25 Cdo 3967/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3967/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2020 Spisová značka:25 Cdo 3967/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3967.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem pozemku Pacht /pachtýř, propachtovatel) (o. z.) Náhrada škody Myslivost Dotčené předpisy:§ 2211 o. z. § 2341 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3967/2019-151 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: A. B., IČO XY, se sídlem XY, zastoupený Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha 1, proti žalovanému: Myslivecký spolek Posázaví, z. s., IČO 71202609, se sídlem Masarykovo náměstí 194, Jílové u Prahy, zastoupený JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, o 195 003 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 72/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 25 Co 21/2019-107, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 180 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Jana Stehlíka, advokáta. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 21. 9. 2018, č. j. 8 C 72/2018-69, ve spojení s usnesením ze dne 6. 12. 2018, č. j. 8 C 72/2018-94, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 97 501,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení 97 501,50 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu. Žalobce je zemědělským podnikatelem a používá k zemědělské výrobě půdu mj. v XY na pozemcích zapsaných v Evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „LPIS“) vedené podle § 3a a násl. zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, s kódy XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY (dále jen „předmětné pozemky“). Žalovaný je mysliveckým spolkem a uživatelem honitby Jílové. Její součástí jsou předmětné pozemky, na kterých černá zvěř v době od 11. 11. 2017 nejpozději do 24. 11. 2017 způsobila škodu. Žalobce škodu vyčíslil a uplatnil u žalovaného na základě ohodnocení škody zpracovaného znalcem z oboru ekonomika a lesní hospodářství, myslivost Ing. Igorem Hájkem přípisem ze dne 27. 11. 2017, uloženým na poště dne 30. 11. 2017. Znalec určil výši vzniklé škody spočívající v nákladech na urovnání a dosetí poškozených ploch částkou 112 039 Kč a ve ztrátě na produkci sena vypočtenou dle metodické příručky Charvát a kol. částkou 82 964 Kč. Až po delším čase vypracoval znalec pro žalobce znalecký posudek pro účely soudního řízení. Po právní stránce soud prvního stupně uvedl, že žalobce uplatnil svůj nárok včas v prekluzivních lhůtách a žalovaný odpovídá za škodu vzniklou na předmětných pozemcích podle § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, (dále jen „zákon o myslivosti“). Žalobce učinil pouze dílčí opatření k zabránění škod způsobených zvěří. Proto soud postupoval podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 53 zákona o myslivosti a uzavřel, že žalobce část škod spoluzpůsobil. Rovněž se žalobci nepodařilo nade vši pochybnost prokázat dobu vzniku škody, neboť datace počátečního možného dne vzniku škody na 11. 11. 2017 je zjevná pouze z účastnické výpovědi žalobce bez spojení s důkazy dalšími. Soud proto postupoval podle § 136 o. s. ř. a rozhodl o snížení náhrady škody přiznané žalobci na polovinu, a to částečně z důvodu nedostatečných opatření k zabránění vzniku škody a částečně z důvodu nejednoznačnosti počátku vzniku škody. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č. j. 25 Co 21/2019-107, k odvolání obou účastníků změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 97 501,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve výroku I tak, že lhůta k plnění činí dva měsíce, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III–V). Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že nelze nade vši pochybnost prokázat, kdy přesně ke vzniku škody došlo. Tvrzení žalobce korespondují s výpovědí svědkyně T. a znaleckým posudkem vypracovaným znalcem Ing. Igorem Hájkem a jím podaným vysvětlením. Nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně o spoluzpůsobení škody žalobcem. Dle znalce je jediným prostředkem k omezení či zabránění škod lov a odchyt černé zvěře. Ostatní opatření jsou neefektivní nebo finančně velmi nákladná (plot zakotvený hluboko do země). Žalobce prokázal okamžik vzniku škody a neporušil svou prevenční povinnost podle § 53 zákona o myslivosti. Žalovaný proto odpovídá za způsobenou škodu v plném rozsahu. K jeho námitce, že soud prvního stupně měl ve věci nařídit provedení revizního znaleckého posudku, odvolací soud konstatoval, že tento návrh shledal shodně jako soud prvního stupně nadbytečným. Znalecký posudek předložený žalobcem je dostatečně určitý a obsahuje precizně provedenou fotografickou dokumentaci. Znalec své závěry přesvědčivě před soudem obhájil. Skutečnost, že pro žalobce ocenil škodu za účelem jejího uplatnění, obecně nebrání tomu, aby znalec vyhotovil pro žalobce znalecký posudek. V řízení nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo pochybnosti o nepodjatosti a věrohodnosti znalce. 3. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků I a II napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně považoval za poškozeného výlučně žalobce. Z dokazování vyplynulo, že právním důvodem žalobcova užívání přinejmenším u části předmětných pozemků není vlastnické právo, nýbrž pacht, takže zvěř poškodila věci a jejich součásti, které nebyly vůbec žalobcovým majetkem. Poškozením pozemku s trvalým travním porostem a jeho zničením dochází ke snížení majetkového stavu zásadně na straně vlastníka pozemku, zatímco majetkový stav osoby, které byl pozemek přenechán do užívání, není poškozením pozemku ani zničením trvalých travních porostů na nich bezprostředně nijak zasažen. Náklady na agrotechnická opatření potřebná pro uvedení poškozených ploch na předmětných pozemcích do původního stavu ve výši 112 039 Kč proto nelze bez dalšího považovat za skutečnou škodu vzniklou žalobci. Odvolací soud se při řešení otázky, komu vznikla škoda, odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 683/2010, a ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 25 Cdo 78/2001. Při stanovení rozsahu ušlého zisku spočívajícího ve snížení výnosu sena odvolací soud nesprávně postupoval podle § 55 odst. 2 věty první zákona o myslivosti a akceptoval jeho vyčíslení podle příručky Charvát a kol. Odchýlil se tím zejména od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 719/2008, a ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4682/2010. Ušlý zisk žalobce je nutno vyčíslit primárně za použití reálných hodnot, tedy porovnáním očekávaného výnosu se skutečným, což je možné pouze při postupu podle § 55 odst. 2 věty druhé zákona o myslivosti. Nakonec namítá, že znalec Ing. Igor Hájek byl z podání posudku v projednávané věci vyloučen při analogické aplikaci závěrů vyslovených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 1986, sp. zn. 6 Tz 4/86, neboť pro žalobce zpracoval dokumenty za účelem uplatnění a vyčíslení nároku na náhradu škody a jeho pozdější znalecký posudek ve věci totožného nároku nemohl být ničím jiným, než pouhou obhajobou a opakováním názorů a závěrů dříve vyslovených. Znalecký posudek proto nebyl způsobilým důkazem z důvodů popsaných v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, a ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2884/2016. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že nesouhlasí s argumentací žalovaného zpochybňující právní posouzení věci odvolacím soudem. Soudy obou stupňů aplikovaly na zjištěný skutkový stav správné právní normy a správně je vyložily. Žalobce odkazuje na rozhodnutí, ve kterých měly být podle jeho názoru otázky předestřené žalovaným již vyřešeny. Navrhuje, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto. 5. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas,