25 Cdo 424/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 424/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2014 Spisová značka:25 Cdo 424/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.424.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Darování Právní úkony Zastoupení Dotčené předpisy:§ 28 obč. zák. § 628 obč. zák. § 9 předpisu č. 96/1993Sb. § 451 obč. zák. § 26 obč. zák. § 36 zák. o rod. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 424/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 2, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a.s., IČO 60192852, se sídlem Praha 2, Bělehradská 128/222, o 64.011,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 216/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č.j. 62 Co 121/2010-92, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č.j. 62 Co 121/2010-92, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 12. 2009, č.j. 10 C 216/2008-63 (správně 10 C 216/2008-68), zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení 64.011,46 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce v době, kdy byl nezletilý, uzavřel - zastoupen svým otcem V. K. - dne 23. 4. 2001 se žalovanou smlouvu o stavebním spoření, se sjednanou měsíční splátkou ve výši 1.500,- Kč, která byla ze strany jeho otce řádně placena. Dne 25. 3. 2005 ke dni 30. 9. 2005 otec žalobce smlouvu vypověděl a žalovaná mu vyplatila zůstatek z účtu ve výši žalované částky. Podle soudu prvního stupně s ohledem na výši tohoto zůstatku otec žalobce překročil své oprávnění zákonného zástupce ve smyslu § 28 obč. zák., neboť vypověděl předmětnou smlouvu bez schválení soudu. Soud prvního stupně dovodil, že výpověď smlouvy o stavebním spoření je neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 obč. zák., že bylo prokázáno porušení právní povinnosti jako předpokladu občanskoprávní odpovědnosti žalované a že žalobce má pohledávku vůči svému otci, kterou uplatnil i v rámci trestního řízení. Soud uzavřel, že žalobce uplatnil proti žalované nárok na náhradu majetkové újmy předčasně a vůči žalované se může úspěšně domáhat uspokojení své pohledávky, jen kdyby tvrdil a prokázal, že nemohl úspěšně dosáhnout jejího uspokojení po svém otci, který prokazatelně zůstatek po vypořádání předmětné smlouvy použil pro vlastní potřebu. Soud na základě výše uvedeného žalobu „protentokrát“ zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2010, č.j. 62 Co 121/2010-92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že výpověď smlouvy o stavebním spoření je běžnou záležitostí, k níž není třeba schválení soudu. Z tohoto důvodu posoudil tuto výpověď jako platný právní úkon a uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, pokud peněžní prostředky z účtu poukázala V. K. Jeho povinností bylo do jednoho roku od nabytí zletilosti žalobce mu tyto peněžní prostředky vyúčtovat. Pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované nemohl být žalobce v předmětném sporu se svým nárokem úspěšný. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Otázka zásadního právního významu spočívá podle dovolatele v tom, zda výpověď smlouvy o stavebním spoření zákonným zástupcem žalobce v době jeho nezletilosti byla či nebyla běžnou záležitostí, k níž bylo ve smyslu ustanovení § 28 obč. zák. zapotřebí schválení soudu. Dovolatel má za to, že výpověď smlouvy o stavebním spoření učiněná zákonným zástupcem není běžnou záležitostí, v daném případě zde byl dán též střet zájmů žalobce (tehdy nezletilého) a jeho otce jako zákonného zástupce. Z obou těchto důvodů bylo pak k platnosti výpovědi zapotřebí schválení soudem. Vytýká též odvolacímu soudu, že při právním posouzení věci nezohlednil majetkové poměry žalobce a jeho domácnosti, kterou sdílí se svojí matkou, když předmětná částka přesahuje trojnásobně veškeré příjmy jeho domácnosti a k naspoření této částky by bylo zapotřebí doby přesahující dva roky. Podle dovolatele je význam majetkové dispozice v případě stavebního spoření rovněž zřejmý, neboť stavební spoření z hlediska svého účelu i poskytované státní podpory slouží k řešení bydlení pro jeho účastníka, tj. žalobce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že zákonní zástupci tehdy nezletilého žalobce měli za povinnost spravovat jeho jmění s péčí řádného hospodáře a jakmile dosáhl žalobce zletilosti, měl mu jeho otec jmění odevzdat. Pokud tak otec žalobce neučinil, měl žalobce uplatnit svoje nároky právní cestou na svém otci a nikoliv na žalované. Z uvedeného žalovaná dovozuje, že svým jednáním neporušila žádnou právní povinnosti a nezpůsobila žalobci škodu. Navrhuje, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2014 a že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu a je pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Námitka nesprávného právního posouzení věci, kterou lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle zjištěného skutkového stavu, jenž není dovoláním zpochybněn, žalovaná uzavřela ve prospěch tehdy nezletilého žalobce, zastoupeného jeho otcem jako zákonným zástupcem, dne 23. 4. 2001 smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou ve výši 300.000,- Kč a minimálním měsíčním vkladem ve výši 1.500,- Kč, jenž byl následně řádně splácen. Dne 25. 3. 2005 byla předmětná smlouva ke dni 30. 9. 2005 písemně vypovězena otcem žalobce (pravost podpisu matky žalobce na výpovědi zůstala sporná) s tím, že naspořená částka, od níž byla odečtena úhrada za předčasnou výpověď, ve výši 64.011,46 Kč byla zaslána ke dni výpovědi smlouvy na účet otce žalobce. Otázka zásadního právního významu, která je v dovolání předestřena, spočívá v tom, zda výpověď smlouvy o stavebním spoření daná zákonným zástupcem nezletilého účastníka smlouvy je běžnou záležitostí, a zda je k ní tedy třeba schválení soudu. Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), popřípadě podle zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014. Nezletilé osoby jsou ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku (§ 9 obč. zák.). V případě právních úkonů, k nimž nemá nezletilý způsobilost, jednají za něho jeho zákonní zástupci (§ 26 obč. zák.). Těmi jsou především jeho rodiče, kteří jsou způsobilí k právním úkonům a jsou v plném rozsahu nositeli rodičovské zodpovědnosti (§ 27 odst. 1 obč. zák., § 36 zákona o rodině). Rodičovská zodpovědnost zákonných zástupců zahrnuje kromě jiného jejich práva a povinnosti při správě majetku nezletilého. Podle § 28 obč. zák. jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které