25 Cdo 4170/2010 — Nejvyšší soud

25 Cdo 4170/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2012 Spisová značka:25 Cdo 4170/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4170.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech Dotčené předpisy:§ 433 obč. zák. § 434 obč. zák. předpisu č. 258/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 4170/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Romanem Stoškem, advokátem se sídlem v Opavě, Horní náměstí 286/55, proti žalované POUBA TRAVEL s. r. o., se sídlem v Opavě, nám. Republiky 450/17, IČO 64618846, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 12, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 104/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2009, č.j. 8 Co 409/2009-84, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.452,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Josefa Veverky, advokáta se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 12. Odůvodnění: Žalobce se domáhal zaplacení 300.900,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody, která mu vznikla dne 28. 6. 2006 odcizením osobního vozidla značky Audi A6 2.5 TDI, RZ OPM 60-00, z parkoviště Hotelu Belaria v Hradci nad Moravicí, zřejmě za pomoci klíčů, které si žalobce s ostatními osobními věcmi odložil do skříňky v šatně při návštěvě sauny provozované v hotelu žalovanou, a které byly ze skříňky také odcizeny. Žalobce uplatnil u žalované a její pojišťovny nárok na náhradu škody, pojišťovna vyplatila žalobci částku 6.500,- Kč jako odškodné za osobní věci a cennosti, hodnotu odcizeného vozidla odmítla uhradit. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 6. 4. 2009, č. j. 6 C 104/2008-55, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že v době, kdy žalobce dne 28. 6. 2006 ve večerních hodinách pobýval v sauně Hotelu Belaria v Hradci nad Moravicí, jejímž provozovatelem je žalovaná, byl vykraden obsah skříňky v pánské šatně, kam si odložil své osobní věci včetně klíče od osobního vozidla značky Audi A6 2.5 TDI. Místem, které bylo žalovanou určeno k odkládání veškerých věcí v souvislosti s použitím sauny nebo bazénu, byly skříňky umístěné v šatnách situovaných před vstupem do prostoru bazénu a sauny. Soud prvního stupně vyložil, že ačkoliv není osobní vozidlo věcí, která se v souvislosti s použitím sauny odkládá, v případě sauny provozované žalovanou, může osobní vozidlo takovou věcí být s ohledem na místo, kde je sauna umístěna, a zejména její dopravní dostupnost, která je obvykle zajištěna právě vozidlem. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná podle § 433 odst. 2 a 3, § 434 odst. 1 obč. zák. odpovídá za škodu na věcech, které si žalobce u ní ve skříňce v prostorách pánské šatny uschoval v souvislosti s použitím sauny, neboť byly naplněny všechny předpoklady objektivní odpovědnosti za škodu, tedy škodná událost v podobě krádeže věcí žalobce ze skříňky, vznik škody na odcizených věcech umístěných ve skříňce ve výši zjištěné pojišťovnou žalované, i příčinná souvislost mezi škodnou událostí a škodou vzniklou žalobci. Za klenoty, peníze a jiné cennosti však odpovídá provozovatel podle § 1 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, jen do výše 5.000,- Kč. Soud prvního stupně vyložil, že klíč je součástí automobilu, neboť součástí věci je podle § 120 odst. 1 obč. zák. vše, co k ní dle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Osobní automobil lze bezpochyby považovat za cennou věc. Žalobce škodu, která mu dle jeho tvrzení krádeží klíčů vznikla, vyčísluje v rozsahu několika set tisíc korun, přičemž příčinu vzniku této škody spatřuje žalobce právě v krádeži předmětného klíče. V tomto případě byl klíč „pojítkem“ k předmětnému automobilu, tedy i klíč je nutno považovat za cennost. Jelikož žalovaná odpovídá za cennosti pouze do částky 5.000,- Kč, žaloba je nedůvodná. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 8. 2009, č. j. 8 Co 409/2009-84, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalovaná odpovídá žalobci za cennosti pouze do výše 5.000,- Kč, neboť měl-li samotný automobil hodnotu určenou žalobcem přibližně ve výši 300.000,- Kč, pak je nutno považovat klíč od automobilu jako součást věci za cennost. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel má za to, že soudy obou stupňů v rámci právního hodnocení učinily shodu mezi označením „cennost“ a „cenný“ ve smyslu hodnotný, drahý, a nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že provozovatel odpovídá za škodu pouze do výše 5.000,- Kč. Zákonodárce neměl v úmyslu omezit celkový rozsah náhrady škody, definoval rozsah odpovědnosti ne s ohledem na výši škody, ale vzhledem k druhu věcí, u jejichž ztráty je rozsah náhrady ze zákona krácen. Zákonodárce apeluje na uživatele provozovatelem poskytovaných služeb, aby chtějí-li předmětnou službu využít, nenosili s sebou věci takového druhu, které jsou drahé, a přitom nejsou v daném místě a čase nezbytně nutné, aby je měl uživatel u sebe. Dovolatel má za to, že osobní motorové vozidlo nelze v daném případě považovat za cennost, přestože bylo beze sporu cenné. K závěru soudů obou stupňů, že v případě sauny v Hotelu Belaria je osobní automobil věcí, která se v souvislosti s použitím sauny odkládá, a to s ohledem na místo, kde je hotel situován a zejména dopravní dostupnost, která je obvykle zajištěna právě automobilem, dodává, že automobil byl odložen na místě k tomu určeném, konkrétně na parkovišti pouze pro návštěvníky hotelu. Žalovaná tak nese odpovědnost za odložené motorové vozidlo, které musel dovolatel použít k tomu, aby mohl čerpat provozovatelem poskytnutou službu, a které odložil na místě k tomu určeném. Žalovaná tím, že neučinila žádná opatření v podobě zajištění hlídací služby nebo zřízení uzavřeného místa pro zaparkování vozidel, ačkoliv provozovala služby na odlehlém místě a s užívám jejích služeb je spojeno odkládání osobních motorových vozidel, porušila základní prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. a je odpovědná podle § 420 obč. zák., popř. § 420a obč. zák. Dovolatel dále namítá, že klíč od automobilu není jeho součástí, ale pouze jeho příslušenstvím, není tudíž ani cenností. Klíče jsou sice určeny k užívání vozidla, avšak vozidlo lze užívat i při ztrátě konkrétního klíče např. za použití druhého klíče od vozidla nebo nově vyrobeného klíče. Samotná ztráta klíče tedy nevede ke znehodnocení automobilu jako věci hlavní. Za ztrátu klíče i automobilu odpovídá žalovaná, neboť jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnila se závěry odvolacího soudu a nesouhlasí se zpochybňováním definice klíče jako cennosti a součásti věci, když podle ní nelze klíč k automobilu vnímat jinak než jako cennost. Za absurdní považuje tvrzení dovolatele, že měla učinit taková opatření, aby nemohlo dojít k odcizení motorových vozidel hostů, a to bez ohledu na to, jakým způsobem se tak stane. Domnívá se, že po provozovatelích obdobných služeb nelze spravedlivě požadovat garantování absolutní míry bezpečí věcí jejich klientů, a k otázce odpovědnosti za poškozená či odcizená vozidla ve vztahu k vyhrazeným parkovacím plochám odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 97/99 a 25 Cdo 2880/2004. Žalovaná má za to, že pojmy „cennost“ a „cenný“ ve smyslu drahý či hodnotný, před jejichž zaměňováním dovolatel varuje, je s přihlédnutím k okolnostem v určitých případech nutné ztotožňovat, upozorňuje, že dovolatel neprokázal své tvrzení, že jeho automobil byl odcizen za pomoci klíče odcizeného ze skříňky v šatně sauny, a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., v souladu se zákonem sepsáno a podepsáno advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, ž