25 Cdo 3442/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3442/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2021 Spisová značka:25 Cdo 3442/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3442.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 11 obč. zák. § 13 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3442/2020-236 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Z. Z., narozená XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, zastoupená JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem se sídlem náměstí Míru 15, Praha 2, proti žalované: XY, se sídlem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 192/2013, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2020, č. j. 3 Co 73/2019-192, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2020, č. j. 3 Co 73/2019-192, v části, kterou byly změněny výroky I až IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. 37 C 192/2013-155, a ve výroku o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze v tomto rozsahu k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 37 C 192/2013-155, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované omluvy ve znění: „Manželé K. Z. a Z. Z. se nedopustili trestného činu podvodu vůči XY a OSA. Tvrzení, že manželé Z. neoprávněně vykazovali autorskou odměnu za užitou hudbu, jsou nepravdivá. Tvrzením o trestné činnosti manželů Z. byl způsoben zásah do jejich osobnostních práv a XY se tímto omlouvá“ uveřejněné do 30 dnů od právní moci rozsudku v celostátním vydání deníku XY, vydavatel Economia, a.s., XY), v celostátním časopisu XY, vydavatel EMPRESA MEDIA, a.s. (výrok 2), na internetových stránkách www.XY.cz, provozovatel BORGIS, a.s. (výrok 3), a na internetových stránkách www.XY.cz, provozovatel Economia, a.s. (výrok 4), dále zamítl žalobu na zaplacení 5 000 000 Kč (výrok 5) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok 6). Žalobkyně se, původně se svým manželem K. Z., domáhala ochrany osobnosti, do níž žalovaná měla zasáhnout tím, že ve sdělovacích prostředcích uveřejnila informace, že se žalobkyně s manželem vůči ní dopustili podvodu, když neoprávněně vykazovali autorskou odměnu za užitou hudbu. Žalobkyně a její manžel požadovali uveřejnění omluv a zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč pro každého z nich, po manželově úmrtí v průběhu řízení setrvala žalobkyně na žalobě na náhradu újmy v celkové výši 5 000 000 Kč s tím, že z toho 2 500 000 Kč požaduje z titulu posmrtné ochrany manžela. Městský soud v Praze vyšel ze zjištění, že dne XY v magazínu XY, veřejně přístupném na www.XY.cz, vyšel článek o podvodu v XY s poplatky za autorská práva hudebních skladatelů, jména žalobkyně ani jejího manžela v článku nefigurovala. Den poté vyšel na webových stránkách www.XY.cz článek s titulem XY, podle něhož žalovaná podezřívala bývalou zaměstnankyni Z. Z., která měla do výkazu skladeb užitých žalovanou, zpracovaného pro OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., (dále jen „OSA“), uvádět opakovaně jako autora jméno Ch. G., což byl pseudonym K. Z., i u skladeb, jichž nebyl autorem. Zda jde pouze o shodu jmen, nebylo zřejmé. Článek obsahoval i vyjádření tehdejšího mluvčího žalované, který uvedl, že žalovaná v několika případech objevila nesrovnalosti ve výkazech pro OSA, zjišťuje rozsah škody, nejedná se však o milionové částky, jak uvedly XY, žalovaná o žádné peníze nepřišla, neboť OSA platí roční paušál bez ohledu na to, kolik hudby použije. V článku nazvaném XY ze dne XY, uveřejněném na webových stránkách www.XY.cz, bylo uvedeno jméno žalobkyně i jejího manžela. Podle citací mluvčího obsažených v článku šlo o případ lidského selhání, žalovaná doposud na bývalou zaměstnankyni trestní oznámení nepodala, neboť nezná přesnou výši škody a interní kontrola doposud neskončila. Podle článku s názvem XY, uveřejněném na www.XY.cz, podala žalovaná trestní oznámení na dva své bývalé zaměstnance, kteří se měli dopustit podvodu s autorskými poplatky. I tento článek obsahoval vyjádření mluvčího žalované, že v rámci interní kontroly žalovaná zjistila chybné vykazování hudebních děl v hlášení použité hudby. O podání trestního oznámení informoval článek XY ze dne XY, uveřejněný na webových stránkách www.XY.cz, ve kterém je uvedeno jméno žalobkyně i jejího manžela. Pro tento článek mluvčí uvedl, že výše ztrát není zatím známa a věc vyřizuje právní oddělení žalované. Obvodní soudu pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. 