25 Cdo 330/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 330/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2024 Spisová značka:25 Cdo 330/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.330.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 330/2024-373 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobkyně: K. N., zastoupená JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, IČO 70891095, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o 192 075 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 142/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2023, č. j. 29 Co 125/2023-324, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 8 373 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Filipa Matouše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 27. 1. 2023, č. j. 11 C 142/2021-222, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2023, č. j. 11 C 142/2021-259, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 47 352,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 144 722,50 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 890 Kč a vedlejšímu účastníku ve výši 1 050 Kč (výroky III a IV). 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 29 Co 125/2023-324, potvrdil výrok I rozsudku obvodního soudu (výrok I), změnil výrok II rozsudku obvodního soudu tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 90 447,50 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku jej potvrdil (výrok II) a uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení ve výši 121 592,90 Kč (výrok III). 3. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala náhrady nákladů na péči o její osobu za období od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021. Nárok je odůvodněn nezbytností péče s ohledem na špatný zdravotní stav žalobkyně způsobený poškozením mozku při porodu v roce 1991 vedeném v nemocnici, jejímž zřizovatelem je žalovaný. Žalobkyně trpí trvalou duševní poruchou – středně těžkou až těžkou mentální retardací na bázi dětské mozkové obrny a není schopna samostatného života. Podle žalobkyně je nutno o ni pečovat v rozsahu 20 hodin denně, při nákladech péče 130 Kč/hod., takže za uvedené období náklady dosahují celkem 470 600 Kč, od čehož žalobkyně odečetla obdržený příspěvek na péči (6 x 19 200 Kč) a částku vynaloženou na pobyt žalobkyně ve stacionáři (celkem 43 225 Kč); proto požadovala v tomto řízení původně 312 175 Kč. Žalovaný jí v průběhu řízení dobrovolně uhradil částku 120 100 Kč, takže po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 192 075 Kč. 4. Odvolací soud vyšel v nyní projednávané věci z následujícího závěru o skutkovém stavu. Zdravotní stav žalobkyně, který je důsledkem chybného léčebného postupu, i v předmětném období vyžadoval dohled a pomoc třetí osoby prakticky ve všech zcela základních činnostech sebeobsluhy (hygiena, dopomoc při oblékání, stravování, doprovod k lékařům), jakož i pomoc ve všech činnostech souvisejících s péčí o domácnost (nákupy, úklid, praní, žehlení). Tato péče mimo pomoc v oblasti hygieny, oblékání a asistence při jídle a výchovné práci rovněž zahrnuje dopravu k lékařům, terapeutům a do stacionáře, kde žalobkyně pobývá čtyři pracovní dny v týdnu asi od osmi až devíti hodin do čtrnácti hodin. Dále zahrnuje i čas trávený žalobkyní s rodinou, procházky či pobyt na zahradě, i dohled v noci, neboť žalobkyně v bdělém stavu potřebuje v zásadě neustálý dohled a v noci mívá občas záchvaty. Péče je žalobkyni poskytována rodiči, zejména matkou, a to ve dnech, kdy je žalobkyně část dne ve stacionáři, v rozsahu v průměru 15,5 hodiny denně (v předmětném období celkem 95 dnů; tento rozsah zohledňuje i čas strávený matkou žalobkyně na cestě do stacionáře a zpět), a ve dnech, kdy ve stacionáři není, pak v průměru 16,25 hodiny denně (v předmětném období celkem 86 dnů). Odvolací soud podrobně popsal, jaké konkrétní úkony péče o žalobkyni tvoří uvedený celkový rozsah péče a jaký je časový rozsah toho kterého úkonu. Cena, kterou si za odpovídající pečovatelské úkony účtovaly v rozhodné době v daném místě profesionální pečovatelské služby, činí v souladu s předloženými ceníky obvykle 130 Kč za hodinu. 