25 Cdo 3864/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3864/2020 citace  Právní věta:Ustanovení § 2920 odst. 2 o. z. umožňuje výjimečně uložit povinnost k náhradě škody jejímu nesvéprávnému původci, i když nebyl způsobilý ovládat své jednání a posoudit jeho následky. Žádné zákonné ustanovení však neumožňuje uložit povinnost k náhradě škody osobě vykonávající nad nesvéprávným dohled, pokud tento dohled nezanedbala. Při posuzování náležitého dohledu ve smyslu § 2921 o. z. je nutno rozlišovat mezi výchovnými povinnostmi rodičů, kteří mají dítě v dlouhodobé péči, jsou povinni zajímat se o jeho chování, zájmy, záliby a činnost ve volném čase, soustavně na něj výchovně působit a usměrňovat jeho chování, a možnostmi dětského domova, do něhož je dítě umístěno již s určitými návyky, poznamenané výchovnými chybami dosavadního prostředí a obtížněji ovlivnitelné s ohledem na další limitující faktory institucionálního zabezpečení péče tam, kde primární rodičovská péče selhala. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2021 Spisová značka:25 Cdo 3864/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3864.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zavinění Nezletilí Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Náhrada při újmě na přirozených právech člověka (o. z.) Odpovědný zástupce Dotčené předpisy:§ 2053 o. z. § 2920 o. z. § 2921 o. z. § 2953 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:15. 9. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:29 / 2022 Anotace:Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, způsobené mu fyzickým napadením ze strany nezletilého (žalovaný 1), umístěného v ústavní výchově dětského domova (žalovaný 2). Nalézací soud zastavil řízení co do částky 399 000 Kč a uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 617 925 Kč s příslušenstvím. Při zkoumání předpokladů pro odpovědnost nezletilého za vzniklou újmu vycházel ze závěrů znaleckého posudku, že nezletilý byl způsobilý ovládnout své jednání i posoudit jeho následky, avšak tyto kvality byly v obou případech sníženy. Nalézací soud dovodil jak odpovědnost nezletilého za vzniklou újmu, tak i odpovědnost dětského domova, jež dle názoru nalézacího soudu zanedbal náležitý dohled nad nezletilým. K odvolání obou žalovaných se odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry nalézacího soudu a potvrdil rozsudek ve vztahu k nezletilému. Ohledně dětského domova změnil rozsudek tak, že žalobu zamítl. Učinil tak s odůvodněním, že nezletilý byl do ústavní výchovy umístěn pro naprostý nezájem rodičů, tedy ne pro poruchy chování nezletilého, a zároveň zdůraznil, že nelze rozumět požadavku náležitého dohledu jako dohledu stálého, nepřetržitého a bezprostředního. Dovolání podali jak žalobce, tak nezletilý a Nejvyšší soud se zabýval otázkou zanedbání náležitého dohledu nad nezletilým podle § 2921 o. z., a otázkou odpovědnosti nezletilého se sníženou ovládací a rozpoznávací schopností podle § 2920 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3864/2020-670 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem Lannova tř. 14/9, České Budějovice, proti žalovaným: 1) AAAAA (pseudonym), narozený XY, bytem XY, zastoupený opatrovníkem statutárním městem České Budějovice, se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. č. 1, 2, České Budějovice, procesně zastoupený Mgr. Martinem Cyprisem, advokátem se sídlem Krajinská 244/17, České Budějovice, a 2) Dětský domov, Žíchovec 17, příspěvková organizace, se sídlem Žíchovec 17, Strunkovice nad Blanicí, IČO 63284383, zastoupený JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem Nádražní 1988, Písek, o zaplacení 1.016.925 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 284/2015, o dovolání žalobce a žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2020, č. j. 8 Co 182/2020-571, takto: I. Dovolání žalobce do výroku II rozsudku odvolacího soudu a dovolání žalovaného 1) do výroku I rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se zamítají. II. Dovolání žalobce do výroků III a V rozsudku odvolacího soudu a dovolání žalovaného 1) do výroku I v části týkající se nákladů řízení a do výroků II, III, IV a V rozsudku odvolacího soudu se odmítají. