25 Cdo 2928/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2928/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2928/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2928.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Daň z příjmů Solidarita škůdců Dotčené předpisy:§ 6 předpisu č. 523/1992 Sb. § 23 odst. 14 předpisu č. 586/1992 Sb. § 373 obch. zák. § 383 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.12.2025II.ÚS 3708/25 Martin Smolek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2928/2024-2418 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: Vladimír Vácha, IČO 12324019, se sídlem Roháčova 289/33, Písek, zastoupený Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Čimelice 112, proti žalovaným: 1. KASHI s. r. o., IČO 26054396, se sídlem Mánesova 917/28, Praha 2, a 2. Zdeněk Kašpar, IČO 60622679, se sídlem Heydukova 101/2, Písek, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaných: P. K., všichni zastoupeni JUDr. et Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, o zaplacení 1.389.698,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 4/2018, o dovolání žalovaných a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 Co 972/2023-1671, 7 Co 973/2023, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žalovaní a vedlejší účastnice jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 4.720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Václava Strouhala. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se po žalovaných a vedlejší účastnici (původně jako třetí žalované) domáhal zaplacení 1.529.452,91 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 22. 8. 2018, č. j. 6 C 4/2018-257, bylo k samostatnému projednání vyloučeno řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti druhému žalovanému a vedlejší účastnici zaplacení náhrady škody ve výši 1.529.452,91 Kč vzniklé porušením povinnosti při výkonu funkce členů statutárního orgánu první žalované. Žalobu proti první žalované a druhému žalovanému, jež je projednávána v tomto řízení, žalobce odůvodnil tím, že je podnikatelem v oboru nákladní dopravy, první žalovaná byla daňovým poradcem a je podnikatelem v daňovém poradenství, druhý žalovaný je daňovým poradcem a podnikatelem mimo jiné v daňovém poradenství a vedení účetnictví. Mezi žalobcem a druhým žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování daňového poradenství, na jejímž základě bylo za žalobce podáváno daňové přiznání. Následně byla uzavřena obdobná smlouva mezi žalobcem a první žalovanou. Žalobce vedl do 31. 12. 2004 daňovou evidenci, poté mu bylo druhým žalovaným doporučeno přejít na vedení účetnictví a žalobce se touto radou řídil. V důsledku doporučení a rozhodnutí druhého žalovaného mohl žalobce podle § 23 odst. 14 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zahrnovat hodnotu evidovaných zásob a pohledávek do základu daně postupně ve zdaňovacích obdobích 2005 až 2013. V průběhu těchto zdaňovacích období žalobce změnil poskytovatele služeb daňového poradenství na základě dohody s druhým žalovaným, novým daňovým poradcem žalobce se stala první žalovaná. Z hlediska žalobce to byla formální změna, neboť až do 12. 3. 2007 byl druhý žalovaný jediným společníkem a jediným jednatelem první žalované. Poslední daňové přiznání za žalobce bylo podáno za rok 2012 tak, že první žalovaná je podala a druhý žalovaný je podepsal. Pak byla mezi žalobcem a oběma žalovanými vypovězena smlouva a žalobce si zajistil služby jiného daňového poradce. Dne 21. 1. 2016 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2012 a 2013. Podle zprávy o daňové kontrole v souvislosti s přechodem na vedení účetnictví došlo k úpravě základu daně v letech 2005 až 2007, následně žádné další úpravy provedeny nebyly, výsledek hospodaření žalobce vykázaný za rok 2013 byl zvýšen o 8.868.355 Kč. Žalobci byla doměřena daň ve výši 1.863.379 Kč. Musel zaplatit penále ve výši 372.675 Kč a úrok z prodlení ve výši 614.704 Kč. Dále mu byla vyměřena solidární daň ve výši 542.073,91 Kč. Tyto částky by žalobce nemusel zaplatit, pokud by žalovaní postupovali s náležitou péčí. Žalovaní však porušili povinnost stanovenou smlouvou a zákonem o daňovém poradenství, když neprováděli dodaňování a nepředali veškeré informace novému daňovému poradci. 2. S ohledem na zpětvzetí části žaloby bylo řízení zastaveno usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 30. 5. 2019, č. j. 6 C 4/2018-341, jde-li o částku 139.754 Kč představující částečně prominuté penále, a rozsudkem téhož soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 6 C 4/2018-679, jde-li o příslušenství této částky (výrok II citovaného rozsudku). 3. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 24. 3. 2023, č. j. 6 C 4/2018-1505, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 5. 2023, č. j. 6 C 4/2018-1519, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 1.389.698,91 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaným (výrok II), vedlejší účastnici (výrok III) a státu (výrok IV). Soud prvního stupně zjistil, že druhý žalovaný a žalobce se v roce 1996 dohodli na tom, že druhý žalovaný bude žalobci poskytovat služby vedení účetnictví a daňového poradenství. Druhý žalovaný byl jednatelem první žalované od 3. 12. 2002 do 20. 9. 2017 a dále od 13. 9. 2018, předmětem podnikání první žalované bylo od 12. 3. 2007 mimo jiné vedení účetnictví a daňové evidence. K 30. 4. 2017 byla první žalovaná vyškrtnuta z rejstříku daňových poradců. Druhý žalovaný podal za žalobce daňové přiznání za roky 2005 až 2009 a 2011 a první žalovaná za roky 2010 a 2012. V letech 2006 až 2008 se žalobci dařilo, ale v důsledku světové hospodářské krize se snížilo množství obchodních kontraktů a dodaňování bylo přerušeno. Dne 8. 2. 2012 byla vypovězena plná moc pro druhého žalovaného a k ukončení spolupráce mezi účastníky v oblasti účetnictví s tím, že bude pokračováno v oblasti daňového poradenství, proto na základě plné moci od žalobce druhý žalovaný zpracoval daňové přiznání za rok 2011 a první žalovaná za rok 2012. Každý rok byla žalobcem podepisována plná moc k podání daňového přiznání, a je proto vyloučeno, že by žalobce opomněl povinnost podat daňové přiznání. Dne 21. 1. 2016 byla u žalobce zahájena daňová kontrola. Žalobce v únoru 2016 kontaktoval druhého žalovaného, který se následně účastnil jednání s finančním úřadem, při němž mimo jiné řekl, že došlo k nepředání informace, což měl učinit proto, aby dal najevo, že se nejednalo o úmysl krátit daň, a uchránil tak žalobce od zajišťovacího příkazu. Podle závěru okresního soudu za důvod nedodanění zásob a pohledávek v letech 2008 až 2012 žalovanými zřejmě nelze považovat špatnou finanční situaci žalobce, jak tvrdil druhý žalovaný. Žalobci byla orgánem správy daně doměřena daň 1.863.379 Kč, vyměřeno penále 372.675 Kč a úrok z prodlení 614.704 Kč, které žalobce zaplatil. 4. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již počtvrté, když jeho předchozí rozhodnutí byla odvolacím soudem zrušena. Doplnil dokazování především svědeckými výpověďmi a odkázal na § 6 odst. 1 a 9 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, § 23 odst. 14 zákona o daních z příjmů, § 420 odst. 1 a 2 obč. zák. a § 373 obch. zák. Konstatoval, že právo na náhradu škody není promlčené. Z § 6 zákona o daňovém poradenství vyplývá, že úkolem daňového poradce je zejména poskytovat daňovému subjektu odborné rady k tomu, aby jeho daňová povinnost byla v rámci platných zákonů optimalizována, nikoli však samostatně provádět úpravy základu daně. Povinnost provádět řádně dodaňování tedy v zásadě nemohl porušit daňový poradce. Teoreticky mohl porušit povinnost poskytnout žalobci radu, jakým způsobem dodanění provést, aby daňová povinnost byla pro daňový subjekt optimalizována v souladu se zákonem, ovšem žalobce nic takového netvrdil. Soud prvního stupně přitom neshledal porušení povinnosti žalovaných v tom, že se každý rok nedodanily zásoby a pohledávky, neboť k dodanění mělo dojít do 9 let, tj. do roku 2013 včetně, kdy však již žalovaní daňové přiznání za žalobce nepodávali. Způsob dodaňování byl odvozen jednak od momentální ekonomické situace žalobce, ale především z rozhodnutí žalobce, pro nějž bylo podstatné především to, jaký je celkový hospodářský výsledek a výše daňové povinnosti. Žalobce zcela důvěřoval radám žalovaných, kteří je s ním konzultovali a měli s ním přátelské vztahy. Povi