5. Po právní stránce odvolací soud posoudil věc podle právní úpravy účinné v době porušení povinnosti, tedy podle § 449 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“. Žalovaný odpovídá za škodu na zdraví, která žalobkyni vznikla. V rámci náhrady této škody je povinen nahradit i náklady na péči o nesamostatnou žalobkyni. Výše uvedený rozsah péče odpovídá úkonům osobní asistence ve smyslu § 5 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Adekvátní náhrada za tuto péči odpovídá ceně, kterou si za odpovídající pečovatelské úkony účtovaly v rozhodné době v daném místě profesionální pečovatelské služby. Při stanovení výše náhrady pak odvolací soud odečetl vyplácený příspěvek na péči. Odvolací soud proto žalobě vyhověl v rozsahu odpovídajícím výše popsané časové náročnosti a ceně péče, s přihlédnutím k tomu, co již bylo žalobkyni plněno před rozhodnutím soudu. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podle žalovaného je napadený rozsudek v rozporu s právními závěry uvedenými v bodu 16 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1904/2021. Odvolací soud nesprávně přiznal náhradu i za takové úkony péče o žalobkyni, které plně pokrývá zákonný příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Nelze tedy posuzovat jako škodu úkony definované v § 9 odst. 1 tohoto zákona a příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Škoda nemůže vzniknout u základních životních potřeb definovaných v § 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., protože jsou hrazeny příspěvkem na péči. Odvolací soud rovněž při stanovení výše náhrady nerespektoval omezující ustanovení vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle jejíhož § 6 odst. 2 se částka úhrady za jednu hodinu péče přiznává podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů tam vymezených; netrvá-li jejich zajištění celou hodinu, má být úhrada poměrně krácena. Úhrada ve výši 130 Kč za hodinu přitom nenáleží za zajištění stravy, dovoz a donášku jídla, velký nákup, nákup ošacení a vybavení domácnosti, praní a žehlení a drobné opravy prádla, doprovod na procházku, dohled při hraní, sledování televize, čas s rodinou, dohled nad spánkem apod. Odvolací soud dále nesprávně přiznal náhradu za „dopolední program, procházku, nákup, podávání svačiny či oběda, hraní, vaření, malování, cvičení, čtení a jiné aktivizační činnosti, pobyt na zahradě, čas s rodinou u TV, dohled v noci“, za něž uvedená vyhláška nepřiznává žádnou odměnu. U těchto činností, pokud jsou provozovány dopoledne a odpoledne, lze zajistit i terénní sociální péči v místě. Odvolací soud nesprávně posoudil tyto činnosti, za něž vyhláška nepřiznává odměnu, jako péči přesahující rodinnou solidaritu. 7. Žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že žalobkyně v bdělém stavu potřebuje v zásadě neustálý dohled; tento závěr považoval za závěr právní, a měl za to, že je nesprávný. Žalovaný měl za to, že odvolací soud vyšel při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně pouze z tvrzení matky žalobkyně, která je vůči ní osobou blízkou a má zájem na výsledku řízení. K tomu žalovaný obsáhle citoval z výpovědi svědkyň Z. Ch. a K. Měl za to, že z uvedených výpovědí nevyplývá, že by se zdravotní stav žalobkyně jakkoli zhoršil od předchozích soudních rozhodnutí o péči o žalobkyni; přesto odvolací soud navýšil náhradu oproti uvedeným rozhodnutím o 62,5 %. 8. Dále měl žalovaný výhrady proti odvolacím soudem zjištěné ceně za jednotlivé úkony péče, která je podle žalovaného neadekvátně vysoká. Odvolací soud se podle žalovaného odchýlil od svých rozhodnutí ve věcech 36 Co 248/2022, 11 Co 268/2022 a 25 Co 352/2016, v nichž za adekvátní výši hodinové odměny považoval částky 95 Kč, resp. 100 Kč za hodinu; tím je rozhodnutí odvolacího soudu také překvapivé. Cena stanovená vyhláškou č. 505/2006 Sb. je cenou maximální, tedy nepřekročitelnou, a je podmíněna vzděláním poskytovatele daných služeb, které „žalobci“ (patrn