25 Cdo 4626/2015 — Nejvyšší soud

25 Cdo 4626/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2016 Spisová značka:25 Cdo 4626/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4626.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Pozemní komunikace Dotčené předpisy:§ 26 předpisu č. 13/1997Sb. § 27 předpisu č. 13/1997Sb. § 441 obč. zák. § 157 o. s. ř. § 213 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 4626/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) J. B. a b) M. B., obou zastoupených JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovaným 1) AVE Kladno s. r. o., se sídlem v Kladně, Smečenská 381, IČO 25085221, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, 2) Středočeskému kraji, se sídlem úřadu v Praze 5, Zborovská 11, IČO 70891095, 3) Krajské správě a údržbě silnic Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 81/11, IČO 00066001, zastoupené Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných 2) a 3), o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 569/2007, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2015, č. j. 29 Co 14/2015-777, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2015, č. j. 29 Co 14/2015-777, ve výroku I. o věci samé a o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a), b) a žalovanými 1) a 2) a vůči státu se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 1. 12. 2014, č. j. 13 C 569/2007-706, zamítl žalobu obou žalobců na náhradu škody na zdraví, a to žalobkyni a) ve výši 2.603.957 Kč s příslušenstvím a měsíčně částky 11.842 Kč, a žalobci b) ve výši 515.280 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že 18. 10. 2005 v 17.05 hodin došlo k dopravní nehodě, když žalobkyně v osobním autě odbočovala z vedlejší silnice č. III/23633 na hlavní silnici č. II/236, při průjezdu křižovatkou přejela do protisměru, kde se střetla s protijedoucím nákladním automobilem. Ona i její spolujezdec utrpěli řadu zranění. Žalobkyně tvrdila, že ke křižovatce přijížděla rychlostí cca 70 km/h, před křižovatkou zpomalila na cca 50 km/h, v prostoru křižovatky dostala smyk na štěrku a v protisměru na hlavní silnici došlo ke střetu. V řízení bylo zjištěno, že v oblouku předmětné křižovatky v nájezdu z vedlejší na hlavní silnici se nacházel nepřichycený štěrk „na výšku kameniva“, bylo tam větší množství zbytkové drti, než by odpovídalo běžným prováděcím postupům při opravě vozovky. Přesná rychlost vozidla žalobkyně při vjezdu do křižovatky nebyla zjištěna, avšak znaleckým dokazováním včetně revizního posudku bylo zcela vyloučeno, že by vozidlo žalobkyně při rychlosti kolem 50 km/h dostalo na vrstvě štěrku smyk; bylo prokázáno, že mezní rychlost pro projetí předmětnou křižovatkou na vrstvě štěrku byla 68 km/h, v rychlosti 50 km/h by nemohlo dojít ke ztrátě směrové stability vozidla. Na vedlejší silnici ve směru jízdy žalobkyně byla trvalá výstražná dopravní značka „nebezpečí smyku“, upozorňující na nebezpečí smyku v táhlé dvojité zatáčce, jinak zde nebylo žádné dopravní značení, které by upozornilo na práce na silnici, jež proběhly téhož dne mezi 8. a 9. hod. ranní. Soud věc posoudil podle § 26, § 27 a § 28 zákona č. 13/1997 Sb. a podle § 420 obč. zák. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Za situace, že na vrstvě štěrku mohlo dojít ke smyku až v rychlosti vyšší než 68 km/h a na nebezpečí smyku upozorňovala dopravní značka, soud dovodil, že v tomto případě nelze vrstvu štěrku považovat za závadu ve sjízdnosti ve smyslu § 26 odst. 6 a § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. Není proto dána objektivní odpovědnost druhého žalovaného jako vlastníka komunikace, a třetí žalovaný, pověřený správou a údržbou silnic ve vlastnictví druhého žalovaného, rovněž nenese odpovědnost. Pokud žalobkyně dostala na štěrku smyk, pak musela jet vyšší rychlostí než 68 km/h, čímž svoji jízdu nepřizpůsobila stavebnímu a dopravně technickému stavu vozovky, a nehoda byla způsobena vysokou rychlostí. Pokud