25 Cdo 4292/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 4292/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2012 Spisová značka:25 Cdo 4292/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4292.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 444 a násl. obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 237 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 4. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.6.2012II.ÚS 2267/12JUDr. et PhDr. Stanislav Balíkodmítnuto20.3.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 4292/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) J. V., zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem Brno, Starobrněnská 13, b) J. V., zastoupeného Mgr. Radoslavem Janečkem, advokátem se sídlem Brno, Bubeníčkova 44, proti žalovanému statutárnímu městu Brno, se sídlem magistrátu Brno, Dominikánské nám. 1, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 252/2001, o dovolání žalobců a), b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. července 2011, č.j. 44 Co 190/2010-239, takto: I. Dovolání žalobce a) se odmítá. II. Dovolání žalobce b) se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 2. 2010, č.j. 55 C 252/2001-200, zastavil řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným ohledně 73.290,- Kč, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 30.497,- Kč, dále zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným v částce 15.473.767,- Kč a nepřiznal ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným žalobu v částce 126.891,- Kč zamítl, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) 1.700,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a nepřiznal žalovanému a České republice právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce a) po svém narození ve zdravotnickém zařízení, jehož právním nástupcem je žalované město, byl dokrmován preparátem F., poté se u něj projevily zdravotní potíže, které měly za následek zánět mozkových blan, přičemž zdrojem onemocnění byla infekce salmonely obsažená ve F. V důsledku tohoto onemocnění se u žalobce projevila psychomotorická instabilita, oboustranná hluchota, retardace vývoje řeči a organický psychosyndrom v pásmu debility. Rozsudkem Městského soudu v Brně z 5. 5. 1989, č.j. 13 C 250/86-42, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 13 Co 534/89, bylo tehdy nezletilému žalobci a) proti tehdy žalovanému Městskému ústavu národního zdraví přiznáno právo na náhradu škody na zdraví ve výši celkem 166.950,- Kč, sestávající z náhrady bolesti v rozsahu 480 bodů ve výši 7.200,- Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění za 1775 bodů, zvýšené na šestinásobek ve výši 159.750,- Kč. Soud při ohodnocení ztížení společenského uplatnění vycházel ze znaleckého posudku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v O. vypracovaného v únoru 1989, který konstatoval mimořádně těžké poškození zdraví žalobce – psychické i mentální (oligofrenii), praktickou hluchotu a poruchu řeči, které jsou trvalé povahy, už od kojeneckého věku determinují zvláště těžký handicap při hře, později při vzdělání, v sociální adaptaci, při volbě povolání a životního partnera a prakticky ho vylučují ze společenského života, sportu i kulturního vyžití. Soud vyšel ze znaleckých posudků MUDr. Nováka, soudního znalce z oboru zdravotnictví - neurochirurgie a neurotraumatologie, a MUDr. Čermákové, znalkyně se specializací v psychiatrii, a konstatoval, že ke zhoršení zdravotního stavu oproti stavu zjištěnému znaleckým posudkem Univerzity Palackého v O. nedošlo, a ztížení společenského uplatnění žalobce tak bylo odškodněno již na základě předchozího rozhodnutí soudu ve věci 13 C 250/86. Nárok žalobce a) na náhradu za ztrátu na důchodu soud shledal promlčeným, neboť žalobce a) se dozvěděl o vzniku škody představující ztrátu na důchodu v listopadu 1999, avšak nárok na náhradu této škody byl uplatněn žalobou doručenou soudu až dne 20. 12. 