25 Cdo 3129/2011 – Nejvyšší soud

25 Cdo 3129/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: J. S., zastoupená JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, proti žalované: Riva Business Centre s.r.o., IČO 26446596, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, zastoupená JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem se sídlem v Boskovicích, nám. 9. května 10, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 269/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2011, č. j. 44 Co 400/2008-203, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2011, č. j. 44 Co 400/2008-203, se ve výrocích, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že ohledně 5.477,26 EUR byla žaloba zamítnuta, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zrušení smlouvy o provedení lékařského zákroku, se odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby soud zrušil smlouvu o provedení lékařského zákroku u žalované, na jejímž základě jí žalovaná dne 13. 11. 2002 zvětšila prsa vložením implantátů a odstranila deformaci hrudníku, a aby žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 73.600,- Kč (cena předmětného zákroku) a 5.477,26 EUR (náklady na vyjmutí prsních implantátů a silikonové destičky ve zdravotnickém zařízení v Rakousku). Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 7. 2008, č. j. 34 C 269/2003-132, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení smlouvy o provedení lékařského zákroku, „jehož předmětem bylo zvětšení prsou a vyrovnání deformace hrudníku, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou v listopadu 2002, a na jejímž základě byl žalobkyni žalovanou dne 13. 11. 2002 proveden operační zákrok“, zamítl dále žalobu ohledně 73.600,- Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5.477,26 EUR a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 13. 11. 2002 podstoupila žalobkyně u žalované plastickou operaci, při níž jí byl pomocí silikonové destičky vyrovnán hrudník a vložením prsních implantátů vyrovnána a zvětšena prsa. Žalobkyně, která uhradila 65.000,- Kč za lékařský zákrok a 8.600,- Kč za silikonovou destičku, byla před operací ústně seznámena s podstatou prováděné operace a poučena o možných rizicích. Reakcí těla žalobkyně došlo po operaci k posunutí silikonové destičky, k podráždění okolní tkáně se sekrecí do prostoru kolem implantátů, což bylo provázeno bolestmi. Žalovaná proto nabídla žalobkyni odstranění implantátů i destičky, ta si však nechala tyto úkony provést dne 29. 11. 2002 u lékaře ve Vídni, za což zaplatila včetně léků a pooperačních vyšetření celkem 5.477,26 EUR. Podle znaleckého posudku byly při operaci u žalované použity standardní silikonové implantáty i destička, rovněž samotný zákrok je obvyklým a možným lékařským postupem k vyrovnání deformace hrudníku a asymetrie prsou. Soud prvního stupně posoudil smlouvu o provedení lékařského zákroku jako smlouvu nepojmenovanou podle § 51 obč. zák., pro niž se užijí obecná ustanovení § 499 až § 510 obč. zák. o odpovědnosti za vady, a ohledně nároku, jímž se žalobkyně domáhala zrušení předmětné smlouvy, uzavřel, že soud nemůže svým autoritativním rozhodnutím rušit právní úkony uzavřené mezi subjekty občanského práva. Neshledal právní důvod ani pro vrácení ceny za provedený zákrok, jelikož předmětná smlouva nebyla zrušena. Důvodným naopak shledal nárok na náhradu škody způsobené okolnostmi majícími původ v použité věci (implantátu) podle § 421a obč. zák. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů ve výši 5.477,26 EUR spočívajících ve výdajích na operaci, léky a vyšetření v souvislosti s vyjmutím implantátů z těla žalobkyně dne 29. 11. 2002 ve zdravotnickém zařízení v Rakousku; uvedl, že z ničeho nevyplývá, že by byla žalobkyně povinna podrobit se znovu operaci u žalované. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 3. 2011, č. j. 44 Co 400/2008-203, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o zrušení smlouvy o provedení lékařského zákroku, změnil jej tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 73.600,- Kč a ohledně 5.477,26 EUR žalobu zamítl, změnil jej též částečně ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně o inominátním charakteru smlouvy o provedení chirurgického zákroku, kterou lze přirovnat ke smlouvě o opravě a úpravě věci (§ 652 obč. zák.); závazek žalované ze smlouvy je dokončen vytažením operačních a fixačních stehů; další vývoj zákroku se pak odvíjí od schopnosti organismu cizí komponenty přijmout a vyhojit operační zásahy. Po doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 20. 1. 2003 řádně vytkla neodstranitelné vady plnění, a jelikož uplatněním požadavku na vrácení 73.600,- Kč projevila též vůli ke zrušení smlouvy, byly splněny všechny podmínky pro odstoupení od smlouvy a vrácení zaplacené ceny zákroku (73.600,- Kč). Ke zrušení smlouvy však nemůže dojít soudním rozhodnutím, nýbrž pouze projevem vůle subjektů smlouvy či na základě jiné právní skutečnosti. Odvolací soud dospěl ohledně nároku na zaplacení 5.477,26 EUR, představující výdaje za vyjmutí prsních implantátů a silikonové destičky ve zdravotnickém zařízení v Rakousku, k závěru, že bolesti hrudníku měly být po dohodě účastníků řešeny odstraněním implantátů na pracovišti žalované a takovou dohodu je nutno považovat za dohodu účastníků o způsobu náhrady škody uvedením do předešlého stavu podle § 442 odst. 2 obč. zák. Jelikož se žalobkyně k operaci nedostavila a podstoupila ji u jiného lékaře, tuto dohodu porušila, a proto na náhradu těchto výdajů nemá nárok. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 5.477,26 EUR a potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby na zrušení smlouvy, podala žalobkyně dovolání a za otázku zásadního právního významu považuje, zda z § 507 odst. 1 obč. zák. vyplývá „právo na odstoupení od smlouvy, právo dovolat se u soudu nebo jiného orgánu tzv. nepřímé relativní neplatnosti, autoritativního zrušení smlouvy nebo jiné právo nabyvatele“. Rozsudek odvolacího soudu je podle dovolatelky nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje dostatečné odůvodnění závěru, že pojem „domáhat se zrušení smlouvy“ je identický s obsahem práva na odstoupení od smlouvy. Namítá, že odvolací soud vyšel z existence dohody účastníků o způsobu náhrady škody, která ale nebyla žalovanou ani žalobkyní nikdy tvrzena (taková dohoda by byla v rozporu s právem žalobkyně na svobodnou volbu lékaře, neboť pacient, jemuž byla ve zdravotnickém zařízení způsobena škoda na zdraví, nemá povinnost podrobit se ve stejném zařízení nápravné péče, navíc odvolací soud žalobkyni nepoučil podle § 118a odst. 2 o.s.ř. o svých úvahách k existenci uvedené dohody účastníků o způsobu náhrady škody); skutkový závěr odvolacího soudu je v příkrém rozporu s obsahem spisu a v rozporu se zákazem tzv. překvapivých rozhodnutí. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že by škodu na zdraví bylo možné napravit uvedením v předešlý stav, jestliže kromě vynětí vadně vloženého implantátu je třeba léčit záněty, podávat léky atd. Kromě toho jsou ustanovení §§ 444 až 449a obč. zák o újmě na zdraví speciální ve vztahu k § 442 odst. 2 obč. zák. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadených výrocích zrušen. Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkázala na svá předchozí vyjádření a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání zčásti směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; zčásti je pak dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a v tomto rozsahu též důvodné. Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil výrok, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zrušení smlouvy o provedení lékařského zákroku, může být dána pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za předpokladu zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím