25 Cdo 2746/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2746/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2746/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2746.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2746/2025-1065 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: H. B., zastoupená JUDr. Alenkou Hromkovou, advokátkou se sídlem Národní třída 300/24, 695 01 Hodonín, proti žalovanému: MUDr. Vojtěch Engelmann, IČO 49360060, se sídlem Generála Janouška 902/17, 198 00 Praha 14, zastoupený Mgr. Jakubem Uhrem, advokátem se sídlem U Hranic 3221/16, 100 00 Praha 10, za účasti: UNIQA pojišťovna, a.s., IČO 49240480, se sídlem Evropská 810/136, 160 00 Praha 6, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupená JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk, o zaplacení 2 909 000,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 331/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2025, č. j. 15 Co 131/2025-1033, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky sestávající z bolestného 96 561,50 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění 1 698 022 Kč dále navýšené o 30 %, náhrady další nemajetkové újmy 500 000 Kč a náhrady nákladů vynaložených na znalecké posudky a odborné vyšetření 78 200 Kč. Podanou žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaný jako její praktický lékař předepsal v prosinci 2013 a opakovaně v únoru 2015 lék Atraven, jehož užívání u ní zapříčinilo vznik neurosvalového onemocnění nyní označovaného jako statiny indukovaná nekrotizující autoimunitní myopatie. Žalovaný pochybil tím, že jí před zahájením léčby řádně nepoučil o možných vedlejších účincích předepisovaného léku a nutnosti jejich hlášení lékaři. Žalobkyně tak nemohla vyslovit s užíváním léku informovaný souhlas. Žalovaný v rozporu s odbornými instrukcemi pro předpis a užívání léku neprovedl před nasazením léku a v průběhu jeho užívání potřebná laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků a neučinil je ani v září 2015, kdy jej žalobkyně poprvé informovala o vedlejších účincích léčby spočívajících ve svalových bolestech a únavě. Žalovaný před zahájením léčby řádně nezhodnotil, zda je v případě žalované nasazení léku vhodné a následně jí včas nepředal specializovanému zdravotnickému pracovišti za účelem diagnostiky a zahájení léčby. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 22. 11. 2024, č.j. 52 C 331/2017-976, žalobu zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému (výrok II), vedlejší účastnici (výrok III) a státu (výrok IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla žalovaným poučena při zahájení léčby o možných vedlejších účincích při léčbě statiny a nutnosti jejich hlášení. Tvrzení, že žalobkyně informovala žalovaného již dne 4. 9. 2015 o vedlejších účincích léčby, nebylo prokázáno. Nebylo prokázáno ani její tvrzení o prodlení žalovaného při jejím předání specializovanému pracovišti. V roce 2011 nebylo vyšetření kreantinkinázy běžnou praxí praktických lékařů. Žalovaný nemohl v podmínkách své ambulance vzácnou a tehdy novou diagnózu nemoci žalobkyně stanovit. Soud prvního stupně uzavřel, že postup žalovaného byl lege artis. 3. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 15 Co 131/2025-1033, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dále uzavřel, že žalobkyně netrpěla hypotyreózou, která by odůvodňovala před nasazením léku její preventivní laboratorní vyšetření. Odvolací soud neshledal jako důvodné ani námitky žalobkyně proti reviznímu znaleckému posudku, který se vyjádřil k předchozím znaleckým posudkům, a ani proti odbornosti revizního znalce. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla včasným dovoláním žalobkyně, která namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, zda jí žalovaný před zahájením léčby řádně poučil o možných vedlejších účincích předepisovaného léku a nutnosti jeho hlášení, když nesouhlasí s tím, že by konstatování „poučena“ ve zdravotnické dokumentaci bylo běžné a dostatečné. Pokud by byla poučena o rizicích léčby, léčbu Atravenem by odmítla a zvolila by jiný způsob léčby. Záznam je nedostatečný a neprokazuje, že by poučení bylo dáno v zákonném rozsahu. Poučení se jí nedostalo ani při druhém léčebném cyklu a tvrzení, že bylo na ní, aby se seznámila s informacemi z příbalového letáku, je alibistické. Každé poskytnutí zdravotní služby vyžaduje aktuální poučení a informovaný souhlas, k čemuž žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3100/2021. Rozhodnutí také závisí na řešení otázky, zda žalovaný v rozporu s odbornými instrukcemi pro předpis a užívání léku neprovedl před nasazením léku a v průběhu jeho užívání potřebná laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků, nezhodnotil, zda je v případě žalobkyně nasazení léku vhodné a následně ji nepředal včas specializovanému pracovišti. V souvislosti s tím klade žalobkyně otázku, zda se soud může při zjištění zásadního rozporu mezi znaleckými posudky přiklonit k jednomu z nich bez výslechu a konfrontace znalců, aniž by rozpor v jejich závěrech odstranil, k čemuž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3416/2020. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěrem revizního znalce, že před nasazením léčby v roce 2013 netrpěla hypotyreózou, neboť se od roku 2007 léčila na specializovaném pracovišti VFN a žalovaný měl před nasazením léku k dispozici odbornou lékařskou zprávu z endokrinologie. Žalovaný pochybil i v povinnosti zvážit vhodnost léčby přípravkem. Léčba Atravenem probíhala ve dvou cyklech, v obou případech bez potřebných laboratorních vyšetření. Příbalový leták a SCP přípravku přitom obsahovaly upozornění na možné vedlejší účinky. V řízení žalobkyně předložila tři znalecké posudky, soudem bylo zadáno vypracování dalších dvou, a aniž by se soud zabýval rozpory ve znaleckých posudcích, nechal vypracovat revizní znalecký posudek znalcem bez dostatečné odbornosti, na jehož závěrech založil své zamítavé rozhodnutí. Za vadu řízení považuje žalobkyně nezohlednění jí předložených posudků a neprovedení konfrontace znalců. Žalovaného informovala o zdravotních obtížích 4. 9. 2015, ten se jimi nezabýval a odůvodňoval je počasím. Nelze klást k tíži žalobkyně, že o tom žalovaný neučinil v dokumentaci žádný záznam. Opětovně ho o obtížích informovala 2. 12. 2015 a po získání laboratorních výsledků byla dne 9. 12. 2015 léčba Atravenem ukončena. Žalovaný žalobkyni odeslal dne 21. 12. 2015 nesprávně na hepatologii, odborné pracoviště si vyhledala sama. Žalovaný ji tedy včas nepředal specializovanému pracovišti. Žalobkyně nesouhlasí ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, a to s výší přiznané mimosmluvní odměny advokáta. Dovolatelka navrhla, aby bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k podanému dovolání namítá, že žalobkyně prakticky vznáší výhrady ke skutkovým zjištěním a provedenému dokazování a předkládá vlastní verzi skutku, která je odlišná od skutku zjištěného soudy obou stupňů. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. 6. Vedlejší účastnice ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že námitky dovolatelky jsou zcela obecného charakteru. Dovolání považuje za nepřípustné, neboť je založeno na nesouhlasu žalobkyně se zjištěným skutkovým stavem a neuvádí žádné konkrétní právní otázky a ani neodkazuje na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, v nichž by byly tyto otázky řešeny odlišně. Žalobkyně byla před zahájením léčby řádně poučena o možných vedlejších účincích předepisovaného léku a nutnosti jejich sdělení lékaři. Žalovaný nebyl povinen před oznámením prvních potíží v prosinci 2015 provést u žalobkyně preventivní laboratorní vyšetření za účelem indikace možných vedlejších účinků užívání léku a žádný z předpokladů pro vyšetření kr