2001. Naproti tomu nároky představující náklady zaplaceného jízdného do školy pro sluchově postižené v Č. B. v letech 1999 až 2001, náklady vynaložené na zakoupení osobního počítače a na účast na letním táboře pro neslyšící shledal soud v příčinné souvislosti se zdravotním postižením žalobce a) a uplatněné včas. Soud dovodil (pro nedostatek určitosti a srozumitelnosti) neplatnost uznání nároku žalobce a) na náhradu za ztrátu na výdělku co do důvodu a výše ze strany Sdružení zdravotnických zařízení III. z 25. 9. 2000. Z žalobcem b) uplatněných nároků představujících náklad vynaložený na zakoupení osobního vozu Š. F. v roce 2003 v částce 30.000,- Kč (po odečtení příspěvku 90.000,- Kč), ušlý výdělek z důvodu návštěv kurzů znakové řeči a náklad 1.700,- Kč za účast žalobce a) na letním táboře, přiznal soud žalobci b) pouze posledně uvedený nárok, jelikož dovodil, že zbývající částky nebyly vynaloženy v příčinné souvislosti se zdravotním postižením žalobce a). K odvolání obou žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 7. 2011, č.j. 44 Co 190/2010-239, rozsudek soudu prvního stupně v napadených zamítavých a nákladových výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce a) od doby, kdy byl jeho zdravotní stav vyhodnocen v předchozím řízení u Městského soudu v Brně vedeném pod sp. zn. 13 C 250/86, neboť veškeré následky škodní události pro budoucí život žalobce a), včetně jeho pracovního uplatnění, byly již posudkem Lékařské fakulty Univerzity Palackého v O. předvídány a v rámci předchozího řízení o náhradu za ztížení společenského uplatnění odškodněny šestinásobkem bodového ohodnocení. Nedůvodným shledal odvolací soud nárok žalobce a) na doplatek ztráty na důchodu, opírající se o nemožnost pracovního umístění, jelikož hmotné právo takový nárok neupravuje, a ve své podstatě vyjadřuje dopad zdravotního poškození žalobce a) na jeho obtížné zařazení do běžného společenského i pracovního života, což bylo již odškodněno v rámci navýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění v rozhodnutí sp. zn. 13 C 250/86. Jako účelně vynaložený náklad spojený s léčením neshledal soud nárok žalobce a) na náhradu nákladů vynaložených na zakoupení televizoru. Nároky uplatněné žalobcem b) představující náklady na pořízení osobního automobilu, školné – ošetřovné ve výši 72.780,- Kč, jakož i ušlý výdělek za dobu neplaceného volna z důvodu účasti na kurzech znakové řeči nemají podle odvolacího soudu oporu v zákoně, a proto nemohou být přiznány. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, jehož přípustnost shledává v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Popisuje předchozí řízení před soudem prvního stupně vedené pod sp.zn. 13 C 250/86 a rekapituluje svůj dosavadní život s tím, že při skončení učebního oboru mu byl přiznán invalidní důchod, takže je pracovně naprosto nezařaditelný. Namítá, že odškodnění za trvalé následky bylo provedeno v době jeho útlého věku, ve světle znaleckého posudku MUDr. Nováka je třeba předchozí posouzení přehodnotit, neboť v původním řízení byly jednotlivé položky postižení stanoveny zvlášť a nebyl brán v úvahu vývoj s defektem nejen v uvedených položkách, ale s defektem vzniklým jejich kombinací. Argumentuje tím, že v původním řízení nebylo možné stanovit další vývoj poškozeného mozku a z tohoto odvisící stav psychiky, komunikace, mentálních schopností, jejichž vývoj byl v určité fázi zastaven a dále nebyl možný, kvalita mozkové tkáně se pak nevyvíjela. Zpochybňuje též správnost závěrů, které soudy dovodily ze znaleckého posudku MUDr. Čermákové, a zdůrazňuje, že jeho zdravotní stav v roce 1989 nebylo možno posuzovat jako ustálený, neboť se nacházel ve stavu vývoje, a teprve po jeho dokončení bylo možné posoudit ztížení společenského uplatnění. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která přiznává nárok na další odškodnění následků ztížení společenského uplatnění, které se projeví v takové intenzitě a takovým způsobem, že původně nebyly, příp. ani nemohly být předvídané. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu žalobce b) o 126.891,- K