by projížděla křižovatku rychlostí cca 50 km/h, jak tvrdí, příčinou vjetí do protisměru byla jiná její řidičská chyba. Vzhledem k tomu, že porušení povinností prvního žalovaného jako zhotovitele opravy vozovky nebylo prokázáno, a přechodné dopravní značení bylo podle pokynu příslušného dopravního inspektorátu odstraněno po skončení opravy, dospěl soud k závěru, že žalovaní za škodu na zdraví žalobců neodpovídají. K odvolání žalobců a žalovaného 3) Městský soud v Praze částečným mezitímním rozsudkem ze dne 28. května 2015, č. j. 29 Co 14/2015-777, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanými 1) a 2) změnil tak, že žaloba je co do základu po právu, a ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanými 1) a 2) a dále ve výroku o nákladech řízení mezi oběma žalobci a žalovanými 1) a 2) a o nákladech státu jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovaným 3) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovaným 3). Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, považoval za zásadní pro rozhodnutí, zda byl prokázán skutkový děj, na kterém žalobkyně založila svůj žalobní požadavek, tedy konkrétně, zda v den dopravní nehody na předmětné křižovatce v době jejího průjezdu za zjištěných podmínek (dobrá viditelnost, suchá vozovka, znalost místa řidičkou) došlo k ovlivnění jízdních vlastností vozidla žalobkyně (ztráta stability vozidla vedoucí až ke střetu s dalším vozidlem) v důsledku štěrku, který se nacházel na vozovce, či nikoliv. Vrstva štěrku na vozovce byla prokázána znaleckými posudky dvou ústavů i výpovědí dalších řidičů, kteří v tentýž den křižovatkou projížděli, přičemž revizní znalecký posudek byl zaměřen na otázky spíše hypotetické a převážně technické. Za situace, že nebyla prokázána rychlost vozidla žalobkyně při vjezdu a průjezdu křižovatkou a ani jiné její pochybení, odvolací soud vyloučil, že by ke ztrátě stability vozidla došlo v důsledku řidičské chyby žalobkyně. Podle závěru odvolacího soudu „zjištěný stav vozovky představoval závadu ve sjízdnosti, kterou žalobkyně nemohla předvídat při pohybu vozidla, který přizpůsobila stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace“, a žalovaná 1), která provedla opravu silnice a nezajistila řádné označení místa vysprávky přenosnými značkami (omezujícími rychlost a upozorňujícími na provedenou opravu), nezkontrolovala množství štěrku a nezajistila jeho včasné odstranění, způsobila závadu ve sjízdnosti ve smyslu § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., neboť souvislá vrstva štěrku v prostoru křížení hlavní a vedlejší silnice představuje náhlou změnu ve sjízdnosti. Tím porušila prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. a také § 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., neboť bezodkladně neodstranila znečištění komunikace, které způsobila, ani na něj neupozornila. Odpovědnost žalovaného 2) za závadu ve sjízdnosti podle § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. vyplývá z jeho postavení vlastníka silnice a liberační důvod podle § 27 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. nebyl naplněn. V důsledku závady ve sjízdnosti došlo ke střetu vozidla žalobkyně s nákladním automobilem. Bylo zjištěno, že žalobkyni vznikla škoda, odvolací soud proto rozhodl o základu jejího nároku s tím, že s ohledem na dosavadní výsledky dokazování nebylo možno o nároku žalobce rozhodnout. Tento rozsudek ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k ní částečně změněn a částečně zrušen, napadla žalovaná 1) dovoláním, v němž namítá, že se odvolací soud při řešení právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. S odkazem na jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu namítá, že rozhodnutí je překvapivé a zasáhlo do ústavně zaručených práv a svobod dovolatelky. Odvolacímu soudu vytýká, že změnil rozhodnutí soudu prvního stupně na základě odlišného hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by důkazy,