25 Cdo 3486/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3486/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2024 Spisová značka:25 Cdo 3486/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3486.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda způsobená zvířetem (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2933 o. z. § 2934 o. z. § 2918 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3486/2023-384 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: P. H., zastoupená Mgr. Jiřím Pernicou, advokátem se sídlem Zvěřinova 1277/11a, Brno, proti žalované: Národní hřebčín Kladruby nad Labem, státní příspěvková organizace, IČO 72048972, se sídlem Kladruby nad Labem 1, zastoupená Mgr. Jiřím Schüllerem, LL.M., advokátem se sídlem U Sluncové 666/12a, Praha 8, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 291/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2023, č. j. 23 Co 77/2023-346, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2023, č. j. 23 Co 77/2023-346, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2022, č. j. 23 C 291/2018-306, vyjma zamítavého výroku II tohoto rozsudku, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 23 C 291/2018-306, uložil žalované zaplatit žalobkyni 600.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do 400.000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až VI). Rozhodl tak o žalobě na náhradu nemajetkové újmy, která žalobkyni byla způsobena úmrtím její matky, a to v pořadí již druhým rozsudkem, když první (zamítavý) rozsudek okresního soudu v této věci byl zrušen odvolacím soudem a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. V něm byl okresní soud zavázán právním názorem odvolacího soudu, že žalovaná odpovídá za újmu žalobkyně podle § 2933 o. z. a že se jí nepodařilo prokázat liberační důvody podle § 2934 o. z. Okresní soud měl v dalším řízení posoudit splnění všech ostatních předpokladů odpovědnosti žalované za újmu žalobkyně. Okresní soud pak vyšel ze zjištění, že matka žalobkyně se dne 28. 10. 2016 za úplatu zúčastnila komerční akce „Hubertova jízda“ pořádané žalovanou, a to na černé pětileté klisně starokladrubského plemene (dále též jen „klisna“), jejímž vlastníkem a chovatelem je žalovaná. Matka žalobkyně byla zkušenou jezdkyní, na koni jezdila od dětství. Klisna, která byla asi měsíc před jízdou do Kladrub dovezena z hřebčína ve Slatiňanech, byla cvičena do zápřahu i pro jízdu pod sedlem a před touto Hubertovou jízdou absolvovala bez potíží trasu jízdy dvakrát. Byla vzrůstu obvyklého pro dané plemeno. Před jízdou jezdci koně sami osedlali, absolvovali s nimi promenádu v kroku a dostalo se jim od mastera honu informací o tom, kudy trasa vede, jak vypadá, a poučení, jak při jízdě postupovat, i o tom, že nemusí absolvovat žádný ze skoků přes překážky, které byly podle tradice do trasy začleněny. Při obtížích mohl jezdec kdykoli odstoupit. Na základě vlastního rozhodnutí byla matka žalobkyně zařazena do prostřední skupiny jezdců (tzv. lotu), u nichž byla žalovanou vyžadována schopnost jízdy na koni včetně skoků přes překážky střední náročnosti (první skupina měla absolvovat jízdu v nejsnazší variantě bez skoků, třetí skupina jízdu nejnáročnější). V rámci akce se v prostoru jízdy v blíže neurčené výšce a trase pohyboval dron, jenž měl natáčet o akci video. Při samotné jízdě klisna první dvě překážky odmítla překonat (objela je), třetí překážku přeskočila a při dopadu se její jezdkyně neudržela v sedle, spadla na zem a byla klisnou pošlapána. Utrpěla úrazový šok při tupém poranění hrudníku, jehož následkem zemřela. Okresní soud uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy posoudil podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a odpovědnost žalované podle § 2933 a § 2934 o. z. Dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu způsobenou zvířetem podle 2933 o. z., a protože žalovaná klisnu používá k výdělečné činnosti, zabýval se otázkou, zda se jí podařilo prokázat splnění podmínek § 2934 o. z., za