25 Cdo 380/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 380/2024-171 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobkyně: ELTODO, a. s., IČO 45274517, se sídlem Novodvorská 1010/14, 140 00 Praha 4, zastoupená JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem se sídlem Tučapy 240, 683 01 Tučapy, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo dopravy, IČO 66003008, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, zastoupená Mgr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1, o zaplacení 4 067 239,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 75 C 109/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2023, č. j. 14 Co 125/2023-122, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 30 104,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jiřího Brože. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. 2. 2023, č. j. 75 C 109/2021-85, rozhodl, že právní základ žalobou uplatněných nároků je opodstatněný, a to jak v části, kterou se žalobkyně domáhá náhrady nákladů vynaložených na zpracování nabídky, tak v části, kterou se žalobkyně domáhá ušlého zisku s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Rozhodl tak o základu žaloby, jíž se žalobkyně domáhá částky 4 067 239,90 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé jí v souvislosti s její účastí v zadávacím řízení zahájeném žalovanou na veřejnou zakázku spočívající v dodání tabulek registračních značek. 2. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 16. 1. 2020 bylo zahájeno zadávací řízení na veřejnou zakázku s názvem „Dodávky tabulek registračních značek“. Zadávacího řízení se zúčastnilo celkem pět účastníků. Žalovaná, jakožto zadavatel, rozhodla o výběru dodavatele, kterým se stala žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podalo dne 12. 5. 2020 námitky sdružení SPM-UTAL společností SPM – Security Paper Mill, a. s., a UTAL Sp. z o.o. (dále jen „SPM-UTAL“). Rozhodnutím žalované ze dne 28. 5. 2020 byla žalobkyně vyloučena ze zadávacího řízení proto, že nesplnila podmínky pro účast v zadávacím řízení (z důvodu nezaokrouhlení nabídkové ceny na celé koruny), a bylo zrušeno rozhodnutí zadavatele o výběru dodavatele. Následně byl rozhodnutím ze dne 18. 6. 2020 vybrán nový dodavatel veřejné zakázky, sdružení SPM-UTAL, s nímž byla dne 28. 7. 2020 uzavřena rámcová smlouva o dílo „Dodávky tabulek registračních značek“. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru dodavatele, rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení a rozhodnutí o výběru dodavatele, sdružení SPM-UTAL, postupně námitkami. Tyto námitky byly žalovanou odmítnuty rozhodnutími z 16. 6. 2020, 29. 6. 2020 a 16. 7. 2020. Na odmítnutí námitek žalovanou reagovala žalobkyně podáním tří podnětů k zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) z 26. 6. 2020, 3. 7. 2020 a 27. 7. 2020. ÚOHS rozhodl tak, že se žalovaná v rámci zadávacího řízení dopustila přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), a byla jí uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. 3. Po právní stránce soud prvního stupně shledal základ uplatněných nároků opodstatněným, neboť žalovaná, jakožto zadavatel, postupovala v rámci zadávacího řízení v rozporu s právními předpisy. Tím, že žalovaná vyloučila žalobkyni ze zadávacího řízení z důvodu nezaokrouhlení nabídkové ceny na celé koruny, porušila § 6 odst. 1 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) ZZVZ, tedy dopustila se protiprávního činu ve smyslu § 2910 a § 2911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně přitom prokázala v souladu s § 2911 o. z., že jí v příčinné souvislosti s tímto porušením zákonné povinnosti žalované vznikla újma, neboť pokud by nedošlo k nezákonnému vyloučení žalobkyně ze zadávacího řízení, došlo by k uzavření smlouvy právě se žalobkyní. U žalobkyně došlo ke vzniku škody v podobě marně vynaložených nákladů na zpracování nabídky, a rovněž jí ušel zisk ze smlouvy, která by s ní jinak byla uzavřena. Naopak žalovaná neprokázala, že újmu žalobkyně nezavinila. K námitce žalované, že žalobkyně nezakročila na svou obranu podle § 2903 o. z. a neučinila dostatečné procesní kroky, kterými by škodu odvrátila, soud prvního stupně uvedl, že je pouze v rovině teorie, jak by o případném návrhu žalobkyně na přezkoumání úkonů zadavatele k ÚOHS tento úřad rozhodl. Navíc žalobkyně se uvedenému jednání žalované vedoucímu ke vzniku škody bránila, a to podáním podnětů k ÚOHS. Podněty podala žalobkyně k ÚOHS ještě před tím, než žalovaná uzavřela rámcovou smlouvu s příslušným dodavatelem. Způsob, jakým se žalobkyně bránila postupu žalované, shledal soud prvního stupně v souladu s § 2903 o. z. za přiměřený okolnostem. 