25 Cdo 720/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 720/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2024 Spisová značka:25 Cdo 720/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.720.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o výpůjčce Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 659 obč. zák. § 661 odst. 1 obč. zák. § 662 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 720/2022-559 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: D. H., zastoupený Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovaným: 1. Nordex CZ, a. s., IČO 25388916, se sídlem Stará 377/2, Havířov – Prostřední Suchá, zastoupený JUDr. Markem Jakubíkem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 527, Třinec, 2. O. Š., zastoupený Mgr. Alicjí Kellerberg Klimeš, LL.M., advokátkou se sídlem Tajovského 1660/2c, Havířov-Podlesí, o 1 575 400 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 108 C 1/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2021, č. j. 57 Co 550/2016-533, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2021, č. j. 57 Co 550/2016-533, se ve vztahu k 2. žalovanému odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 18 053 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Alicje Kellerberg Klimeš, LL.M. III. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2021, č. j. 57 Co 550/2016-533, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 3. 2015, č. j. 108 C 1/2012-216, se ve vztahu k 1. žalovanému zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 27. 3. 2015, č. j. 108 C 1/2012-216, zamítl žalobu na zaplacení 1 575 400 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody na vozidle, které bylo třetími osobami odcizeno z provozovny autoservisu 1. žalovaného a poté poškozeno zapálením. Vyšel ze skutkových zjištění, že předmětné vozidlo Jaguar XKR-S Coupe bylo ve vlastnictví původního žalobce T. H., který jej přenechal svému bratrovi, současnému žalobci, k užívání v době svého pobytu v zahraničí. Žalobce jej předal 2. žalovanému, který je zaměstnancem 1. žalovaného, v XY u restaurace XY za situace, kdy tam 2. žalovaný přivezl žalobci jiné vozidlo po provedených servisních pracích a žalobce mu dal vozidlo Jaguar k dispozici proto, aby se jím 2. žalovaný dopravil zpět do autoservisu 1. žalovaného (dále též jen „provozovna“) s tím, že si jej tam žalobce později vyzvedne. Bylo běžnou praxí, že se v provozovně s vědomím vedení společnosti nacházely z různých důvodů po různě dlouhou dobu věci náležející žalobci, neboť byl významným obchodním partnerem 1. žalovaného (byl jeho výhradním lakýrníkem), jejich vzájemné zakázky byly realizovány bez písemných objednávek a písemně byly zaznamenány až v okamžiku jejich fakturace. Nejprve se vozidlo nacházelo v provozovně, první noc v neoplocené části parkoviště, pak již buď v oplocené části nebo ve vnitřních prostorách provozovny. Dne 7. 8. 2011 bylo umístěno ve vnitřních prostorách provozovny, bylo odemčené a klíče byly volně položeny ve vozidle. Toto umístění klíčů ve vozidlech v provozovně bylo běžné a bylo zavedeno s ohledem na možnost rychlého vyvezení aut v případě požáru či povodně. Zajištění provozovny bylo kromě uzamčeného vnějšího oplocení a vstupních vrat do budovy provedeno instalací zabezpečovacího zařízení, které v případě narušení objektu předávalo prostřednictvím telefonní linky signál na pult centrální ochrany. Zařízení nebylo vybaveno záložním GSM modulem pro nezávislý přenos tísňového signálu v případě přerušení telefonní linky. V době, kdy bylo vozidlo Jaguar v provozovně, na něm nebyly prováděny žádné servisní úkony a provedení žádných servisních úkonů na vozidle nebylo ani sjednáno. Dne 7. 8. 