosu, který je podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při pravidelném běhu věcí, nebýt škodní události, by jej poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení tohoto výnosu vynaložit. Pravidelným během věcí v daném případě bylo, že žalobkyně i při neporušení povinnosti ze strany žalované by si v druhé polovině roku 2013 musela znovu vybudovat klientelu po dlouhodobé pauze nezaviněné žalovanou. Proto nelze při stanovení ušlého zisku za období po 1. 9. 2013 vycházet ze zisku, kterého žalobkyně dosahovala po zhruba 20 letech nepřetržité advokátní činnosti před rokem 2011, nýbrž v letech 2016 až 2018, kdy začala znovu s advokátní praxí. V těchto letech ale žalobkyně žádného zisku nedosahovala (byla ve ztrátě), a proto odvolací soud uzavřel, že neprokázala, že by v rozhodném období mohla reálně očekávat dosažení zisku. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v celém rozsahu, podala žalobkyně včasné dovolání. V článcích I a II dovolání žalobkyně v podstatě reprodukovala výrok a části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a uvedla, že přípustnost dovolání dovozuje z § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dodala, že „škodu z deliktu žalované nestaví na rozhodnutí představenstva žalované (…) o pozastavení výkonu advokacie a o vyškrtnutí ze seznamu advokátů,“ nýbrž na skutečnosti, „že ke své žádosti ze dne 27. 8. 2013 nebyla žalovanou zapsána do seznamu advokátů,“ čímž žalovaná porušila právní povinnost. Rozhodnutí odvolacího soudu tak podle žalobkyně stojí na nesprávném právním i skutkovém posouzení kauzálního nexu věci. V článku III dovolání (pod body 11 a 12) pak žalobkyně uvedla, že co do prokázání ušlého zisku argumentovala ustálenou rozhodovací praxí nejvyšších soudních orgánů. Dále citovala některé právní závěry z rozsudků Nejvyššího soudu a nálezů Ústavního soudu, a dodala, že „dovolací důvody i přípustnost dovolání zde proto byly naplněny v celém rozsahu.“ Citace uvedené žalovanou v dovolání se týkaly závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4563/2009, (definice pojmu ušlý zisk), ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2358/2021, (ušlý zisk samostatného advokáta nezákonně vzatého do vazby) a ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015, (teorie adekvátní příčinné souvislosti), a nálezů Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 922/18, (požadavky kladené na prokázání ušlého zisku), ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. III. ÚS 124/03, (odepření práva na náhradu škody vůči státu z titulu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí z důvodu vázání odškodnění ušlého zisku na podmínku úmyslného způsobení škody) a ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, (teorie, resp. požadavek adekvátnosti příčinné souvislosti). Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí soudů nižších stupňů tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 7. Žalov