25 Cdo 3056/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3056/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3056/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3056.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243e odst. 1 o. s. ř. § 51 odst. 1 písm. d) předpisu č. 458/2000 Sb. § 51 odst. 3 předpisu č. 458/2000 Sb. § 14 předpisu č. 51/2006 Sb. § 2955 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3056/2024-671 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a.s., IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 – Karlín, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně: ČEZ, a. s. , IČO 45274649, se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, zastoupená Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti žalovanému: Josef Sedlačík, IČO 13121782, se sídlem K Třebonicům 72/22, Praha 5, zastoupený Mgr. Ondřejem Malovcem, advokátem se sídlem Náměstí Přemyslovců 15, Nymburk, o zaplacení 274 809 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 42/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 6 Cmo 152/2023-621, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4 2024, č. j. 6 Cmo 152/2023-621, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2022, č. j. 1 Cm 42/2010-454, se zrušují a věc se vrací Městskému soud v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2022, č. j. 1 Cm 42/2010-454, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 274 809 Kč se „zákonným úrokem“ z prodlení z této částky od 22. 5. 2009 do zaplacení a nahradit žalobkyni a vedlejší účastnici náklady řízení. Shledal důvodným nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie, sestávající z ceny neoprávněně odebrané elektrické energie za dobu od 19. 8. 2006 do 17. 5. 2007 (241 680 Kč) a z nákladů na zjištění neoprávněného odběru (33 129 Kč). Soud vyšel ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2005 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny týkající se odběrného místa – motorestu Skřítek v Sobotíně, kde po provedené kontrole dne 17. 5. 2007 a zjištění neoprávněného zásahu do elektroměru byl demontován elektroměr a provozovna žalovaného byla odpojena od elektrické sítě. Dále vyšel ze skutečnosti, že ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 68/2010 u Okresního soudu v Děčíně se nynější žalovaný v pozici žalobce domáhal po žalobkyni v pozici žalované náhrady škody údajně mu způsobené společností ČEZ Distribuce, a.s., spočívající v demontování elektroměru v odběrném místě motorest Skřítek. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 15 C 68/2010-1046, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2022, č. j. 95 Co 95/2021-1201, soudy v tomto řízení zjistily, že elektroměr v odběrném místě měl ke dni 17. 5. 2007 intenzivní vrypy na obou číselnících a na plombách elektroměru byla z obou stran vytlačena písmena „SME“ falešnou matricí. Městský soud v Praze k tomu uvedl, že jak v nyní vedeném řízení, tak v řízení sp. zn. 15 C 68/2010 byla řešena totožná předběžná otázka na základě stejného skutkového stavu, a to zda došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru v odběrném místě nynějšího žalovaného, zda žalovaný za neoprávněný odběr odpovídá a zda je povinen žalobkyni uhradit škodu, včetně posouzení otázky, zda žalovaný jako odběratel věrohodně prokázal, že přes neoprávněný odběr žalobkyni žádná škoda fakticky nevznikla. Podle soudu se žalovaný neliberoval a neprokázal, že škoda žalobkyni nevznikla, naopak v daném případě došlo v odběrném místě žalovaného k neoprávněnému odběru elektřiny, což bylo zjištěno na základě kontroly dne 17. 5. 2007, proto žalovaný nese objektivní odpovědnost za škodu, jejíž náhradu žalobkyně po právu vyčíslila. Žalovaný, kromě předložené faktury na částku 71 030,45 Kč za období neoprávněného odběru, neprokázal, že by tuto částku žalobkyni zaplatil. 