2011 bylo vozidlo při vloupání do provozovny odcizeno. V pátek před vloupáním žalobce žádal 2. žalovaného, aby vozidlo umístil do vnitřních prostor provozovny, což 2. žalovaný zajistil. Před vloupáním ani později nedošlo k tomu, že by 1. žalovaný vytýkal 2. žalovanému jako svému zaměstnanci porušení jakýchkoliv pracovních povinností v souvislosti s věcmi žalobce nacházejícími se v provozovně. Žalobce po vloupání žádal předsedu představenstva 1. žalovaného i 2. žalovaného o vystavení dokladu o převzetí vozidla Jaguar s datem předcházejícím vloupání. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) a uzavřel, že neshledal žádné důvody, pro které by měl být k zaplacení žalované částky zavázán 2. žalovaný, neboť byl v rozhodné době zaměstnancem 1. žalovaného a v době, kdy k němu nastoupil, již byla zavedena praxe kontaktů a vztahů s žalobcem jako prioritním partnerem 1. žalovaného v oblasti lakování vozů. V rámci předmětné věci 2. žalovaný neučinil nic, čím by vybočil z takto zavedených vztahů, a jeho jednání proto není excesem z jednání pracovníka ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. Ani 1. žalovaný za škodu neodpovídá, neboť žalobce neprokázal, že by 1. žalovaný převzal předmětné vozidlo s tím, že by mělo být předmětem jakéhokoliv závazku ve smyslu § 421 obč. zák. Nebylo prokázáno, že bylo vozidlo předáno 1. žalovanému k provedení jakýchkoliv servisních úkonů (jak žalobce tvrdil ve své žalobě). Mezi žalobcem a 1. žalovaným nedošlo ani k uzavření smlouvy o výpůjčce ve smyslu § 659 obč. zák., která by zahrnovala oprávnění 1. žalovaného věc užívat k 7. 8. 2011 a v důsledku toho také o věc k tomuto datu řádně pečovat. Žalobce sice dal vozidlo k dispozici zaměstnanci 1. žalovaného, ovšem pouze za tím účelem, aby se jím dopravil zpět do jeho provozovny. Mezi žalobcem a 1. žalovaným pak nedošlo ani k uzavření smlouvy o úschově ve smyslu § 747 obč. zák., jelikož 1. žalovaný neprojevil vůli převzít věc do opatrování, a to ani prostřednictvím svého pracovníka, 2. žalovaného. Rovněž žalobce neučinil projev vůle předat vozidlo do opatrování 1. žalovanému. V neposlední řadě soud zavřel, že 1. žalovaný neporušil svoji prevenční povinnost ve vztahu k předmětnému vozidlu a zabezpečení provozovny, a není tak dána jeho odpovědnost za škodu ani ve smyslu § 415 obč. zák. 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. 57 Co 550/2016-533, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vypořádal se s námitkami odvolatele stran provedeného dokazování před soudem prvního stupně, vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci s tím, že jeho přípustnost spatřuje v následujících právních otázkách, které podle něj dovolací soud v poměrech projednávané věci dosud neřešil, a to: 1) zda skutkový závěr soudu, že se dovolateli nepodařilo v řízení prokázat, že by 1. žalovaný vozidlo převzal v rámci závazku provést na něm servisní práce, představuje extrémní rozpor s provedenými důkazy dosahující porušení ústavního práva na spravedlivý proces, přičemž každé porušení ústavního práva zakládá přípustnost dovolání, 2) zda mezi dovolatelem a 1. žalovaným, za něhož jednal v rámci pracovních povinností 2. žalovaný, popřípadě mezi dovolatelem a 2. žalovaným, pokud ten jednal v excesu ze svých pracovních povinností, došlo k dohodě o výpůjčce podle § 659 obč. zák. s tím, že smí bezplatně užít vozidlo k jízdě od restaurace XY do provozovny 1. žalovaného, 3) zda mezi dovolatelem a 1. žalovaným, popřípadě 2. žalovaným, došlo dohodou o tom, že vozidlo bude umístěno do vnitřních prostor provozovny 1. žalovaného, k sjednání smlouvy o úschově podle § 747 obč. zák., 4) zda 1. žalovanému, popřípadě 2. žalovanému, jednal-li v excesu ze svých pracovních povinností, vznikla odpovědnost za škodu způsobenou na vozidle, 5) zda je chování 1. žalovaného spočívající v ponechání odemčeného vozidla ve vnitřních prostorách provozovny se startovacím klíčem (kartou) volně uvnitř vozidla (na viditelném místě) a nedoplnění zabezpečovacího systému o nezávislý zdroj GSM signálu (přes vědomost rizik s tím spojených) porušením prevenční povinnosti. Dovolatel má za to, že sjednal servisní práce na vozidle s 1. žalovaným prostřednictvím 2. žalovaného, konkrétně vyčištění klimatizace a provedení geometrie, c