25 Cdo 3/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2019 Spisová značka:25 Cdo 3/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Pojištění odpovědnosti za škodu Dotčené předpisy:§ 551 odst. 1, 3 obch. zák. § 560 obch. zák. § 420 odst. 2 obč. zák. § 440 obč. zák. § 827 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3/2018-699 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Generali Pojišťovna a. s., se sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, IČO 61859869, zastoupená Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem náměstí Kinských 76/7, Praha 5, proti žalovaným: 1) M-SILNICE a. s., se sídlem Husova 1697, Pardubice, IČO 42196868, zastoupená JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se sídlem Resslova 956/13, Hradec Králové, 2) Z. Ž., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem Nádražní 24, Semily, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované 1): Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, o zaplacení 4.458.349 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 123 C 64/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 7. 2017, č. j. 27 Co 67/2017-658, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 7. 2017, č. j. 27 Co 67/2017-658, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 11. 2016, č. j. 123 C 64/2013-591, ve výrocích, jimiž bylo rozhodováno vůči žalovanému 2) o nároku ve výši 4.458.349 Kč s příslušenstvím, ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 31.993 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Dalibora Kalcso, advokáta se sídlem Resslova 956/13, Hradec Králové. Odůvodnění: Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 3. 11. 2016, č. j. 123 C 64/2013-591, uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni 4.458.349 Kč s příslušenstvím, ve vztahu k žalovanému 2) žalobu o téže plnění zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 22. 9. 2004 s Obecním úřadem XY, jako pojistníkem a pojištěným, pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo mimo jiné pojištění odpovědnosti obce za škodu na životě, zdraví nebo věci jiného. Obec XY, zastoupená starostou – žalovaným 2), jako objednatel uzavřela dne 15. 4. 2009 s právní předchůdkyní žalované 1) smlouvu o dílo, na jejímž základě byla provedena oprava místní komunikace podle nabídky zhotovitele. V průběhu prací byla na požádání žalovaného 2) vytvořena na komunikaci příčná odvodňovací vlna, která vytvořila nerovnost o výšce cca 4 cm, a která nebyla žádným způsobem označena. Dne 25. 8. 2009 na tuto nerovnost najel cyklista J. V., který po pádu utrpěl těžké zranění páteře s následným ochrnutím všech končetin. K průběhu nehodového děje bylo zjištěno, že cyklista jel v místě nehody standardním způsobem a těsně před neoznačenou překážkou započal s brzděním předního kola, které se v důsledku toho zablokovalo, což vedlo k pádu cyklisty přes řídítka. V rámci likvidace pojistné události vyplatila žalobkyně poškozenému cyklistovi a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR celkem 4.458.349 Kč a tuto částku nyní požaduje po žalovaných z titulu přechodu práva na náhradu škody. Ze znaleckých posudků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalované 1) zvolila nevhodný způsob provedení příčné terénní vlny, zhotovila ji v rozporu s technickými normami a obecně závaznými předpisy, bez příslušné dokumentace a ohlášení, resp. povolení speciálního stavebního úřadu. Na podkladě těchto skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaná 1) jako profesionál v oboru měla upozornit objednatele na nevhodnost zakázky ve smyslu § 551 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Porušila své právní povinnosti plynoucí z § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), resp. z § 551 obch. zák., a nese proto odpovědnost za vadné dílo, které bylo ve svém důsledku hlavní příčinou úrazu V. Ve vztahu k žalovanému 2) soud uzavřel, že jednal při objednávce úpravy komunikace v pozici osoby, kterou právnická osoba (obec XY) použila ke své činnosti ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák., přičemž taková osoba sama za škodu způsobenou při činnosti pro právnickou osobu neodpovídá. Jelikož obci nevzniklo v souvislosti s nastalou pojistnou událostí vůči žalovanému 2) právo na náhradu škody, a to ani podle pracovněprávních předpisů, není zde dán žádný nárok, který by mohl na žalobkyni přejít, a žalovaný 2) proto není ve sporu pasivně věcně legitimován. K odvolání žalobkyně a žalované 1) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 7. 2017, č. j. 27 Co 67/2017-658, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba vůči žalovanému 2) zamítnuta, ve výroku, jímž byla žalované 1) uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4.458.349 Kč s příslušenstvím, jej změnil tak, že žalobu v této části zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná 1) nese odpovědnost za zhotovení vadného díla, v důsledku čehož by měla odpovídat za škodu vadami díla způsobenou. Vzhledem k charakteru předmětné umělé nerovnosti a jejímu umístění lze předpokládat, že by účel, pro který byla na žádost obce vybudována, pravděpodobně plnila, a to bez ohledu na skutečnost, že nešlo o obvyklý způsob převádění vody přes komunikaci. Samotné neohlášení stavby, způsob jejího provedení, popř. její provedení bez projektové dokumentace, nemohlo způsobit úraz V., neboť ze závěru znaleckého posudku VUT Brno plyne, že cyklista začal brzdit těsně před umělou nerovností, a to v reakci na neočekávanou překážku, která nebyla nijak označena. Pokud by cyklista s brzděním nezačal a pokračoval v plynulé jízdě, k zablokování jeho předního kola a následnému pádu by vzhledem k tvaru překážky a její výšce nedošlo. Nelze tedy dovodit, že by vybudování díla zvoleným způsobem bylo příčinou pádu a úrazu poškozeného, byť je pravdou, že vykazovalo odlišnosti od standardních způsobů vyhotovování příčných odvodňování komunikací. Žalované 1) pak nelze přičítat ani porušení povinnosti plynoucí z § 551 obch. zák., neboť v řízení nebylo prokázáno, že by její právní předchůdkyně obdržela od žalovaného 2) konkrétní pokyny týkající se způsobu provedení příčného odvodnění komunikace, na jejichž případnou nevhodnost by jej byla jako odborník a zhotovitel díla povinna upozornit. Odvolací soud proto shledal právní posouzení soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 1) nesprávným. Výrok napadeného rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému 2), naopak odvolací soud označil za správný. Obdobně jako soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný 2) nevystupoval při uzavírání smlouvy o dílo sám za sebe, vlastním jménem a na vlastní riziko, nýbrž jednal jako zástupce obce XY, podle jejích pokynů a v jejím zájmu. Lze mu sice vytknout, že nezajistil označení vybudované terénní vlny příslušnými dopravními značkami (příčinou pádu poškozeného a jeho fatálních zranění bylo především brzdění kola v reakci na neoznačenou překážku), to však nic nemění na tom, že byl toliko osobou, kterou obec použila k vyřízení záležitosti rekonstrukce místní komunikace ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák., a která sama za škodu způsobenou při této činnosti neodpovídá, nikoliv přímým škůdcem. Jelikož vztah starosty a obce není ani vztahem pracovněprávním, nelze dovodit, že by obci XY vznikl vůči žalovanému 2) jakýkoliv nárok, který by byl způsobilý přejít na žalobkyni. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. Vymezuje k dovolacímu přezkumu následujících šest otázek: 1) zda je podle obchodního zákoníku dílo vadné, jestliže zhotovitel nepo