nichž se vlastník zvířete zprostí odpovědnosti za škodu (ohledně této otázky byl okresní soud vázán právním názorem vyjádřeným v předchozím zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu). Splnění povinnosti žalované eliminovat rizika hrozící v průběhu jízdy hodnotil již odvolací soud ve zrušovacím usnesení a poté i soud okresní na základě závěrů odborného posouzení MVDr. Jaroslava Dražana, znalce z oboru zemědělství, ekonomika, ceny a odhady, specifikace hospodářská zvířata, specializace koně, ovce, o jehož odbornosti a zkušenostech neměl odvolací soud pochybnosti. Podle znalce žalovaná při pořádání akce nepodcenila organizaci co do počtu koní, přípravy překážek a jízdní dráhy, a znalec také podle fotografií z akce neshledal žádné nedostatky ve vybavení klisny. Před zahájením Hubertovy jízdy však bylo žádoucí provést zkoušku jízdy a zkušební přeskok, aby byly ověřeny schopnosti koní i jezdců. To žalovaná neučinila, neověřila vhodnost výběru koně pro daného jezdce z řad veřejnosti, schopnost jezdce s koněm kooperovat, ani neprověřila schopnost spolupráce mezi všemi koňmi a jezdci navzájem. Pokud se nad areálem pohyboval dron, mohl v závislosti na výšce a způsobu pohybu být důvodem pro nepředvídatelné a nenadálé chování koní, stejně jako to, že do skupin byli zařazeni společně černí i bílí koně téhož plemene, kteří spolu běžně nepobývají a nejsou na sebe zvyklí. Podle soudu se vlastník domácího zvířete ve smyslu § 2934 o. z. může zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem jen tehdy, pokud provede opatření k absolutní eliminaci rizik. Ač přítomnost dronu či neprovedení zkušebních přeskoků nebylo příčinou úmrtí matky žalobkyně, rozhodující podle soudu je, že žalovaná neprojevila potřebnou pečlivost a neodstranila veškerá potenciální rizika. Objektivní odpovědnosti se nemůže zprostit ani poukazem na to, že zemřelá souhlasila s účastí na vlastní nebezpečí, rovněž nehraje roli, že si sama zvolila obtížnost lotu. Naopak příprava koně účastníky jízdy svědčí o tom, že žalovaná v rozporu s potřebnou pečlivostí ponechala otázku osobní bezpečnosti na samotných účastnících jízdy. Protože se žalovaná své odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem nezprostila, má žalobkyně právo na náhradu nemajetkové újmy, jejíž výši soud s přihlédnutím k intenzitě vztahu mezi žalobkyní a její matkou i k judikatuře Nejvyššího soudu stanovil částkou 600.000 Kč s příslušenstvím. 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 23 Co 77/2023-346, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a VI (výrok I), změnil jej v nákladových výrocích III, IV a V (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Konstatoval, že otázka vynaložení potřebné pečlivosti musí být zkoumána vzhledem ke konkrétní situaci, při které k újmě došlo, a má být hodnoceno, zda přijatá opatření byla přiměřená a rozumná vzhledem k požadavku minimalizace újmy. Pro zodpovězení dané otázky jsou určující odborné znalosti ve smyslu § 127 o. s. ř., odvolací soud proto vyšel ze závěrů znalce MVDr. Jaroslava Dražana, podle nějž přítomnost dronu mohla být impulsem pro nenadálé chování koně. Odvolací soud pokládal za bezvýznamné, zda dron skutečně byl či nebyl příčinou nenadálé reakce nějakého koně, neboť to s ohledem na konstrukci odpovědnosti podle § 2933 a § 2934 o. z. není významné. Již sama přítomnost dronu svědčí o nepečlivosti žalované. Zanedbáním potřebné pečlivosti bylo i to, že k předání koní došlo bez krátké zkušební jízdy s cvičným skokem, při níž by byla ověřena spolupráce koně a jezdce, koní s jezdci ve skupině navzájem a schopnost matky žalobkyně vůbec absolvovat nějaký skok. Žalovaná tedy podle odvolacího soudu neprokázala, že by při pořádání akce a svěření klisny matce žalobkyně vynaložila veškerou potřebnou pečlivost při dozoru nad zvířetem, tedy neprokázala naplnění liberačního důvodu. Tvrzení žalované o tom, co vše učinila, a že škodě způsobené zvířetem nelze zcela předejít, označil odvolací soud za nevýznamná. S ohledem na znění § 2897 o. z.