25 Cdo 3548/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3548/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2024 Spisová značka:25 Cdo 3548/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3548.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 82 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.02.2025III.ÚS 545/25 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost30. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3548/2023-293 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: F. S., zastoupený Mgr. Martinem Trojanem, advokátem se sídlem Doubí 98, Čtveřín, proti žalované: Mgr. Ing. Petra Hýsková, bytem Tyršova 1835/13, Praha 2, zastoupená Mgr. Jiřím Kuklíkem, advokátem se sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 24/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 29 Co 88/2023-262, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kuklíka. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 10 C 24/2022-226, zamítl požadavek žalobce na písemnou omluvu a omluvu zveřejněnou na serveru www.info.cz za výroky učiněné žalovanou a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o nárocích, které měly žalobci vzniknout v souvislosti se zveřejněním článku autora V. K. pod názvem „Insolvenční správkyně Mladé fronty: S. to na mě zkoušel po dobrém i po zlém“ publikovaném 29. 6. 2020 na serveru www.info.cz. V něm autor uvedl (mimo jiné) tyto výroky žalované (tučně zvýrazněny části, za které se žalobce domáhal omluvy): 1) Problém je v okolí, které podnik obklopovalo. V osobě majitele a Markéty Novákové (odvolaná předsedkyně představenstva, pozn. redakce), která je dle mého názoru jen loutkou akcionáře a ve skutečnosti namísto funkce statutárního orgánu jen k jeho pokynu realizuje procesní obstrukce. Stejně jako další věřitelé nesporně propojení s panem S. nebo paní Novákovou; 2) Přesně tak, jen ji podle mě střelila o něco výš do podstatně důležitější části těla. (Následuje otázka redaktora – pozn. dovolacího soudu). Máte pro to nějaké vysvětlení? Logické vysvětlení nemám. Jediné, co mě napadá, je že se původní vlastník a osoby na něj napojené chovají jako děti – pokud oni Mladou frontu nemohou mít, pak nikdo; 3) Pokaždé, když jsem přišla do nějaké koncernové společnosti z okolí pana F. S., byla jsem akcionářem, statutárním orgánem a jeho právními zástupci v očích zaměstnanců vykreslována jako sedmihlavá saň, která přijde a všechno zničí. Případně jako někdo, kdo jedná na čísi objednávku. Vždy jsem byla v pozici, kdy měli zaměstnanci přirozenou potřebu se proti mně bránit a nevěřit ničemu z toho, co jim říkám. Zatím se mi je ale vždycky podařilo přesvědčit, kdo je v jejich příběhu „padouch a kdo hrdina“. Nakonec mi uvěřili, že to, co jim říkám, je v zájmu podniku a tedy i jich samotných. 4) Takových příkladů je mnoho, jen si projděte insolvenční rejstřík Mladé fronty. Ale taková systematika práce v podstatě fungovala ve všech koncernových firmách pana S. – byl to způsob, jak se snažili ostatní ovlivňovat. Nejdřív po dobrém, potom po zlém. A když zjistí, že neuspějí, tak to ještě několikrát vystřídají, jestli se náhodou v mezičase něco nezměnilo. A i když jim opakovaně sdělujete, že jen děláte svoji práci, tak to stejně nerespektují, logicky... Proto když jim to nevyjde těmi shora popsanými metodami – které podle mě rozhodně nelze považovat za zákonné – přistupují k dalším metodám, jako je psychologické deptání, obtěžování a veřejné očerňování všemi možnými dostupnými způsoby. Takto jsem například zjistila, že si lze zaplatit v označené sekci ČTK článek třeba o tom, že Hýsková je monstrum, které krade. Agenturu ČTK jsem přitom považovala za seriózní instituci, stejně jako mnoho jiných lidí. Proto je takový postup často účinný a 5) všichni, kteří se rozhodnou této skupině pana S. neposluhovat a nebýt nástrojem nezákonného jednání, tím postupně procházejí. Výsledkem toho je třeba i to, že svědkové se bojí o věci pravdivě vypovídat apod. 6) Já jsem za těch posledních pět let, kdy mám na starosti řízení okolo pana S. „otlačená“ ze všech stran, už to ani nevnímám. Jasně, obtěžuje to… a to je vlastně jejich pravý motiv – obtěžovat. Nesmyslnými přípisy, trestními oznámeními a podobně. Oni vědí, že se s tím budu muset vypořádat a že mi to logicky zabere nějaký čas, že to budu muset vysvětlovat a tím pádem se nebudu moci naplno věnovat dané věci. To je to, o co jim jde. A upřímně doufám, že se jim to nedaří, i když je to občas velmi náročné. Když jsem nastoupila do kauzy HMS, tak se mě snažili ovlivňovat prakticky od prvního dne – nejdřív přišli přesvědčovat po dobrém, potom po zlém. Do kanceláře mi třeba nosili prostřednictvím různých osob různé návrhy procesních podání. Všechny proběhly za jejich dohledu skartovačkou a jasně jsem jim řekla, že se při výkonu své funkce insolvenčního správce ovlivňovat nenechám, a jestli se budou jejich snahy v tomto směru stupňovat tak, že dosáhnou trestněprávní roviny, podám na ně trestní oznámení. Pak se najednou začaly vyskytovat situace, kdy se na mě na různých státních institucích začala objevovat různá anonymní udání. Soud prvního stupně posoudil žalobcův nárok podle § 81 odst. 1, § 2951 odst. 2, § 2956 a § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ve vztahu k výrokům 1) – 3) uzavřel,/ že nebyly objektivně způsobilé ohrozit či poškodit žalobce. Těmito výroky žalovaná popsala, běžně se vyskytující situaci konfliktů insolvenčního správce a vlastníků či statutárních orgánů dlužníka, kteří mají mnohdy rozdílné představy ohledně další činnosti dlužníka a jeho směřování. Výroky formulovala velmi obecně, ve formě nadsázky či příměrů a s notnou dávkou ironie. S ohledem na celkový kontext článku nebyly výroky takového charakteru, aby mohly zasáhnout do osobnosti žalobce. Ostatně žalobce je osobou veřejně známou jakožto vlastník či bývalý vlastník mnoha významných podnikatelských subjektů v ČR, figuruje v mnoha „kauzách“, a je proto povinen snášet větší míru kritiky. Žalobu přitom podal po více než 1 roce a 6 měsících, což rovněž indikuje, že újmu nevnímal natolik úkorně, a ani se nikdy nedomáhal odstranění článku. Z části výroků přitom jednoznačně nevyplývá jejich spojení s žalobcem, proto je ve vztahu k nim navíc přetržena i příčinná souvislost [výrok 1) se týká Markéty Novákové a z výroku 3) nevyplývá, kdo žalovanou označuje za sedmihlavou saň, a současně ani to, že by žalovaná za padoucha označovala žalobce]. Výrokem 4) - 6) se žalovaná nemohla dotknout přímo žalobce, neboť se z nich nepodává, že by prostředí ovlivňování a obtěžování žalované úmyslně vytvářel právě žalobce, popř. že by snad přímo žalobce zasílal anonymní udání. Pouze se vyjadřovala o blíže neurčitém okruhu osob, které byly ve vedení či pracovaly pro subjekty, které patřily či patří do koncernu žalobce. U těchto výroků je tak rovněž přetržena příčinná souvislost. Výrok 6) o anonymních udáních (výrok 6) by mohl zasáhnout do osobnostních práv žalobce, kdyby se nezakládal na pravdivém základu. Soud prvního stupně však shledal toto tvrzení opodstatněným, neboť bylo prokázáno, že žalovaná v souvislosti s výkonem své funkce insolvenční správkyně čelila většímu množství anonymních podání adresovaných orgánům veřejné moci. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 29 Co 88/2023-262, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která významným způsobem doplnil vlastním dokazováním. Ztotožnil se s právním posouzením výroků 1) a 2), označil je za hodnotící soudy, výrok 3) za hybridní, a po doplnění dokazování uzavřel, že vycházejí z pravdivého základu. Ve vztahu k výroku 1) vyšel ze zjištění, že Markéta Nováková (předsedkyně představenstva) fakticky řídící činnost dlužníka na každodenní bázi nevykonávala, generální ředitel dlužníka ji 7 let neviděl, pokyny ohledně směřování dlužníka dostával přímo od žalobce. Procesní obstrukce spočívaly nejen ve snaze o odvolání insolvenční správkyně, ale i ve způsobu (ne)spolupráce dlužníka s insolvenční správkyní a v postupu dalších společností spadajících do koncernu žalobce, které se dlužníkovi pod správou insolvenční správkyně snažily znesnadnit další fungování. Například jednáním sp