25 Cdo 4850/2009 — Nejvyšší soud

25 Cdo 4850/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2012 Spisová značka:25 Cdo 4850/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4850.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Nájem nebytových prostor Neplatnost právního úkonu Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 42 obč. zák. § 420 odst. 1 obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 442 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 4850/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně ALPA spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Letenská 3/119, IČO 62917609, zastoupené JUDr. Ivanou Slivkaničovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 3a/1079, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, IČO 66002222, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 164/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2009, č. j. 28 Co 80/2009-195, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2009, č. j. 28 Co 80/2009-195, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 2. 2008, č. j. 21 C 164/2004-121, ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby ohledně částky 25.370.000,- Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala vůči žalované České republice zaplacení částky 1.750.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení představující náklady, které vynaložila na zhodnocení nebytových prostor ve vlastnictví žalované, a částky 48.590.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody ve formě ušlého zisku za dobu od 30. 7. 2002 do 31. 12. 2010 (celkem 113 měsíců po 0,43 milionu Kč), která jí měla vzniknout v důsledku pochybení žalované při uzavírání nájemních smluv. Dne 30. 9. 1994 sjednala žalovaná jako pronajímatel se žalobkyní smlouvu o nájmu nebytových prostor k provozu restaurace (dále též jen „původní smlouva“) na dobu 15 let s účinností od 1. 1. 1995. Dne 10. 7. 2002 se účastnice dohodly na ukončení původní smlouvy a uzavřely novou nájemní smlouvu na dobu určitou do 30. 6. 2007 (dále též jen „nová smlouva“). Koncem července 2002 poškodila pronajaté nebytové prostory povodeň tak, že znemožnila jejich další užívání bez opravy. Žalovaná potřebné opravy neprovedla a tím zavinila, že žalobkyně nemohla nebytové prostory užívat obvyklým způsobem. Žalovaná žalobkyni dne 27. 5. 2003 oznámila, že nová smlouva je neplatná z důvodu porušení zákona o veřejných zakázkách, neboť žalovaná na pronájem nebytových prostor nevyhlásila výběrové řízení. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. 2. 2008, č. j. 21 C 164/2004-121, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že předmětem smlouvy uzavřené dne 30. 9. 1994 byl nájem nebytových prostor podle specifikace uvedené v příloze č. 2 smlouvy a právo společného užívání prostor a zařízení budovy čp. 119 v Praze 1, Letenská 3. K pronájmu nebytových prostor nebyl dán předchozí souhlas národního výboru podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a proto podle § 3 odst. 4 tohoto zákona byla smlouva neplatná. Předmětem smlouvy uzavřené dne 10. 7. 2002 mezi účastnicemi řízení byl nájem uvedených nebytových prostor na dobu od 1. 7. 2002 do 30. 6. 2007. Tuto smlouvu považují účastnice řízení za neplatnou pro porušení zákona o veřejných zakázkách žalovanou, která před sjednáním smlouvy nevyhlásila výběrové řízení. Soud dovodil, že obě smlouvy jsou neplatné, tudíž případné nároky z nich by bylo možno považovat za plnění z neplatného právního úkonu ve smyslu ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. I kdyby pozdější smlouva byla uzavřena platně, zanikla by v souvislosti se zničením nebytových prostor při povodni v roce 2002 pro nemožnost plnění ve smyslu § 575 a § 577 obč. zák. Sama žalobkyně předáním nebytových prostor žalované prakticky uznala, že k zániku nové smlouvy došlo i pro nemožnost plnění, neboť bylo třeba provést rozsáhlé opravy s velkými náklady. V úvahu by přicházela odpovědnost za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., jejímž předpokladem je porušení právní povinnosti, které však nelze spatřovat v uzavření neplatné nájemní smlouvy, neboť obě smluvní strany byly v rovném postavení a jejich projevy vůle byly svobodné. Protože žalobkyně pouze tvrdila, že zhodnotila pronajaté nebytové prostory, aniž by prokázala, že takové náklady vynaložila a kdy se tak stalo, soud žalobu zamítl i v této části. K odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku ohledně částky 48.590.000,- Kč s příslušenstvím Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2009, č. j. 28 Co 80/2009-195, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil v zásadě i po stránce právní. Jsou-li obě nájemní smlouvy absolutně neplatné, žalobkyně po celou dobu užívala nebytové prostory bez právního důvodu, a to až do konce července 2002, kdy v důsledku povodně došlo k zásadnímu poškození nebytových prostor a ke znemožnění jejich užívání. Vznikne-li jedné ze smluvních stran škoda v důsledku absolutní neplatnosti dvoustranné smlouvy, je třeba posuzovat porušení povinností při jejím uzavření na obou smluvních stranách, neboť protiprávní jednání je předpokladem nejen odpovědnosti za škodu podle § 420 a násl. obč. zák., ale i spoluúčasti poškozeného na vzniku škody podle § 441 obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1097/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9/2003). Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy je odpovědnost toho, komu lze přičíst zavinění na způsobení neplatnosti smlouvy, za škodu, která v důsledku neplatnosti vznikla. Stanovení poměru, v jakém se na uzavření neplatné nájemní smlouvy podílely obě smluvní strany, má význam za situace, že škoda, jejíž náhrady se žalobkyně proti žalované domáhá, byla skutečně způsobena neplatností smlouvy, tedy že existuje příčinná souvislost mezi neplatností smlouvy jako příčinou a vznikem škody jako následkem. Nastal-li by škodlivý následek na straně poškozeného i bez této skutečnosti, nemůže pro nedostatek příčinné souvislosti nastat ani odpovědnost žalované za škodu ani spoluzavinění, respektive výlučné zavinění poškozeného. V dané věci žalobkyně tvrdí, že jí škoda vznikla v důsledku jednání žalované, která s ní uzavřela neplatnou nájemní smlouvu, a zároveň, že po povodni žalovaná ihned neopravila nebytové prostory a žalobkyně je musela opustit a předat zpět žalované. Příčinou vzniku škody tedy nebylo protiprávní jednání žalované, i kdyby bylo prokázáno, že to byla pouze ona, kdo způsobil neplatnost nové nájemní smlouvy, neboť touto příčinou byla jiná skutečnost, spočívající v zaplavení nebytových prostor. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v řešení následujících otázek: 1) zda je splněna zákonná podmínka, aby za žalovanou výlučně vystupoval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, když se peněžité plnění převyšující 50 mil. Kč skládá ze dvou nároků projednávaných v tomtéž řízení; 2) zda nastaly účinky včas podaného odporu a vyjádření podle § 114b o.s.ř., když tyto úkony za žalovanou učinil advokát, kterému žalovaná zadala zakázku na právní službu bez jakékoliv formy výběrového řízení stanovené zákonem účinným v době tohoto zadání bez toho, aby žalovaná prokázala nediskriminační formu zadání; 3) zda je v případě neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor pro nedostatek předchozího souhlasu národního výboru odpovědný za škodu vzniklou neplatností této smlouvy pronajímatel nebo nájemce; 4) zda když žalovaná hodlala v roce 2002 pronajmout žalobkyni nebytové prostory v budově ve vlastnictví ČR, byla povinna vybrat nájemce postupem podle tehdy účinného zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (tedy s povinnou příslušnou formou výběrového řízení) nebo podle tehdy účinného zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, tedy při dodržení zásady hospodárnosti, avšak bez nutnosti veřejného