2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 6 Cmo 152/2023-621, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu přisouzené jistiny 274 809 Kč a změnil jej pouze co do výše úroků z prodlení z přisouzené částky 274 809 Kč, které podrobně vyčíslil v části 1) b) výroku I, dále změnil výroky soudu prvního stupně co do výše částek nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a vedlejší účastnici na straně žalobkyně, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před odvolacím soudem. Odvolací soud se ztotožnil se způsobem výpočtu výše náhrady škody představující jistinu a k úrokům z prodlení uvedl, že jejich označení zjednodušenou formulí, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 274 809 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2009 do zaplacení“ neodpovídá požadavku na vykonatelnost přisouzených úroků z prodlení, proto ve svém rozhodnutí výši úroků z prodlení blíže specifikoval za jednotlivá období. K obraně žalovaného, že jím poskytnutá plnění na zálohy i na doúčtování za skutečně odebranou elektrickou energii mají být započteny na nyní vymáhaný závazek k náhradě objektivní škody stanovené jako fiktivní škody v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb. (dále jen EZ) a § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, odvolací soud uvedl, že tento postup není možný za situace, kdy dnes již nelze zjistit osobu stáčející nazpět paměťové nosiče elektroměru a odstraňující stopy o již zaznamenané skutečné spotřebě, a nelze tak ani z paměti přístroje zjistit rozsah odstraněných údajů o spotřebované energii, přičemž skutečně spotřebovanou energii nelze stanovit ani z počtu a příkonu spotřebičů zapojených v době kontroly žalobkyně, a to pro nespolupráci žalovaného. Tuto situaci lze v projednávaném případě nespolupráce žalovaného řešit pouze přes zákonodárcem uměle vytvořené vzorce výpočtu výše škody, jež však nepředstavují libovůli, ale jsou výsledkem dlouhodobých empirických zkušeností s neoprávněnými odběry elektrické energie. K námitce žalovaného, že nalézacím soudem nebylo zhodnoceno tvrzené pochybení distributora při instalaci nevyhovujícího elektroměru (byť se toto nepotvrdilo), že elektroměr nebyl evidován v příslušné databázi AMS a nebylo zjištěno, zda mechanické stopy uvnitř elektroměru nevznikly již před jeho instalací, odvolací soud uvedl, důvodem neúspěchu této argumentace je skutečnost, že podle posudku VUT Brno č. 4/2009 a osvědčení o výsledku ověření č. 0295/07 odpovídal předmětný elektroměr zákonné definici měřícího zařízení, metrologickým normám při montáži, jakož i při jeho demontáži po zjištění porušení plomb a neoprávněné manipulace s přístrojem a byl funkční. 3. Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na otázce doposud neřešené, a to, zda nelze jako liberační důvod posoudit, resp. akceptovat situaci, kdy jsou podmínky neoprávněného odběru v podobě zjištěného zásahu do měřícího zařízení (vrypy apod.) zjištěny na měřícím zařízení, o němž žalobkyně (provozovatel distribuční soustavy, který měřící zařízení osadil) neprokázala, že by bylo ověřeno a splňovalo kritéria pro instalaci do odběrného místa. V dané věci bylo provedeno k důkazu několik rozdílných posudků, přičemž z oponentního posudku znaleckého ústavu VŠB – Technická univerzita Ostrava 1/2009 a z posudku prof. Ing. Karla Sokanského, CSc., z 29. 4. 2016 jednoznačně vyplývá, že předmětný elektroměr neměl platné ověření a nelze zjistit, zda jeho vytýkané poškození neexistovalo již z předchozí doby před instalací, neboť nebylo pouhým okem seznatelné. Dovolatel má za to, že odvolací soud tuto důkazní situaci nesprávně procesněprávně vyhodnotil, ačkoliv důkazní břemeno ohledně existence řádného ověření a ohledně správnosti osazení řádného měřícího zařízení nepochybně tíží žalobkyni. Tuto námitku vznáší při vědomí, že správnost skutkových zjištění dovolací soud nepřezkoumává, dovoluje si však poukázat (v kontextu judikatury Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 1020/16), že soudy dovodily jeho objektivní odpovědnost, aniž by se vypořádaly s významnými rozpory v dokumentaci předkládané žalobkyní, vyvolávající pochyby o tom, j