10. 2012, č. j. 4 T 20/2011, zprostil žalobkyni a jejího manžela obžaloby pro neoprávněné vykazování délky užití hudebních děl. Městský soud v Praze žalobu posoudil podle §§ 11, 13 a 15 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) a neshledal ji důvodnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by původcem zásahu byla žalovaná. Žalovaná netvrdila, že se žalobkyně a její manžel dopustili podvodu, nebo že by neoprávněně vykazovali autorskou odměnu. Ke kauze se sice vyjadřoval mluvčí žalované, jeho prohlášení však nebyla nijak dehonestující, naopak mírnila tvrzení uvedená autory článků. Jestli někdo publikoval dehonestující výroky, byly to právě jednotlivé deníky. Ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy v penězích navíc uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení 2 500 000 Kč jako postmortální ochrany svého manžela podle § 15 obč. zák. a nárok na zaplacení 2 500 000 Kč za zásah do její osobnosti byl podle § 101 obč. zák. promlčen nejpozději 14. 3. 2012, neboť poslední zásah proběhl 13. 3. 2009, avšak žalobkyně s manželem žalobu podali až 30. 12. 2013. Vznesení námitky promlčení žalovanou neshledal v rozporu s dobrými mravy. Judikaturu k promlčení finančního zadostiučinění za zásah do osobnosti dovolací soud sjednotil před tím, než žalobkyně s manželem podali žalobu, a trestní stíhání žalobkyně a jejího manžela nebylo důvodem pro stavení běhu promlčecí lhůty. Rozsudkem ze dne 10. 2. 2020, č. j. 3 Co 73/2019-192, Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně zaplacení 5 000 000 Kč, ve výrocích I až IV ho změnil tak, že uložil žalované do 30 dnů od právní moci rozsudku uveřejnit v celostátním vydání deníku XY a časopisu XY a po dobu jednoho týdne na internetových stránkách www.XY.cz a www.XY.cz omluvu v požadovaném znění a rozhodl o nákladech řízení před oběma soudy. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobkyně se nemohla podle § 15 obč. zák. domáhat peněžité satisfakce za manžela, navíc byl jak nárok žalobkyně, tak jejího manžela, na náhradu nemajetkové újmy před podáním žaloby promlčen. Ani odvolací soud neshledal, že by žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že žalovaná zasáhla do osobnosti žalobkyně a jejího manžela, neboť ze skutkového zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že v článku XYze dne XY bylo uvedeno jméno žalobkyně a jejího manžela s tím, že jsou podezřelí z trestného činu podvodu a žalovaná na ně podala trestní oznámení. Ačkoli samotné podání trestního oznámení není zásahem do osobnostních práv, údaje v článku uvedené – jména žalobkyně a jejího manžela ve spojitosti s trestným činem podvodu „nepochybně od žalované pochází“ a byly zásahem do osobnosti, který měl potenciál ztížit, ne-li zcela znemožnit, další profesní uplatnění žalobkyně a jejího manžela. K vyjádřením tiskového mluvčího žalované odvolací soud dodal, že bez ohledu na jejich zkratkovité vyjádření médii nelze říci, že by jeho výrok o „šestákové záležitosti a nikoli o miliónových částkách“ byl méně dehonestujícím, než kdyby tvrdil, že žalobkyně s manželem připravili žalovanou o částky miliónové. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok V rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, zda se náhrady nemajetkové újmy v penězích může v rámci postmortální ochrany ve smyslu § 15 obč. zák. domáhat manžel zemřelého, která je dovolacím soudem již vyřešena, ale má být posouzena jinak. Podle žalobkyně by měl dovolací soud nově vyložit § 15 obč. zák. tak, že manžel zemřelé fyzické osoby za ni může uplatit právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Odkázala na komentářovou literaturu, podle které pro opačný výklad není žádný zákonný podklad, neboť obč