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 7. 2023, č. j. 14 Co 125/2023-122, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 4 067 239,90 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a odvolacím soudem (výrok III). 5. Odvolací soud převzal skutková zjištění obvodního soudu, dále doplnil dokazování a dospěl k těmto dalším skutkovým zjištěním. Žalobkyně v zadávacím řízení nabídla nejnižší nabídkovou cenu bez DPH 53 409 495,72 Kč. Druhý v pořadí nabídl cenu 55 148 863 Kč. Žalobkyně podala tři podněty k zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k ÚOHS, jak je uvedeno shora. V podnětu ze dne 3. 7. 2020 žalobkyně vytýkala zadavateli, že jeho rozhodnutí o vyloučení žalobkyně jako účastníka zadávacího řízení je nezákonné, v rozporu s § 36 odst. 3 ZZVZ a hrubě nepřiměřené, tj. v rozporu se zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 6 ZZVZ, a to s ohledem na formulaci požadavků na způsob zpracování nabídkové ceny v čl. 8 zadávací dokumentace a intenzitu „pochybení“ žalobkyně spočívající v nezaokrouhlení nabídkové ceny na celé koruny. V podnětu žalobkyně ke své argumentaci upozornila na rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 22. 5. 2018, č. j. ÚOHS-R0036/2018VZ-14938/2018323/JKt, kde již byla tato problematika (vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění formální podmínky zaokrouhlení nabídkové ceny) řešena. V rozhodnutí ze dne 9. 10. 2020, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná se vyloučením žalobkyně ze zadávacího řízení dopustila přestupku, ÚOHS mj. uvedl, že stanovení požadavku na zaokrouhlování nabídkové ceny a případné (ne)možnosti vyloučení účastníka ze zadávacího řízení, který danou podmínku nesplní, je problematikou, která již byla ÚOHS řešena a zodpovězena v rámci jeho rozhodovací praxe. Předseda ÚOHS rozhodnutím ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. ÚOHS-R0195/2020/VZ, rozhodnutí úřadu potvrdil a rozklad zamítl. 6. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o protiprávním činu žalované jako jednom z předpokladů odpovědnosti za škodu. Žalovaná porušila zásadu přiměřenosti podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) ZVZZ. Ze zprávy o hodnocení nabídek je zcela zřejmé, že nezaokrouhlení nabídkové ceny na celé koruny nemělo, vzhledem k ceně uvedené dalším uchazečem v pořadí řádově o více než milion Kč vyšší, žádný vliv na výsledek hodnocení nabídek, a vyloučení žalobkyně tak bylo hrubě nepřiměřené a neodpovídající smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek. Proto lze učinit závěr o vysoké míře pravděpodobnosti, že nebýt neoprávněného vyloučení žalobkyně, její nabídka by byla vybrána jako vítězná a zakázku by po uzavření smlouvy realizovala. 7. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že způsob, jímž se žalobkyně bránila postupu žalované, byl přiměřený okolnostem. Odvolací soud odkázal na § 2903 o. z. a příslušná ustanovení ZZVZ, přičemž uvedl, že účastník zadávacího řízení, jenž se cítí být poškozen úkony zadavatele, má poté, co podá námitky proti takovému postupu, dvě možnosti, jak iniciovat přezkum úkonů zadavatele u ÚOHS. Buďto podá návrh ve smyslu § 250 a násl. ZZVZ, čímž jednak dochází k zahájení správního řízení, v jehož rámci má buďto on sám možnost navrhnout nařízení předběžného opatření nebo jej může nařídit ÚOHS z moci úřední. Podáním návrhu se spouští blokační lhůta dle § 246 písm. d) ZZVZ, v níž zadavatel není ze zákona oprávněn smlouvu uzavřít. Druhou možností je pak prosté podání podnětu Úřadu k zahájení řízení z moci úřední podle § 258 odst. 2 ZVVZ. V takovém případě se nestává podatel podnětu účastníkem případně zahájeného správního řízení, řízení není zahájeno bez dalšího dojitím podnětu a neběží žádné blokační lhůty. V projednávané věci, nepodala-li žalobkyně návrh k ÚOHS ve smyslu § 250 a násl. ZZVZ a nespustila-li blokační lhůtu podle § 246 písm. d) ZZVZ, žádné ustanovení zákona nebránilo žalované uzavřít