25 Cdo 2789/2022 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2789/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 1. 2023 Spisová značka:25 Cdo 2789/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2789.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 2951 odst. 2 o. z. § 2956 o. z. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2789/2022-673 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. Š., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, proti žalovanému: P. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Bobkem, advokátem se sídlem třída Míru 92, Pardubice, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 13 C 337/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2022, č. j. 70 Co 23/2022-639, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jana Malého. Odůvodnění: Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 24. 9. 2021, č. j. 13 C 337/2018-530, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci na náhradě nemajetkové újmy 25.000 Kč a aby zajistil uveřejnění omluvy ve znění: „Omlouvám se V. Š. z XY za to, že jsem o něm v pořadu odvysílaném na kanálu TV XY dne 6. 5. 2016, nazvaném ´XY´ nepravdivě uvedl, že moji osobu podvedl a připravil o 100 000 Kč, a dále že se podvodem napsal na hudební nosič, který byl vyráběn ve Vydavatelství SURF publishing s.r.o. V. Š. vyrobil uvedený nosič ´XY´ dle požadavku zákona a majitelem uvedeného nosiče je od výroby dosud Pivovar Černá Hora. Údaje na nosiči odpovídaly zákonům stanoveným pro výrobu a šíření audioděl touto formou, tedy nosičem CD.“ na úvodní stránce webových stránek hudebního uskupení XY na adrese XY na dobu 2 měsíců, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítl žalobu ohledně 425.000 Kč a v části, ve které se žalobce domáhal uveřejnění této omluvy též v televizním vysílání TV XY, v časopise XY, na facebookovém profilu „XY“ XY a na dobu dalších 10 měsíců na uvedených webových stránkách, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nárocích, které měly žalobci vzniknout v souvislosti s nepravdivými výroky žalovaného, za něž byl pravomocně trestně odsouzen pro pomluvu a které se týkaly údajného podvodu žalobce na žalovaného při financování zvukového nosiče CD „XY“. Předmětné výroky byly žalovaným učiněny v pořadu „XY“, odvysílaném dne 6. 5. 2016 na televizním kanálu TV XY, veřejně dostupném rovněž na internetových stránkách hudebního uskupení XY, kde žalovaný působí, a na volně prodejných DVD s názvem „XY“. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný v TV XY pronesl předmětné nepravdivé výroky o financování výroby CD pro Pivovar Černá Hora a podvodu žalobce, za což byl v trestním řízení odsouzen pro pomluvu k peněžitému trestu 40.000 Kč. Pořad celkově působil jako odplata za informace žalobce o K. P. se snahou snížit vážnost žalobce, který je umělecky činný v rámci hudebního uskupení XY, a pořad působil i jako reklama hudebního uskupení žalovaného s názvem XY; obě uskupení jsou zaměřena na shodné publikum (osoby vyššího věku). Žalovaný byl na svůj přednes připraven, neboť měl s sebou CD, jehož financování se předmětné výroky týkaly a které ukázal na kameru; musel být srozuměn s nepravdivostí výroků a s tím, že budou vysílány v televizi, a je tak odpovědný za veřejně pronesenou nepravdu. Pokles zájmu o uměleckou činnost XY započal ještě před odvysíláním pořadu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že veřejně prohlášenými a na internetu nejméně pod dobu 3 měsíců dostupnými výroky žalovaného byla negativně zasažena čest a poškozena pověst žalobce jako osoby veřejně známé, chráněné podle § 3 a § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a v příčinné souvislosti s publikací nepravdivých informací v tomto článku mu vznikla újma podle § 2956 o. z. Při posouzení výše náhrady za nemajetkovou újmu vzal soud v potaz kritéria vymezená v § 2957 o. z. a dovodil, že žalobce má právo nejen na satisfakci morální, nýbrž i na zadostiučinění peněžité (žalovaného motivovala osobní zášť vůči žalobci a pod rouškou podpory obhajoby pana P. využil nabízené příležitosti dát veřejně průchod svému negativnímu vztahu k žalobci). Soud provedl srovnání s jinými případy, především s případem užití vulgarit v České televizi, v němž byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy 100.000 Kč, a uvedl, že v nyní posuzované věci žalovaný neužil hrubých vulgarismů, nýbrž nepravdu, a nebylo tomu ani v takové šíři, jako ve srovnávané věci v České televizi, jejímiž diváky je širší spektrum populace než u TV XY. Uzavřel, že s poukazem na trestní odsouzení žalovaného náleží žalobci peněžité zadostiučinění „pouze v nepatrné (symbolické) výši“. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 70 Co 23/2022-639, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalovaného, změnil jej ve výroku o omluvě tak, že ohledně vět „V. Š. vyrobil uvedený nosič ´XY´ dle požadavku zákona a majitelem uvedeného nosiče je od výroby dosud Pivovar Černá Hora. Údaje na nosiči odpovídaly zákonům stanoveným pro výrobu a šíření audioděl touto formou, tedy nosičem CD“ žalobu zamítl, a ve zbytku jej potvrdil, dále jej změnil v zamítavém výroku tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku další částku 175.000 Kč, a ohledně zamítnutí žaloby na zaplacení zbývající částky 250.000 Kč jej potvrdil stejně jako v zamítavém výroku o omluvě a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i se závěrem, že žalovaný svými nepravdivými výroky neoprávněně zasáhl do práva na ochranu osobnosti žalobce, neboť jednání žalovaného směřovalo proti osobní i mravní integritě žalobce a bylo objektivně způsobilé snížit důstojnost, čest a vážnost žalobce, jakož i ohrozit jeho postavení a uplatnění ve společnosti; soudem prvního stupně přiznanou výši náhrady však označil za extrémně nízkou, která v poměrech konkrétní souzené věci nezohledňuje dostatečně charakter a intenzitu zásahu a vzniklé imateriální újmy. Uvedl, že spory mezi žalobcem a K. P., který není subjektem posuzovaného individuálního hmotněprávního vztahu ani účastníkem tohoto řízení, jsou pro účely základu odpovědnosti žalovaného za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti žalobce nepodstatné. Odvolací soud považoval za hodnotově nesprávnou komparaci s věcí, v níž byla přiznána částka 100.000 Kč za veřejné užití vulgarit, sám zmínil několik případů odškodnění nactiutrhačných výroků z posledních let a zdůraznil, že v nyní souzené věci je zásadní, že neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce měl povahu závažných nepravdivých skutkových tvrzení, prezentujících žalobce jako podvodníka, jenž připravil svého tehdejšího kamaráda jako invalidního důchodce o nemalé finanční prostředky, a byl žalovaným realizován veřejně v televizním vysílání s celostátní působností, adresovaném cílové divácké a posluchačské skupině. Zásah nebyl žalovaným učiněn osamoceně jako zcela ojedinělý náhodný výpad proti žalobci, neboť celkové vyznění předmětného pořadu i vystupování žalovaného v něm bylo jednoznačně ofenzivně zacíleno proti osobě žalobce a žalovaný měl předem s sebou předmětné CD, kterého se výroky týkaly. Odvolací soud aplikoval § 2957 o. z., zejména zohlednil úmyslné způsobení újmy a uvedení nepravdivých výroků na adresu žalobce ve veřejnou známost. Úmysl žalovaného pomluvit žalobce vyplývá ze skutečnosti, že žalovaný uváděl svá nepravdivá tvrzení z pozice aktéra předmětných událostí (jenž o jejich pravdivém průběhu musel mít přímou vědomost, a přesto je v rozporu se skutečností cíleně uvedl nepravdivě a difamujícím způsobem), a rovněž z pravomocného odsuzujícího trestního rozsudku (žalovaného, který měl dokonce při natáčení pořadu již předem připravené předmětné CD, jehož se nepravdivé výroky týkaly, motivovala osobní zášť vůči žalobci). Uvedení ve veřejnou známost, provedené žalovaným v rámci jeho veřejné difamace žalobce, navíc před cílovou diváckou a posluchačskou skupinou, která věnuje osobě difamovaného žalobce jako interpreta právě v dané oblasti hudby svou pozornost, intenzitu zásahu do cti a vážnosti žalobce ve společnosti objektivně umocňuje, neboť je obecně známou skutečností,