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalovanému 2) se náhrada nákladů dovolacího řízení vůči žalobci nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce uplatnil vůči žalovaným nárok na náhradu škody na zdraví způsobené fyzickým napadením žalobce žalovaným 1), který je v ústavní výchově žalovaného 2). 2. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 11. 2019, č. j. 15 C 284/2015-525, výrokem I řízení zastavil co do částky 399.000 Kč, výrokem II uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 617.925 Kč s příslušenstvím, a výroky III a IV rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaný 1) dne 22. 12. 2014 na vycházce mimo dětský domov fyzicky napadl žalobce tak, že mu úmyslně násilně podrazil nohy, čímž mu způsobil tříštivou zlomeninu levé stehenní kosti s trvalými následky. Žalovaný 2) má žalovaného 1) svěřeného do ústavní výchovy. Ze znaleckého posudku z odvětví zdravotnictví, oboru psychiatrie – klinická psychologie bylo zjištěno, že žalovaný 1) byl způsobilý ovládnout své jednání i posoudit jeho následky, ale v obou případech byly tyto kvality sníženy. Okresní soud proto uzavřel, že u žalovaného 1) jsou splněny zákonné předpoklady pro jeho odpovědnost za vzniklou újmu, tedy úmyslné protiprávní jednání, poškození žalobcova zdraví a příčinná souvislost. Odpovědnost žalovaného 2) je dána jednak uznáním ze dne 12. 10. 2015, jednak vědomostí, že je žalovaný 1) problémovou osobou, fyzicky napadl již dříve další chovance žalovaného 2), a tedy měl mít vyšší míru dozoru, kontroly a výchovného vedení. Jestliže tedy žalovaný 2) nechal žalovaného 1) jít na vycházku bez náležité kontroly, odpovídá za zanedbání náležitého dohledu. 3. K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 8 Co 182/2020-571, výrokem I rozsudek okresního soudu potvrdil ve vztahu k žalovanému 1) a ve výroku o náhradě nákladů státu, výrokem II a III jej změnil tak, že se zamítá žaloba vůči žalovanému 2), náhradu nákladů řízení uložil pouze žalovanému 1) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu, ale připomenul, že žalovaný 1) byl do zařízení žalovaného 2) umístěn se svými mladšími sourozenci výhradně pro naprostý nezájem rodičů se o děti starat – poskytovat jim výchovu a péči. Nařízení ústavní výchovy tedy nebylo pro poruchy chování, ale k nahrazení výchovné péče rodičů. Zařízení žalovaného 2) je otevřené zařízení, které má co nejvíce simulovat rodinné prostředí a vycházka jedenáctiletého dítěte bez doprovodu je jedním z jeho práv, které lze omezit pouze v souvislosti s konkrétním zákazem v rámci opatření ve výchově. Náležitý dohled tedy nemůže být dohledem stálým, nepřetržitým a bezprostředním, neboť by se v podstatě jednalo o objektivní odpovědnost. Z uvedených důvodů neshledal podle § 2921 o. z. odpovědnost žalovaného 2) za jednání žalovaného 1). K jednání a deliktní způsobilosti žalovaného 1) uvedl odvolací soud, že u něj byly zachovány ovládací i rozpoznávací schopnosti ve snížené úrovni, že byl nižší inteligence, avšak ve věku 11 let, kdy již byl schopen si uvědomit, že dělá něco špatného a byl schopen své jednání usměrnit, pouze to neudělal. Vzhledem ke skutečnosti, že šlo o úmyslné jednání, je vyloučena moderace náhrady podle 2953 o. z. Ač to odvolací soud explicitně nevyjádřil, nepovažoval na rozdíl od soudu prvního stupně žalobu vůči žalovanému 2) za důvodnou ani na základě žalobcem tvrzeného uznání dluhu. 4. Proti výrokům II, III a V rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jak v otázce uznání dluhu, tak v otázce zanedbání náležitého dohledu žalovaného 2) nad žalovaným 1), případně tyto otázky nebyly dosud dovolacím soudem v daných souvislostech řešeny. Rovněž dle dovolatele nevzal odvolací soud v úvahu ochranu jeho přirozených práv a tato otázka dosud nebyla řešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu. Dovolatel původně žádal rovněž 107.050 Kč za bolestné, jež žalovaná 2) v průběhu řízení dobrovolně uhradila prostřednictvím pojišťovny, a tedy tím uznala svůj dluh vůči žalobci. Dále má za to, že již v průběhu řízení došlo k uznání dluhu i co do nároku na náhradu za ztížení spol