25 Cdo 406/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 406/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 10. 2024 Spisová značka:25 Cdo 406/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.406.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 82 o. z. § 2956 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 406/2024-280 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Z. B., zastoupený Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti žalovanému: R. D., zastoupený Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 73/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2023, č. j. 8 Co 793/2023-253, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Hanuse. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 25 C 73/2022-179, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému omluvit se žalobci dopisem tohoto znění: „Tímto se omlouvám panu Z. B., za to, že jsem ve svých vyjádřeních ze dne 26. 7. 2020 a 17. 8. 2021, které jsem taktéž zaslal ostatním členům družstva, uvedl lživé informace a taktéž jsem lživě pana Z. B. nařknul ze spáchání krádeže“ (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému omluvit se žalobci dopisem téhož znění adresovaným paní R. Ž. a panu P. S. (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky III a IV). Vyšel ze zjištění, že účastníci byli členy představenstva Bytového družstva XY (žalovaný do září 2018 a žalobce do června 2021). Žalovaný zaslal dne 26. 7. 2020 žalobci a dvěma dalším členům představenstva bytového družstva (P. S. a R. Ž.) e-mailovou zprávu, v níž ve vztahu k žalobci uvádí „Nejen, že krade soukromý majetek, ale strhává i z úřední (!) informační desky oznámení, které je určeno všem členům“, „vše se řídí podle ´evangelia sv. Z. B.´ a podle nějakých pofidérních pravidel R. Ž., které ale nikdo (a zřejmě ani ona sama) nezná“. Dne 17. 8. 2021 zaslal týž osobám e-mailovou zprávu s předmětem označeným „chování Z. B.“, v níž stojí, že „udání Z. B. na osobu žalovaného pro něj nedopadlo dobře. Při šetření se ukázalo, že D. nelže. Naopak se prokázalo, že B. krade soukromý majetek.“ … „Krádeže, přivlastňování si cizích věcí, manipulace s cizími věcmi, neplnění si svých povinností, porušování usnesení a stanov družstva, osobní útoky na členy družstva, urážení členů družstva, jednání naznačující záměr směřovat družstvo k likvidaci apod.“. Tyto e-mailové zprávy byly důsledkem sporů v družstvu, které se vyhrotily poté, co žalovaný odešel z představenstva. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nešlo o protiprávní šíření nepravdivých, lživých a difamujících informací, nýbrž o snahu žalovaného touto cestou zjednat nápravu poměrů v bytovém družstvu. Jeho výroky nebyly činěny v úmyslu škodit žalobci přímým útokem do jeho osobnostní sféry, nýbrž přimět jej plnit povinnosti, které mu jako členu představenstva družstva náleží. Tvrzení měla alespoň nějaký reálný základ, a byť je žalovaný použil ne zcela šťastně zvoleným způsobem, soud uzavřel, že zkoumaná prohlášení žalovaného nedosahují takové intenzity zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce, jak zákon předpokládá, resp. napadené výroky v e-mailových zprávách jsou (ještě) přiměřené situaci, v níž byly prezentovány. 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 8 Co 793/2023-253, rozsudek soudu prvního stupně v částech obou zamítavých výroků změnil tak, že uložil žalovanému omluvit se žalobci dopisem tohoto znění: „Tímto se omlouvám panu Z. B., za to, že jsem ve svém vyjádření ze dne 17. 8. 2021, které jsem taktéž zaslal ostatním členům družstva, lživě pana Z. B. nařknul ze spáchání krádeže“, a omluvit se dopisem stejného znění zaslaným paní R. Ž., a panu P. S., vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí; ve zbývajícím rozsahu rozsudek v zamítavých výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že se podrobněji nezabýval formulací žalobního petitu, v důsledku čehož smísil dvě skutečnosti (nepravdivé, lživé a difamující informace s obviněním z krádeže soukromého majetku). Protože žalobním výrokem požadovaný text omluvy v jeho první části (omluva za lživé informace) je nekonkrétní a neurčitý, odvolací soud bez věcného přezkumu rozsudek soudu prvního stupně v této části potvrdil. Ztotožnil se rovněž se závěrem, že žalovaným použité vyjádření v e-mailové zprávě ze dne 26. 7. 2020 nepředstavuje v kontextu zjištěných okolností zásah takové intenzity, pro který by mělo být žalobě vyhověno. Odvolací soud však v prohlášení žalovaného obsaženém v e-mailové zprávě ze dne 17. 8. 2021 (o tom, že „žalobce krade soukromý majetek …. jak se mělo ukázat při šetření …. a jak bylo orgánu doloženo“) shledal zásah do cti a důstojnosti žalobce (§ 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalobce již v listopadu 2019 odstranil ze společných prostor rámeček s výzvou několika obyvatel domu, aby se tu nekouřilo, na což žalovaný poukázal již v e-mailové zprávě ze dne 26. 7. 2020. Soudem prvního stupně dovozená motivace žalovaného k zajištění řádného chodu bytového družstva mohla obstát v dalších bodech prohlášení, nemůže však podle názoru odvolacího soudu ospravedlňovat nepravdivou difamující informaci o tom, že v šetřeních se ukázalo, že žalobce krade, a že to bylo „doloženo orgánu“. Při hodnocení tohoto zásahu nelze pominout ani závěrečné shrnutí obsažené v hodnocené e-mailové zprávě, kde opět žalovaný (při hodnocení žalobce, jak vyplývá z kontextu celého prohlášení) opakuje: „krádeže, přivlastňování si cizích věcí, manipulace s cizími věcmi …..“, tedy žalovaný vedle přivlastnění si jeho majetku žalobcem (tuto výtku by bylo možno případně chápat i jako přivlastnění si rámečku s výzvou) opět používá nepřiměřený pojem (navíc množného čísla) „krádeže“, objektivně vnímané jako jednání spojené s vyšší společenskou nebezpečností. Prohlášení žalovaného nelze hodnotit jako skutkové tvrzení s pravdivým (reálným) základem, omluvitelné vyhrocenými vztahy v bytovém družstvu (či snahou o nápravu), neboť bylo činěno v době, kdy žalobce již nebyl členem orgánů družstva. Odvolací soud uzavřel, že předmětné prohlášení o tom, že „B. KRADE“ (v kontextu celého znění e-mailové zprávy) je protiprávním zásahem, objektivně způsobilým vyvolat nemajetkovou újmu žalobce. Jedná se o prohlášení difamující, urážlivé, zasahující do jeho důstojnosti, vážnosti a občanské cti. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost shledává ve vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyly vyřešeny, a to zda 1) „je vyjádření žalovaného ´Udání Z. B. na moji osobu pro něj nedopadlo dobře. Při šetření se ukázalo, že D. nelže. Naopak se prokázalo, že B. krade soukromý majetek.´ a dále tvrzení ´Krádeže, přivlastňování si cizích věcí, manipulace s cizímu věcmi. Neplnění si svých povinností, porušování usnesení a stanov družstva, osobní útoky na členy družstva, urážení členů družstva, apod.´, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, kdy se jednalo o tvrzení žalovaného jako člena bytového družstva, mající reálný podklad a navíc související s dlouhodobými problémy mezi členy bytového družstva, vůbec způsobilé zasáhnout do tzv. intimní sféry soukromého života jednotlivce, tedy žalobce působícího ve vedení bytového družstva, dotýkajícího se samo podstaty lidství a lidské důstojnosti; 2) lze na člena představenstva bytového družstva pohlížet jako na osobu v dané komunitě ´veřejně´ vystupující, hájící zájmy družstva, která by měla nést vyšší míru kritiky směřující na fungování a chod družstva; 3) je dostatečně určitý, srozumitelný a přesný žalobní návrh, jímž se žalobce domáhá omluvy za to, že žalovaný ve vyjádření ze dne 17. 8. 2021, jenž bylo dle žalobního návrhu zasláno ostatním členům družstva, přestože v řízení bylo prokázáno, že bylo zasláno pouze členům představenstva bytového družstva, nikoli ostatním členům bytového družstva.“ Dovolatel uvádí, že on i žalobce byli v předmětné době ob