25 Cdo 690/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 690/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:25 Cdo 690/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.690.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 690/2023-1197 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: DANZUZ s. r. o., IČO 27530167, se sídlem Masarykovo náměstí 1544, 530 02 Pardubice, zastoupená Mgr. Michalem Smečkou, advokátem se sídlem Badeniho 291/3, 160 00 Praha 6, proti žalované: AVISTA OIL s.r.o., IČO 63216388, se sídlem Semtín 111, 533 53 Pardubice, zastoupená doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem Železná 490/14, 110 00 Praha 1, o 6 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 34/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 9. 2022, č. j. 27 Co 98/2022-1154, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 33 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Michala Smečky. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá náhrady škody ve výši 6 300 000 Kč s příslušenstvím (hodnota shořelé výrobní linky) způsobené povahou provozu zvlášť nebezpečného. 2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. 6. 2016, č. j. 23 C 34/2014-640, nejprve žalobu na zaplacení 6 300 000 Kč s příslušenstvím zamítl se závěrem, že vznik škody způsobil úmyslně neznámý pachatel a ke shoření linky by došlo i v případě, že by v místě uložení linky nebyly v rozporu s příslušnými předpisy uskladněny hořlavé kapaliny, které pouze urychlily hoření. 3. Tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 11. 2016, č. j. 27 Co 324/2016-669, zrušen s tím, že se nejedná o odpovědnost za škodu podle § 421 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), ve spojení s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná převzala linku na základě nějakého konkrétního závazku vůči žalobkyni, a na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že skladování hořlavých látek v hale žalované v daných podmínkách je třeba hodnotit jako provoz zvlášť nebezpečný podle § 432 obč. zák. Samo skladování hořlavých látek sice není provozem zvlášť nebezpečným, neboť nepředstavuje přímé nebezpečí vzniku škod, avšak bylo prokázáno, že objekt haly nebyl nijak zvlášť zajištěn proti vniknutí třetích osob, hořlaviny nebyly skladovány na místě k tomu určeném a způsobem vyžadovaným protipožárními předpisy a žalovaná v době těsně před požárem uložila v hale kyslíko-acetylenovou soupravu, jež byla způsobilá vyvolat dostatečně vysokou zápalnou teplotu a umožnila neznámému pachateli založit požár. Uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda žalovaná prokázala liberační důvod, tedy že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. 4. Dovolání žalované proti tomuto usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 28. 3. 2019, č. j. 25 Cdo 5588/2017-698, se závěrem, že skladování významného množství hořlavých látek v prostorách, kde je umístěn zdroj ohně (např. svářecí souprava), vykazuje rysy potenciální nebezpečnosti. Bez ohledu na příčinu stavu, kdy se nebezpečný charakter skladovaných látek skutečně projevil, je třeba zničení věci umístěné ve skladu hořlavin považovat za škodu způsobenou zvláštní povahou nebezpečného provozu podle § 432 obč. zák. Okolnost, že projevivší se účinek naplňující intenzitu zvláštní nebezpečnosti byl iniciován protiprávním jednáním jiné osoby, vyšší mocí či jinými okolnostmi, nemá na právní kvalifikaci nároku vliv, může však založit liberační důvod, pokud s ním zákon počítá. 5. Následně Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 23 C 34/2014-1048, odňal žalobkyni přiznané osvobození od soudních poplatků ke dni 6. 2. 2020 (výrok I), uložil jí povinnost zaplatit žalobkyni 3 381 950 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení dalších 2 918 050 Kč s příslušenstvím (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV až VII). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla na základě kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2010 vlastníkem linky na výrobu biodieselu s označením BDA – 200 a RVA – 800, výrobce Mecan AG, Švýcarsko (dále jen „linka“), kterou na základě ústní dohody účastnic žalovaná (původně REKLA spol. s.r.o.) začátkem března 2012 demontovala v areálu v Lounech, zajistila její převoz do Semtína a uskladnila ji ve své budově U24. K dohodě o další spolupráci při zprovoznění linky nedošlo. Předmětem činnosti žalované bylo i podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Dne 29. 3. 2012 byla linka i celá budova U24 zničena požárem, který úmyslně založila neznámá osoba zapálením hořlavých látek (olej) na podlaze dílny otevřeným plamenem svářecí kyslíko-acetylenové soupravy umístěné den předtím žalovanou do dílny poblíž hořlavých látek. Na místě bylo uloženo asi 8 m3 hořlavých kapalin, které zde být skladovány neměly. Žalované byla po požáru uložena pokuta za porušení § 12 odst. 2 zákona o odpadech tím, že nakládala s odpady v zařízeních, která k tomu nebyla určena. Právně soud věc posoudil podle § 428 a § 432 obč. zák. a dovodil, že skladování hořlavin žalovanou v hale U24 bylo zvlášť nebezpečným provozem. Příčinou vzniku škody na lince byl požár haly, byť byl založen úmyslně neznámým pachatelem. Uzavřel, že žalovaná neprokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které po ní lze spravedlivě požadovat, aby ke vzniku škody nedošlo, a proto odpovídá za vzniklou škodu. Ohledně výše škody vyšel soud zejména z revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně, Ústavu soudního inženýrství (dále jen „revizní znalecký posudek“). Linka splňovala parametry udávané výrobcem, byla provozuschopná s technickou hodnotou 75 %. Při stanovení průměrného středního rozmezí koeficientu prodejnosti 0,55 (znal. ústav konstatoval rozpětí 0,3 až 0,8) pak z výchozí časové ceny linky 6 149 000 Kč soud dovodil, že výše škody představuje 3 381 950 Kč, ve zbytku žalobu zamítl. 6. K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. 27 Co 98/2022-1154, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně odnětí osvobození od soudních poplatků (výrok I), ve zbytku, tj. ve výrocích II až VII jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 182 264,20 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu na zaplacení dalších 3 117 735,80 Kč s příslušenstvím, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III), a povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek z odvolání (výrok IV). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které ve vztahu ke zjištění výše škody doplnil, a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Vzhledem k tomu, že hořlavé látky byly skladovány na místě, které k tomu nebylo určeno, byly umístěny v blízkosti kyslíko-acetylenové soupravy, která byla iniciátorem hoření a zapříčinily intenzivní hoření v prvních desítkách minut, které nebylo možné eliminovat hašením, ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že skladování významného množství hořlavých látek v prostorách, kde je umístěn zdroj ohně (svářecí souprava), vykazuje rysy potenciální nebezpečnosti, a proto je třeba zničení věci ve skladu hořlavin považovat za škodu způsobenou zvláštní povahou nebezpečného provozu podle § 432 obč. zák. Dovodil, že nebyly naplněny podmínky pro liberaci žalované, neboť uložení linky v místě, kde se v rozporu s předpisy nacházely hořlavé látky i zdroj ohně, nelze považovat za vynaložení veškerého potřebného úsilí k odvrácení vzniku škody. Na tom nic nemění to, že požár vyvolala neznámá osoba, existence strážní služby ani argument, že by budova shořela i bez uložení hořlavin. Ohledně hodnoty linky vyšel odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně mimo jiné z revizního znaleckého posudku předloženého žalobkyní, který splňoval podmínky § 127a o. s. ř., v němž ústav pečlivě a přesvědčivě odůvodnil své závěry, vypořádal se jak se závěry předchozích znaleckých posudků, tak s námitkami žalované. Uzavřel proto, že obvyklá cena linky ke dni požáru byla sice 3 381 950 Kč, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud zohlednil, že upotřebitelné zbytky linky byly žalovanou zpeněženy jako šrot za