25 Cdo 317/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 317/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 317/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.317.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Skutečná škoda [ Škoda ] Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2951 odst. 1 o. z. § 2952 o. z. § 2969 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 582/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 317/2025-363 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, proti žalované: Česká kancelář pojistitelů, IČO 70099618, se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4, o 301.111 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 392/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 21 Co 183/2024-311, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 12.088 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Roberta Tschöpla. Odůvodnění: 1. Žalobce se po žalované domáhal žalované částky jako pojistného plnění na náhradu škody, jež vznikla na jeho vozidle v důsledku dopravní nehody způsobené rumunským občanem 29. 4. 2020. Věc likvidovala pověřená Generali Česká pojišťovna, a. s., jako škodu totální, takže od obecné ceny vozidla před poškozením ve výši 754.700 Kč odečetla cenu vraku dosaženou v internetové aukci organizované portálem TotalCar ve výši 301.111 Kč. Žalobci tedy vyplatila 446.589 Kč. Žalobce však kupní smlouvu s vítězem aukce neuzavřel a zbytky vozidla má nadále v držení. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 40 C 392/2021-243, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 36.111 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do 265.000 Kč žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci (výrok III) a státu (výrok IV). Takto soud prvního stupně rozhodl poté, co byl jeho první rozsudek v této věci ze dne 7. 4. 2022, č. j. 40 C 392/2021-61, jímž žalobu zamítl, zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 21 Co 242/2022-103, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Na základě pokynu odvolacího soudu si měl obvodní soud ujasnit, zda je mezi účastníky řízení sporná obecná cena vozidla před poškozením, a ustanovit znalce za účelem zjištění obecné ceny vozidla po nehodě (a případně též před ní). V dalším řízení tedy soud prvního stupně doplnil dokazování znaleckým posudkem Mgr. Ing. Petra Mazáka, který určil obvyklou cenu vozidla ke dni nehody ve výši 265.000 Kč. Znalec provedl prohlídku vozidla a měl k dispozici odborné vyjádření Ing. Hanečky, předložené žalobcem. V rámci kontroly ocenění zohlednil na trhu realizované transakce. Při svém výslechu mimo jiné doplnil, že zohlednil opravitelnost vozidla a rovněž fakt, že do budoucna nelze garantovat opravu vozidla tak, aby bylo pevné a tuhé. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 6 odst. 2 písm. d) [správně písm. b); poznámka dovolacího soudu], § 9 odst. 1 a § 24 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a podle § 492 odst. 1 a § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Dovodil, že žaloba je důvodná, jde-li o částku představující rozdíl mezi žalovanou částkou a cenou vozidla ke dni nehody podle znaleckého posudku. 3. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 8. 2024, č. j. 21 Co 183/2024-311, zastavil řízení o odvolání žalované do výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a IV, ve výroku III změnil jen výši náhrady nákladů řízení, jinak jej potvrdil (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III) a oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výroky IV a V). Odvolací soud rozhodl o zastavení řízení o odvolání žalované do výroku I rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na zpětvzetí odvolání žalované v uvedeném rozsahu. Doplnil dokazování výslechem znalce Mgr. Ing. Mazáka, který zdůraznil, že vozidlo prohlédl a zohlednil jeho poškození, včetně poškození karoserie s tím, že bezprostředně po nehodě bylo prodejné za cenu 265.000 Kč jako celek. Totálně zničená vozidla se běžně jako celek prodávají za účelem vytěžení náhradních dílů. Vozidlo je v obecné rovině opravitelné, otázkou však je ekonomická rentabilita takového postupu (v případě opravy karoserie výměnou), resp. tuhost karoserie (při opravě původní karoserie). Pokud by měly být oceněny využitelné zbytky vozidla, musela by být započítána i cena demontáže dílů, ekologické likvidace, uskladnění atd., avšak tyto náklady při prodeji totálně zničeného vozidla jako celku nevznikají. Odvolací soud vyzdvihl, že mezi účastníky není sporný základ žalovaného nároku, ale toliko obvyklá cena předmětného vozidla po dopravní nehodě. Odkázal na závěr znalce o prodejnosti vozidla jako celku a jeho obvyklé ceně ke dni dopravní nehody ve výši 265.000 Kč. Odvolací soud dále osvětlil, proč neprovedl výslech Ing. Hanečky a že se v daném případě nejedná o opomenutý důkaz vzhledem k nemožnosti přinést relevantní zjištění. Odkázal na judikaturu dovolacího soudu a konstatoval, že výše škody vzniklé žalobci je dána rozdílem obvyklé ceny vozidla před nehodou a po ní, přičemž prodejnost daného vozidla za uvedenou cenu je potvrzena též skutečností, že o ně projevil zájem kupující v rámci aukce portálu TotalCar, a to dokonce za vyšší cenu, než stanovil znalec. Bylo pouze volbou žalobce, jak s vozidlem následně naloží, tedy jestli je prodá jako celek, ponechá si je bez dalšího, či sám ponese náklady na vytěžení využitelných zbytků a prodá následně toliko tyto zbytky. 4. Rozsudek odvolacího soudu v části výroku II, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, a dále ve výrocích III a IV napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a dále otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodnost podle jeho názoru tkví v nesprávném právním posouzení věci. Otázku, zda se vozidlo stalo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou autovrakem ve smyslu § 36 a násl. zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a zda je povinností vlastníka postupovat při nakládání s ním podle tohoto zákona, označil žalobce za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Způsob, jakým byla tato otázka vyřešena odvolacím soudem, je podle názoru dovolatele v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu (dovolatel v tomto směru odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jmenovitě například na jeho rozsudek ze dne 26. 4. 2024, sp. zn. 3 As 324/2022, a dále na rozsudky nižších soudů). Odvolací soud podle názoru dovolatele rezignoval na skutečnost, že podle této judikatury je třeba pokládat vozidla, jejichž účelové určení zaniklo, za odpad. To je i případ jeho vozidla, které je nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a je neopravitelné. Dovolatel označil rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné a dosavadní soudní řízení za neférové. S odkazem na § 3 odst. 1, 3 a 4, § 36 písm. a) a b) a § 37 odst. 1 zákona o odpadech dovodil, že předmětné vozidlo je autovrakem. Obdobný závěr plyne rovněž z § 19 odst. 2 písm. g) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Dovolatel je jako někdo, kdo se zbavuje autovraku, povinen předat jej pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. Jen taková osoba může provést ekologickou likvidaci autovraku. Touto žalobcovou námitkou se však soudy vůbec nezabývaly a nenechaly vypracovat znalecký posudek na ocenění zbytků vozidla, který by respektoval, že životnost vozidla byla ukončena. Zjistit skutečný technický stav vozidla (a tedy stanovit jeho cenu) by bylo možné pouze po jeho rozebrání, jež však mohou provést pouze osoby, které k tomu mají oprávnění. Výkupní cena vozidel obdobného typu byla na autovrakovištích ke dni dopravní nehody cca 1.000 až 1.700 Kč, přičemž důkazy, které by o tom svědčily, soudy ignorovaly. Dovolatel dále vytknul zna