25 Cdo 298/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 298/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 298/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.298.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 298/2025-570 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) J. K., b) D. K., oba zastoupeni Mgr. Kristýnou Polcarovou, advokátkou se sídlem Malé náměstí 98, Rokycany, proti žalovaným 1) J. G., 2) P. G., oba zastoupeni Mgr. Lubomírem Tolarem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, o 631.449 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 45/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2024, č. j. 10 Co 864/2024-547, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci jsou vlastníky domu č. p. XY v obci XY, v němž žalovaná bydlela od března 2006, posléze se za ní nastěhoval i žalovaný. Po jejich sňatku (19. 7. 2012) bydleli v 1. patře domu, kde po domluvě s žalobci začali provádět rekonstrukci, neboť měli od žalobců příslib budoucího vlastnictví poloviny domu (druhá polovina měla být přislíbena bratru žalované). Po vyhrocení vztahů mezi žalobci a žalovanými byli žalovaní ve sporu o vyklizení části domu (řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 4 C 79/2016) schváleným smírem zavázáni byt nejpozději k 1. 4. 2017 vyklidit a předat žalobcům. V nyní vedeném sporu se žalobci domáhají zaplacení 631 449 Kč na náhradě škody za poničení domu, kterého se měli žalovaní dopustit jednak neodborně provedenou rekonstrukcí, jednak úmyslným poškozením bytu v 1. patře při vyklizení. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 21. 3. 2022, č. j. 8 C 45/2020-337, byla žaloba zamítnuta a Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 10. 2022, č. j. 10 Co 178/2022-370, tento rozsudek potvrdil v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně 185 260 Kč s příslušenstvím (náhrada škody způsobené neodborně provedenou rekonstrukcí a znehodnocením celého domu); Nejvyšší soud dovolání žalobců týkající se této části nároku odmítl usnesením ze dne 21. 2. 2023, č. j. 25 Cdo 264/2023-396. Ve zbývajícím rozsahu (nárok na zaplacení 446 189 Kč s příslušenstvím na náhradě škody, která měla být žalobcům způsobena v důsledku úmyslného poškození bytu v 1. patře), byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla Krajským soudem v Plzni v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení s pokynem, aby se zabýval tím, zda při vyklizení bytu žalovaní úmyslně poškodili 1. patro, a zda žalobci prokázali, v jakém rozsahu byl tento prostor poškozen, jaké věci byly z bytu odvezeny a zda na odvezení těchto věcí měli žalovaní nárok. 2. Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 8 C 45/2020-522, uložil oběma žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům 30 531 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 12. 2019 do zaplacení, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení 415 658 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud ve věci ustanovil znalce Vlastimila Svobodu (obor stavebnictví, rozpočty, ceny), kterému uložil zjistit, zda došlo ke znehodnocení či zhodnocení celého domu či 1. patra ke dni 1. 4. 2017 oproti roku 2008, kdy nemovitost posuzoval Ing. Tůma, a stanovit obvyklou cenu rozvodné skříně, zásuvek a vypínačů, jističe na elektrická kamna, plovoucí podlahy v jedné místnosti, sprchového koutu, sanitárního vybavení koupelny (tj. věcí, které byly žalovanými při vyklizení bytu demontovány). Znalec dospěl k závěru, že žalovaní dům neznehodnotili, a to ani 1. patro, kde demontovali a odvezli některé věci. Jimi prováděnou rekonstrukcí byl dům v 1. patře zhodnocen, i když celková rekonstrukce nebyla ještě dokončena. Stanovil pak celkovou cenu odnesených věcí, které měly v domě zůstat, na částku 30 531 Kč. Ostatní věci, za něž žalobci požadovali náhradu, zůstaly na zahradě a okolo domu. 3. Krajský soud v Plzni k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů státu, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že žalobci neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a vysvětlil, proč hodnocení důkazů nalézacím soudem odpovídá pravidlům podle § 132 o. s. ř (proč nemohlo být vycházeno ze závěrů posudku znalkyně Dity Šimkové, která neviděla stav bytu před úpravami a nebyla seznámena s původní dohodou účastníků) a ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že stav nemovitosti byl posouzen soudem ustanoveným znalcem Svobodou s příslušnou odborností, který jednak dům prohlédl, ale měl také k dispozici fotografie prováděných rekonstrukcí. Z jeho závěrů je zřejmé, že žalovaní do rekonstrukce 1. patra investovali značné finanční prostředky, které vedly k úpravám, jež po vyklizení domu žalovanými zůstaly jeho součástí; některé stavební poruchy (např. trhliny stropů), které dům vykazuje, nebyly způsobeny stavební činností žalovaných, ale jsou dány nevhodným provedením původního obvodového zdiva a poddimenzováním dřevěné konstrukce stropu nad přízemím, a nemají tak nic společného s rekonstrukcí 1. patra. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci rozsáhlé dovolání, v němž uvádějí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v praxi dovolacího soudu vyřešena, a zároveň, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí od rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil. Domnívají se, že zadání otázky znalci Svobodovi odráží nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel při zjišťování škody a její výše z rozdílu hodnoty nemovitosti žalobců v období roku 2008 a 2017. Toto východisko považují dovolatelé za nesprávné a v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4526/2007, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že vyklizení nemovitosti není možné ztotožňovat s jejím uvedením do původního stavu. Podle dovolatelů škoda nemůže být zjištěna na základě rozdílu hodnot nemovitosti v době před provedením rekonstrukce a po odchodu žalovaných, nýbrž by v tomto případě mělo být vycházeno z předpokladu, že po skončení užívání žalovanými měl být byt v 1. patře uveden do původního stavu, tj. stavu před rekonstrukcí. Skutkový závěr soudů obou stupňů je však takový, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, že žalovaní byt zrekonstruují a svoji investici si zde „odbydlí“. Pro posouzení věci je významná (podle dovolatelů nebyla dosud dovolacím soudem řešena) otázka, zda v případě takové dohody, je smluvní strana, která měla rekonstrukci provést, povinna při skončení užívání nemovitosti předat ji řádně zrekonstruovanou, ačkoliv doba užívání původně předvídaná touto smluvní stranou dosud neuplynula. Dovolatelé jsou toho názoru, že bylo na žalovaných, aby tuto skutečnost tvrdili a prokazovali a svůj nárok na zaplacení uvedených investic na žalobcích uplatnili. To však neučinili a situaci vyřešili svémocně tím, že se pokusili odvézt, co se dalo, a dům dovolatelů tak poničili. Dále se neztotožňují se stanovením hodnoty demontovaných věcí na částku 30 531 Kč znalcem Svobodou, neboť zjištěná výše škody je v přímém rozporu s § 2969 o. z.; v této souvislosti odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, č. j. 25 Cdo 533/2022-218, v němž dovolací soud akcentoval, že současná právní úprava dává přednost nahrazení škody uvedením do původního stavu (tj. stavu před poškozením věci). Soudy se tedy odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu, když při stanovení výše škody vyšly ze znaleckého posudku, který neurčoval částku, kterou bude nutno vynaložit na uvedení nemovitosti po původního stavu (před poškozením), nýbrž z pořizovací hodnoty předmětů, které žalovaní odvezli a které podle závěrů soudů představovaly součásti a příslušenství bytu. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ř