25 Cdo 487/2003 — Nejvyšší soud

25 Cdo 487/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2004 Spisová značka:25 Cdo 487/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.487.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 487/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně N. K. V., zastoupené advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení částky 949.230,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 239/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 10 Co 690/2002-44, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalující nemocnice se domáhala náhrady škody, spočívající v nákladech na akutní zdravotní péči, kterou v době od 12. 7. 2001 do 9. 8. 2001 poskytovala V. P., státnímu příslušníku U., a náklady na tuto péči jí nebyly uhrazeny. Protože Policie ČR (Správa hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie) mu předtím prodloužila vízum, aniž měla řádně doloženo jeho zdravotní pojištění, jak to požaduje zákon č. 326/1999 Sb. (byl předložen pouze doklad po úrazovém pojištění), tímto nesprávným úředním postupem mu umožnila pobyt na území České republiky, a žalobkyni, která byla povinna poskytnout mu zdravotní péči, tak způsobila škodu, spočívající ve vynaložených nákladech léčení. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 1. 8. 2002, č. j. 13 C 239/2001-28, žalobu na zaplacení částky 949.230,40 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na anesteziologicko resuscitačním oddělení žalující nemocnice byl od 12. 7. 2001 hospitalizován V. P., státní příslušník U., který byl zraněn dvěma průstřely hrudníku a průstřelem břicha. Byl operován, byla mu poskytnuta pooperační péče a dne 9. 8. 2001 byl na náklady žalobkyně převezen do nemocnice na Ukrajině, kde dne 10. 8. 2001 zemřel. Pro způsobení této těžké újmy na zdraví V. P. byl D. N. T., nar. 16. 10. 1965 ve V., pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 6 T 146/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 224 odst. 1 tr. zák. a žalobkyně byla s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení. Ze spisu Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, č. 27186/P/98, bylo zjištěno, že V. P. podal dne 27. 3. 2001 žádost o prodloužení českého víza, jíž bylo vyhověno, a vízum mu bylo prodlouženo s platností od 21. 4. 2001 nad 90 dní. Přílohou žádosti o prodloužení víza byl výpis z rejstříku trestů žadatele, výpis z obchodního rejstříku, potvrzení o ubytování žadatele a pojistka žadatele č. 003278 pro region ČR – smlouva o úrazovém zdravotním pojištění ze dne 15. 3. 2001 s dobou platnosti od 20. 4. 2001 do 20. 4. 2002. Ke dni 12. 7. 2001 nebyl V. P. veden v registru pojištěnců vedeném V. z. p. ČR a žalobkyni nebyly náklady na jeho léčbu nikým uhrazeny. Soud věc posoudil podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že Policie ČR se při rozhodování o prodloužení víza nedopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu uvedeného zákona, neboť doklad o zdravotním pojištění, vyžadovaný zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (ve znění účinném v době rozhodování o žádosti o prodloužení víza - § 31 odst. 1), byl žadatelem o víza předložen a podle názoru soudu odpovídal požadavkům vymezeným v ust. § 5 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., které nejsou totožné s pojmem zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb. Rovněž nebyla prokázána příčinná souvislost mezi postupem při udělování víza a vznikem škody, neboť rozhodnutí o udělení víza není nutnou podmínkou pro poskytnutí zdravotnické péče cizinci ve zdravotnickém zařízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 11. 2002, č. j. 10 Co 690/2002-44, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním policie při prodloužení povolení cizinci k pobytu v ČR a vznikem škody, spočívající v nákladech vynaložených na léčení úrazu a jeho následků v důsledku trestné činnosti pachatele. Názoru žalobkyně, že podmínkou vzniku její škody bylo prodloužení pobytu cizince na našem území, odvolací soud nepřisvědčil a dovodil, že příčinná souvislost je jednoznačně dána mezi vznikem škody a jednáním pachatele trestného činu, za který byl pravomocně odsouzen, a žalující nemocnice byla s nárokem na náhradu škody proti němu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud neshledal ani ostatní předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, když úřední postup policie vyústil ve vydání rozhodnutí o prodloužení pobytu cizince V. P., takže právo na náhradu škody by mohlo být posuzováno toliko z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, avšak žalobkyně nebyla účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v posouzení, zda právo na náhradu škody má subjekt, který nebyl a ani neměl být účastníkem řízení, v němž byl porušen úřední postup a které bylo završeno vydáním rozhodnutí. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnou interpretaci zákona č. 82/1998 Sb. a zejména nesouhlasí s jeho názorem, že pokud nesprávný úřední postup je součástí rozhodovací činnosti a vyústil v rozhodnutí, není dán nárok na náhradu škody z nesprávného úředního postupu, ale pouze z nezákonného rozhodnutí. Namítá, že při této interpretaci zákona č. 82/1998 Sb. je znemožněno uplatnit nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím tomu, kdo nebyl účastníkem řízení o jeho vydání, a proto mělo být ust. § 13 odst. 1 zákona vyloženo extenzivně a mělo se tak vztahovat i na tento případ. Žalovaná se nesprávného úředního postupu dopustila, neboť o prodloužení pobytu V. P. rozhodla na základě neúplných podkladů, k žádosti přiložená smlouva o úrazovém pojištění není dokladem o zdravotním pojištění ve smyslu § 31 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., navíc sjednané úrazové pojištění bylo limitováno částkou cca 70.000,- Kč. Dovolatelka poukazuje na to, že jsou-li ze zdravotního pojištění hrazeny náklady léčení pojištěnce, jemuž bylo úmyslně ublíženo na zdraví, může zdravotní pojišťovna regresem vymáhat tyto náklady na tom, kdo ublížení jejímu pojištěnci způsobil. Dovozuje, že odvolací soud nepřípadně uzavřel, že příčinná souvislost byla prokázána trestným činem pachatele, a vtáhl tak do věci trestní případ, který s náhradou škody za nesprávný úřední postup nesouvisí, a rovněž nesprávně uvažoval o zavinění jako jedné z podmínek odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., která je však odpovědností objektivní. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozho