25 Cdo 3201/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3201/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3201/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3201.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada za ztrátu na výdělku Dotčené předpisy:§ 441 obč. zák. § 445 obč. zák. § 446 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3201/2024-597 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. S., zastoupený JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem se sídlem Rooseveltova 564/6, Brno, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o zaplacení pojistného plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 135/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, č. j. 68 Co 143/2023-490, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, č. j. 68 Co 143/2023-490, v části výroku I, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně a ve výrocích II, III a IV, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 12. 2022, č. j. 30 C 135/2017-423, ve výroku I, IV a V, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobce odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28. 12. 2022, č. j. 30 C 135/2017-423, zamítl žalobu na zaplacení 211 731,50 Kč s příslušenstvím, 243 341,50 Kč s příslušenstvím a 16 264 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2017 a rozhodl o nákladech řízení. V řízení o žalobě na pojistné plnění představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 20. 7. 2012 do 5. 7. 2014 ve výši 211 731,50 Kč, za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 243 341,50 Kč, a počínaje 1. 1. 2017 pravidelnou měsíční rentu ve výši 16 264 Kč vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že nepřipoutaný žalobce měl dne 20. 7. 2012 dopravní nehodu zaviněnou řidičem vozidla pojištěného u žalované, při níž utrpěl ránu na čele, oděrky horního víčka oka, nosu a čela, krvácení z nosu, pohmoždění pravého kolenního kloubu, oděrky pravé nohy a natažení krční páteře. Pro zjištění rozsahu poranění vyšel soud prvního stupně ze znaleckých posudků zpracovaných pro účely řízení, zejména ze znaleckého posudku doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, který předložila žalovaná, a revizního znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Z těch vyplynulo, že utrpěným poraněním žalobce v důsledku dopravní nehody odpovídala délka pracovní neschopnosti od dne 20. 7. 2012 do dne 8. 4. 2013, kdy po provedení artroskopie pravého kolene (dne 29. 10. 2012) a po odeznění na ni navazujících komplikací (hluboká žilní trombóza bérce) byla ukončena rehabilitace. Později již v důsledku dopravní nehody netrpěl žalobce žádnými zdravotními následky, které by byly důvodem jeho pracovní neschopnosti a po jejím ukončení mu znemožňovaly výkon jeho profese. Kdyby byl žalobce řádně připoután bezpečnostním pásem, neutrpěl by zhmoždění kolene ani zranění obličeje a jeho pracovní neschopnost by trvala asi jen 5 týdnů, tedy do 23. 8. 2012. Závěry znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře korespondovaly se závěry znaleckého ústavu Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, stejně jako s posudky o invaliditě žalobce, podle kterých jeho invalidita nemá původ v úrazu utrpěném při autonehodě, ale v degenerativních změnách na páteři, na které nehoda neměla žádný vliv. Žalobcem navrhovaný výslech jeho ošetřujících lékařů soud prvního stupně neprovedl pro nadbytečnost, když jejich zdravotní dokumentace již sloužila jako podklad pro zpracování znaleckých posudků. Nárok žalobce posoudil soud podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, podle § 441, § 445 a § 446 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) a uzavřel, že žalobci náleží pouze nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 28 734 Kč. Konkrétně za dobu od nehody 20. 7. 2012 do 23. 8. 2012, kdy by jeho pracovní neschopnost skončila, pokud by byl řádně připoután. V takovém případě by totiž pravděpodobně k poranění kolene vůbec nedošlo, a proto v tomto rozsahu shledal soud prvního stupně přetrženou příčinnou souvislost. Protože žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku žalovaná již vyplatila 65 270 Kč, čímž byl žalobcův nárok více než zcela uspokojen, žalobu v celém rozsahu zamítl. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 68 Co 143/2023-490, potvrdil k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (výrok I), změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení (výrok II a III) a sám rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Vzhledem k odvolacím námitkám zdůraznil, že se soud prvního stupně náležitě vypořádal s tím, proč neprovedl výslech lékařů ošetřujících žalobce – pro nadbytečnost. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že řádně vedená zdravotnická dokumentace zachycující zdravotní péči o žalobce v určitém čase jasně vypovídá o konkrétní skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce a posléze provedený výslech svědků (ošetřujících lékařů) by ve vztahu k ní nemohl přinést nic nového. Závěry znaleckých posudků podle odvolacího soudu nebyly vnitřně rozporné, znalci se vypořádali s jednotlivými zdravotními zprávami o stavu žalobce, s výsledky jeho vyšetření, a pokud zaujali vůči závěrům některých zpráv výhrady, vždy vysvětlili, z jakého důvodu tak učinili. 3. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku I dovoláním. Přípustnost podle § 237 o. s. ř. odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel je přesvědčen, že při dopravní nehodě utrpěl poranění kolene, jehož následky lékaři vyhodnotili jako poúrazové degenerativní změny kloubních chrupavek. V důsledku narušeného stereotypu chůze a asymetrického zatěžování dolních končetin se u něj postupně objevily potíže s bederní páteří. Odvolací soud pochybil, když vyšel ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Evžena Hrnčíře, který se nemohl odborně vyjadřovat o skutečnostech, jež nenáleží do jeho specializace – o příčinné souvislosti mezi jeho zdravotním stavem a dopravní nehodou. Znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví není podle žalobce objektivní, znalci znaleckého ústavu nepřihlédli ke všem významným skutečnostem, závěry posudku náležitě neodůvodnili, a proto je znalecký posudek nepřezkoumatelný. Nalézací soudy se s jeho námitkami vůči znaleckým posudkům nikterak nevypořádaly a zcela je opomenuly. Dovolatel je tedy přesvědčen, že příčinná souvislost mezi jeho invaliditou a dopravní nehodou nebyla přerušena, rozhodující příčinou byla dopravní nehoda, bez níž by úraz nenastal, a v úvahu připadalo pouze případné spoluzavinění žalobce na vzniku škody, které bylo třeba prokázat a míru spoluzavinění stanovit na základě znaleckého posudku, což se nestalo. Nalézací soudy také nesprávně stanovily délku pracovní neschopnosti žalobce, po kterou mu měla náležet náhrada za ztrátu na výdělku. Trvání pracovní neschopnosti žalobce pouze do 23. 8. 2012 nevyplynulo ani ze znaleckého zkoumání. Nalézací soudy dále pochybily i v tom, že bez dostatečného odůvodnění neprovedly žalobcem navržené výslechy svědků – ošetřujících lékařů žalobce. Teprve až jejich svědeckými výpověďmi by byl bezpečně zjištěn jeho zdravotní stav. Tím porušily právo žalobce na soudní ochranu a spravedlivý proces. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout, popř. zamítnout. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), a nejprve se zabýval jeho přípustností. 6. Podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „obč. zák.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně porušení smluv uzavřených přede d