25 Cdo 3800/2009 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3800/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2011 Spisová značka:25 Cdo 3800/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3800.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 415 obč. zák. § 13 předpisu č. 13/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3800/2009 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. P. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Jurčíkem, advokátem se sídlem v Havířově - Městě, Dlouhá tř. 65, proti žalovaným: 1) Správa silnic Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě – Přívoze, Úprkova 795/1, IČ: 00095711, zastoupený JUDr. Markem Křížem, Ph. D., advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátě, Karola Sliwky 32/2, 2) obec Horní Suchá, se sídlem úřadu v Horní Suché, Sportovní 3/2, IČ: 00575917, zastoupená JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou se sídlem v Havířově – Městě, Hlavní třída 65, o náhradu škody 75.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 87/2005, o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č. j. 42 Co 701/2008-222, takto: I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č. j. 42 Co 701/2008-222, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31.250,- Kč s příslušenstvím se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. První žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.397,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Jurčíka, advokáta se sídlem v Havířově – Městě. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 2. 2008, č. j. 16 C 87/2005-157, uložil první žalované povinnost zaplatit žalobci částku 25.000,- Kč s úroky z prodlení, pokud se žalobce domáhal dalšího plnění proti oběma žalovaným, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 19. 11. 2004 strom rostoucí na kraji silnice III. třídy v obci Horní Suchá padl na vozidlo žalobce projíždějící po silnici a způsobil mu škodu ve výši 75.000,- Kč. Pozemek, na němž došlo k nehodě, je ve vlastnictví Moravskoslezského kraje. Soud podle § 2 zákona č. 183/2000 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších změn, a § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn, dovodil, že místo nehody je mimo zastavěné území obce, nebylo určeno k zástavbě a nejednalo se ani o průjezdní úsek silnice ve smyslu § 8 zákona č. 13/1997 Sb. Silniční vegetace je tedy ve smyslu § 13 tohoto zákona příslušenstvím silnice a ve sporu je pasivně legitimována první žalovaná, která vykonávala správu této nemovitosti, nikoliv druhá žalovaná (obec). Příčinou pádu stromu byla kombinace bořivého větru s podmáčením okolního terénu, zapříčiněným ne zcela funkčním odvodňovacím příkopem, a s narušeným kořenovým systémem stromu; k narušení došlo při údržbě silnice prováděné první žalovanou. První žalovaná prováděla prohlídky a údržbu silnice uloženou zákonem, porušila však prevenční povinnost při údržbě silniční vegetace. Soud dospěl k závěru, že první žalovaná nese odpovědnost za škodu, která byla žalobci způsobena pádem stromu, avšak i žalobce porušil prevenční povinnost, když ve vichřici nezastavil vozidlo na bezpečném místě a nevyčkal konce vichřice, a škoda byla způsobena též vyšší mocí (vichřicí). Uzavřel proto, že první žalovaná a žalobce za škodu odpovídají každý z jedné třetiny a jedna třetina připadá na následky vichřice. Žalobu proti druhé žalované zamítl pro nedostatek pasivní legitimace. K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, č. j. 42 Co 701/2008-222, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku potvrdil, v zamítavém výroku jej potvrdil co do částky 18.750,- Kč s příslušenstvím a ve zbytku jej v tomto výroku změnil tak, že první žalované uložil povinnost zaplatit žalobci další částku 31.250,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po doplnění a částečném zopakování dokazování vzal za prokázané, že podle územního plánu obce Horní Suchá se místo nehody nachází mimo zastavěné území a pozemek není určen k zástavbě. Převážnou příčinou pádu stromu (ze 75 %) bylo nevhodné podmáčené stanoviště stromu a jeho špatný a neudržovaný stav (neupravovaná koruna neměla adekvátní kotvení v poškozeném kořenovém systému), silný vítr byl až druhotný. První žalovaná, která měla povinnost udržovat komunikaci, neprováděla řádně údržbu silniční vegetace, nechala růst strom na nevhodném stanovišti, neupravovala jeho korunu a při údržbě příkopu byl narušen jeho kořenový systém, čímž porušila povinnosti dané zákonem č. 13/1997 Sb. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že první žalovaná odpovídá za škodu vzniklou žalobci, na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal předpoklady spoluodpovědnosti žalobce za vznik škody, neboť evidentně nešlo o situaci hromadného vyvracení stromů a žalobce nemohl předpokládat, že v bezprostřední blízkosti silnice, po níž jel, se nachází strom, jehož statická stabilita je vážně narušena a nárazem větru může dojít k jeho vyvrácení. V souladu s výsledky znaleckého dokazování dovodil odpovědnost první žalované za škodu v rozsahu 75 %, neboť v tomto rozsahu byla škoda způsobena její nedostatečnou péčí o silniční vegetaci a o stav stromu, ve zbylém rozsahu byla škoda způsobena nepříznivou povětrnostní situací. Proti tomuto rozsudku podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně zhodnotil skutkový stav a nesprávně vyložil zákon č. 13/1997 Sb. Byl sice proveden důkaz územním plánem obce, avšak ze sdělení stavebního úřadu vyplývá, že v místě dopravní nehody se nacházejí starší rodinné domy, a z toho dovolatelka dovozuje, že nehoda se stala v místě fakticky souvisle zastavěném ve smyslu § 4 prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. k zákonu č. 13/1994 Sb., takže za škodu vzniklou pádem stromu odpovídá obec, tj. druhá žalovaná. Odvolacímu soudu vytýká, že rozsah odpovědnosti správce komunikace za silniční stromoví stanovil široce, bez možnosti vyvinit se prováděním pravidelných kontrol. Poukazuje dále na to, že usnesení o přistoupení druhé žalované do řízení bylo vydáno až po vydání rozsudku prvního stupně, a odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil rozsah podaných odvolání, neboť svým odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, tedy i zamítavý výrok vůči druhé žalované, který odvolací soud nechal nedotčen. V rozsudku odvolacího soudu není jasně vymezeno, zda a jak se mění výroky o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k novému rozhodnutí. Žalobce ve vyjádření k dovolání přisvědčil námitkám dovolatelky ohledně výroků o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ním a dovolatelkou a uvedl, že k vyvinění toho, kdo odpovídá za škodu způsobenou pádem stromu do vozovky, nestačí tvrzení o prováděné kontrole z jedoucího vozidla. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je částečně přípustné, není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 1. 2009, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která