25 Cdo 2998/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2998/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2998/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2998.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. § 422 obč. zák. § 16 předpisu č. 85/1996 Sb. § 24 předpisu č. 85/1996 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1701/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2997/2021-558 25 Cdo 2998/2021 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. P., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Elenou Kotorovou, advokátkou se sídlem Panská 892/1, 110 00 Praha 1, proti žalované: Advokátní kancelář Chrenek, Kotrba, spol. s r. o., IČO 28505913, se sídlem Těšnov 1059/1, 110 00 Praha 1, zastoupená Mgr. Kateřinou Rokosovou, advokátkou se sídlem Loretánské náměstí 109/3, 118 00 Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, zastoupená JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha 2, o 18 936 141 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 166/2016, o dovoláních žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 313/2019-494, a proti rozsudku téhož soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 313/2020-486, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 28. 4. 2021, č. j. 35 Co 313/2020-502, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 313/2019-494, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 313/2020-486, se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 63 162 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Kateřiny Rokosové. IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 63 162 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Alana Korbela. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody ve výši 18 936 141 Kč s příslušenstvím, již měl způsobit advokát za ni jednající tím, že nepodal včas námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Po rozhodnutí soudu prvního stupně probíhalo k odvolání žalobce odvolací řízení, v jehož průběhu Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 313/2019-494, zcela odejmul [§ 138 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, (dále jen „o. s. ř.“)] žalobci se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatků přiznané mu v rozsahu 99 % (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 1. 2019, č. j. 15 C 166/2016-232, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, č. j. 35 Co 53/2019-262). Usnesení o odejmutí osvobození od soudních poplatků napadl žalobce dovoláním a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání (za dalších podmínek) přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. Rozhodnutí, která podléhají dovolacímu přezkumu, jsou tedy jen ta, kterými bylo ukončeno odvolací řízení (některé jeho stadium), ať již v jeho rámci bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí, které vydal soud prvního stupně ve věci samé, nebo o odvolání proti rozhodnutí o některé z procesních otázek, které musel předtím posoudit. Vždy musí jít o rozhodnutí o odvolání. Výjimkou jsou pouze usnesení taxativně vyjmenovaná v § 238a o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016). Napadeným usnesením odvolací soud odejmul žalobci osvobození od soudních poplatků. Toto rozhodnutí odvolacího soudu přijaté v průběhu odvolacího řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, není rozhodnutím o odvolání ve smyslu § 236, § 237 o. s. ř. (kterým se odvolací řízení končí), ale procesním rozhodnutím, které může odvolací soud v odvolacím řízení vydat, jež však není vyjmenováno v § 238a o. s. ř. Za těchto okolností není dán způsobilý předmět dovolacího řízení (kvalifikované rozhodnutí, jež jím lze napadnout). Bylo-li přesto proti němu podáno dovolání, není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu k jeho projednání (§ 10a o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v důsledku čehož je nutno řízení zastavit, což platí i o řízení dovolacím (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, nebo ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 860/2017; ústavní stížnost proti tomuto usnesení podanou Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 3309/17). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 313/2019-494, pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil (výrok I tohoto usnesení). Je bez významu, byl-li dovolatel soudem poučen, že dovolání proti jeho rozhodnutí podat lze, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Dovolací soud se dále zabýval dovoláním napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 313/2020-486, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 28. 4. 2021, č. j. 35 Co 313/2020-502, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2020, č. j. 15 C 166/2016-315, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 18 936 141 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku ve vztahu účastníků; v nákladovém výroku ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí jej odvolací soud změnil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a uložil žalobci doplatit soudní poplatky za podání žaloby a odvolání. Jak již bylo zmíněno, žalobce se domáhá náhrady škody, kterou mu měla žalovaná způsobit tím, že jako jeho právní zástupkyně nepodala včas námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Praze dne 16. 10. 2012, č. j. 59 Cm 252/2012-24, jenž tak nabyl právní moci a stal se vykonatelným, přičemž uspokojení takto přiznaného nároku se domáhá společnost BLACK SYSTÉM, s. r. o., v exekučním řízení proti žalobci vedeném soudním exekutorem Mgr. Hynkem Sekyrkou, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 145 EX 129/13. Soudy vyšly ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 11. 4. 2013 smlouvu o poskytování právních služeb, v níž se žalovaná zavázala zastupovat žalobce v soudním řízení proti společnosti BLACK SYSTÉM, s. r. o., o zaplacení 13 650 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnu, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 252/2012, a dále v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. Hynkem Sekyrkou, pod sp. zn. 145 EX 129/13. Do rozhodnutí odvolacího soudu žalobce popsaným způsobem přiznanou dlužnou částku (ani z části) společnosti BLACK SYSTÉM, s. r. o., nezaplatil. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, s tím, že žalovaná opožděným podáním námitek sice při výkonu advokacie pochybila, nebylo však třeba zkoumat další předpoklady odpovědnosti za škodu (existenci příčinné souvislosti), neboť žalobci dosud nevznikla škoda. S odkazem na judikaturu uzavřel, že samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníkovi ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh třetí osobě není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (25 Cdo 986/2001, 25 Cdo 2507/2005), a proto jestliže žalobce dosud společnosti BLACK SYSTÉM, s. r. o., ničeho neuhradil, škoda mu nevznikla. Odvolací soud rovněž dovodil, že právní vztahy mezi účastníky je podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vzhledem k datu uzavření smlouvy o právní pomoci, nutno posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), a proto v projednávané věci nelze použít ustanovení §