25 Cdo 2817/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2817/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2817/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2817.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 11 obč. zák. § 13 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1265/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2817/2023-651 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) E. M., a b) J. E., oba zastoupeni JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2, proti žalované: Institut reprodukční medicíny a genetiky s.r.o., IČO 27975380, se sídlem Bělehradská 1042/14, 360 01 Karlovy Vary, zastoupená JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 282/57, 360 01 Karlovy Vary, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, o náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 159/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2023, č. j. 56 Co 11/2023-592, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Michala Maglii. III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobci se domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout nesprávným postupem žalované při péči o žalobkyni a) v 21. týdnu jejího těhotenství tím, že namísto podrobného vyšetření sonoanatomie plodu provedla pouze ultrazvukové vyšetření v rozsahu vyšetření screeningového, při němž nezjistila morfologické abnormality plodu – těžkou srdeční vadu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 56 Co 11/2023-592, potvrdil rozsudek ze dne 3. 11. 2022, č. j. 15 C 159/2015-507, kterým Okresní soud v Karlových Varech (v pořadí druhým rozsudkem poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 1. 7. 2020, č. j. 15 C 159/2015-295, ve znění usnesení ze dne 11. 11. 2020, č. j. 15 C 159/2015-331, zrušil Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 2. 2021, č. j. 56 Co 246/2020-346) zamítl žalobu žalobkyně a) na zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím a žalobce b) na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu; rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že vzhledem k pozitivnímu výsledku prvotrimestrálního kombinovaného testu (riziko chromozomální vady plodu bylo 1:170), byla s žalobkyní a) provedena genetická konzultace a indikován odběr plodové vody (amniocentéza), který byl proveden a zjištěno mužské pohlaví plodu a normální hodnota alfafetoproteinu. Ultrazvukový nález po výkonu byl fyziologický, proto další kontrolní ultrazvukové vyšetření bylo doporučeno v 21. týdnu těhotenství. Podrobným ultrazvukovým vyšetřením dne 19. 10. 2012 (jakož i vyšetřením dne 11. 1. 2013) bylo zjištěno, že plod je normální, bez morfologických abnormalit. Bezprostředně po porodu dne 4. 3. 2013 byla u dítěte zjištěna kritická kombinovaná srdeční vada, která si vyžádala následné hospitalizace a opakované kardiochirurgické výkony. Na základě odborných závěrů, zejména ústavního znaleckého posudku Fakultní nemocnice Brno ze dne 9. 9. 2015, ale i dalších odborných závěrů a výslechu znalců soud zjistil, že podrobné ultrazvukové vyšetření plodu v 21. týdnu těhotenství bylo správně indikováno i dne 19. 10. 2012 provedeno. Vyšetření prováděla lékařka, která splňovala odborné požadavky na provádění těchto specializovaných vyšetření, byly hodnoceny všechny předepsané parametry. Vyšetření bylo provedeno v souladu s doporučenými postupy pro provádění tohoto screeningu platnými v rozhodné době [Doporučený postup České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (dále jen „GPS ČLS JEP“): Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče ze dne 17. 5. 2012], a to včetně zanesení jeho výsledků (popis vyšetření, fotografie a stručné výseky videa nepostihující vyšetření v celé délce) do zdravotnické dokumentace žalobkyně a). Provedené vyšetření svým obsahem odpovídalo kódu 63415, jímž bylo zdravotní pojišťovně vyúčtováno. Ani dalším vyšetřením ze dne 11. 1. 2013 nebyly u plodu zjištěny žádné vývojové vady. Postup žalované v rámci prenatálního vyšetření žalobkyně a) byl dostačující, byla provedena všechna doporučovaná screeningová vyšetření. Znalci upozornili, že prenatální diagnostika i přes vysokou přesnost neumožňuje záchyt všech vrozených vývojových vad plodu. Jestliže vyšetření v té době již existující srdeční vadu plodu neodhalilo, nešlo o selhání lékařky, nýbrž metody jako takové, přičemž odhalení vady záleží i na objektivních podmínkách vyšetření (poloha plodu, hmotnost pacientky, poloha placenty, množství plodové vody). Použitá metoda není způsobilá odhalit veškeré vrozené vývojové vady plodu, na což byla žalobkyně a) upozorněna. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věc posoudil podle § 11 a 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 28 zákona č. 382/2011 Sb., o zdravotních službách. Na základě odborných závěrů, zejména ústavního znaleckého posudku Fakultní nemocnice Brno, uzavřel, že žalovaná při vyšetření žalobkyně a) dne 19. 10. 2012 postupovala v souladu se zákonem i uznávanými medicínskými postupy (vydanými GPS ČLS JEP), jestliže lékařka disponující dostatečnou odbornou specializací řádně provedla podrobné ultrazvukové vyšetření plodu a v souladu s tehdy platnými doporučeními jeho výsledky zanesla do zdravotnické dokumentace žalobkyně a). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že postup žalované byl lege artis a nedošlo tak k žádnému porušení povinností ze strany žalované. Sám pak uzavřel, že mezi postupem žalované při vyšetření (nerozpoznáním vrozené vady) a tvrzeným zásahem do osobnostních práv žalobců narozením dítěte s vrozenou srdeční vadou, není dána příčinná souvislost. Proti výroku I, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které se vztahují k ochraně základních práv a svobod a odvolací soud se při jejich řešení odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podrobné ultrazvukové vyšetření plodu žalobkyně dne 19. 10. 2012 žalovaná řádně vyhodnotila a popsala ve shodě s tehdy platným doporučením k provádění ultrazvukového vyšetření ve II. trimestru. S odkazem na článek 95 odst. 1 Ústavy a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 50/05, III. ÚS 274/01, III. ÚS 269/05, II. ÚS 2925/20 a I. ÚS 1785/21 poukázali na to, že rozhodné pro posouzení této otázky nemůže být posouzení souladu popisu s doporučeními občanských sdružení, tj. GPS ČLS JEP, která nemohou být pro lékaře závazná, natož aby mohla být považována za obecně závazné standardy pro všechny zdravotnické pracovníky v České republice (odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 9 Tdo 1421/2008). Řádnost popisu vyšetření měl odvolací soud podle dovolatelů dovodit z porovnání skutkového stavu s dikcí relevantní právní normy, tedy zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, (konkrétně podle § 53 odst. 1, § 53 odst. 2 písm. d/ a § 54 odst. 2). Odklon od ustálené judikatury dovolacího nebo (ve vztahu k ochraně základních práv a svobod) Ústavního soudu tak spatřují v řešení otázek: Je ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy soudce vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, nebo doporučeními občanských sdružení? Je otázka, zda obsah zdravotnické dokumentace splňuje zákonem předepsané náležitosti, otázkou právní, kterou náleží zodpovědět soudu? Jsou doporučení občanských sdružení, včetně České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, pro soudce závazná? Je nesprávným právním posouzením omyl soudu spočívající v aplikaci doporučení občanského sdružení n