25 Cdo 798/2003 — Nejvyšší soud

25 Cdo 798/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2004 Spisová značka:25 Cdo 798/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.798.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 114b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 114b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 21a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 798/2003 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, o 1.482.402,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 292/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. října 2002, č. j. 12 Co 562/2002-103, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.945,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2001, v níž za žalovaného označil Českou republiku - Finanční úřad v K., domáhal náhrady škody způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem Finančního úřadu v K., ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), který mu neoprávněně zadržoval přeplatek daně z přidané hodnoty, v důsledku čehož byl žalobce nucen zaplatit svému obchodnímu partnerovi smluvní pokutu za nesplnění dodávky zboží. Vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Klatovech přípisem ze dne 8. 11. 2001, k němuž přiložila stejnopis žaloby, vyzvala Finanční úřad v K., aby se vyjádřil, zda má právní subjektivitu. Finanční úřad v K. podáním ze dne 20. 11. 2001 sdělil, že v řízení je pasivně legitimováno Ministerstvo financí ČR, s nímž bylo také třeba nárok předběžně projednat. Poukázal dále na to, že v dané věci nedošlo ke zrušení pravomocných rozhodnutí a nejsou proto splněny podmínky odpovědnosti státu podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž nápravu tvrzeného zkrácení práv žalobce by bylo možno zjednat pouze postupem podle části IV. zákona č. 337/1992 Sb. Samosoudce Okresního soudu v Klatovech usnesením ze dne 15. 1. 2002, č. j. 8 C 292/2001-70, vyzval žalovanou Českou republiku – Ministerstvo financí ČR, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení vyjádřila písemně k žalobě a aby v případě, že uplatněný nárok neuzná, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení; byla poučena, že nevyjádří-li se v této lhůtě ani neuvede, jaký vážný důvod jí v tom brání, může soud rozhodnout rozsudkem pro uznání. Žalovaná na výzvu nereagovala a ve stanovené lhůtě se k žalobě nevyjádřila. Okresní soud v Klatovech rozsudkem pro uznání ze dne 30. 4. 2002, č. j. 8 C 292/2001-75, uložil žalované České republice – Ministerstvu financí ČR povinnost zaplatit žalobci částku 1.482.402,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř. odůvodnil tím, že žalované (Ministerstvu financí ČR) bylo dne 23. 1. 2002 doručeno usnesení, jímž jí soud podle § 114b odst. 1 o.s.ř. uložil, aby se písemně vyjádřila k žalobnímu návrhu, který jí byl doručen společně s návrhem na zahájení řízení, s vyjádřením Finančního úřadu v K. k návrhu na zahájení řízení a s podáním žalobce k tomuto vyjádření. Žalovaná se však ve stanovené lhůtě 30 dnů od doručení usnesení k žalobnímu návrhu nevyjádřila ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom zabránil. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v usnesení poučena o následcích, které jsou s nečinností spojeny, nastala ze zákona fikce, že žalobou uplatněný nárok uznává. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 10. 2002, č. j. 12 Co 562/2002-103, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že byly splněny zákonné podmínky pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b o.s.ř., a s tím, že soud prvního stupně mohl rozhodnout rozsudkem pro uznání. Vyšel z toho, že v řízení o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, případně nesprávným úředním postupem Finančního úřadu v K. podle zákona č. 82/1998 Sb., jedná za Českou republiku Ministerstvo financí ČR a nikoliv finanční úřad, který měl svým postupem škodu způsobit. Vyjádření Finančního úřadu v K. ze dne 30. 11. 2001 proto nemůže být vyjádřením žalované k výzvě podle § 114b o.s.ř., kterou soud prvního stupně doručil dne 23. 1. 2002 žalované (Ministerstvu financí) s náležitým poučením a upozorněním, že může být rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Žalovaná se tedy k výzvě nevyjádřila, ačkoliv je vybavena odborným aparátem a v době doručení výzvy již měla k dispozici podklady pro vyjádření k žalobě, neboť rozhodovala o předběžném projednání nároku žalobce a určitou částku již žalobci poskytla. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolatelka vymezila jako otázku po právní stránce zásadního významu „zda jednání kterékoliv organizační složky státu je vždy právním úkonem státu jako účastníka řízení či nikoliv“. Namítá, že účastníkem řízení a osobou s právní subjektivitou je v případě státu výlučně Česká republika, která musí jednat prostřednictvím jiné osoby, přičemž podle ustanovení § 21a o.s.ř. před soudem je oprávněna za stát jednat organizační složka, která však sama nositelem (subjektem) procesních práv a povinností není. Je otázkou (zejména po účinnosti zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích), jaké důsledky má jednání jiné organizační složky státu než organizační složky určené podle zvláštního zákona, z hlediska závaznosti jejich úkonů v soudním řízení. Dovolatelka se domnívá, že jednání státu by mělo být závazné bez ohledu na to, zda před soudem jedná organizační složka oprávněná podle zvláštního zákona či nikoliv. Ministerstvo financí by tak mělo být vázáno úkony organizační složky, jež byly učiněny před tím, než samo ministerstvo za stát do řízení vstoupilo, obdobně jako je tomu při univerzální sukcesi. Jinak by se při každé změně úvahy soudu o tom, kdo jedná jménem státu, řízení dostalo na počátek (obdobně jako při záměně žalovaného) a veškeré úkony dosud provedené by se staly neúčinnými, stejně jako by musely být znovu provedeny všechny důkazy, což je v rozporu s principem hospodárnosti a rychlosti řízení. Jediným nositelem právní subjektivity je stát a v rámci řízení je proto nepodstatné, kdo jeho jménem jedná, je-li taková vada zhojena dodatečným souhlasem organizační složky, která má za stát jednat v souladu s příslušným právním předpisem [obdobně jako při situaci, kdy za právnickou osobu jedná osoba odlišná od osoby uvedené v ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) - d) o.s.ř.]. Podle dovolatelky v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy podle ustanovení § 114b o.s.ř. ani rozsudku pro uznání, neboť vyjádření podané Finančním úřadem v K. bylo třeba považovat za vyjádření žalované k žalobě, obsahující návrh na zamítnutí žaloby a vylíčení rozhodných skutečností. Pokud je soud v té části, kdy za žalovanou jednala jiná než oprávněná organizační složka, nepovažoval za dostatečné, měl žalovanou vyzvat k odstranění vad podání; tedy vyzvat tu organizační složku, jež měla jménem České republiky v souladu se zvláštními předpisy jednat, aby vyjádření Finančního úřadu v K. přijala za své, nebo ho odmítla. Kvalifikovaná výzva je navíc podle dovolatelky výjimečný institut, s nímž jsou spojeny nezvratné důsledky pro osobu, jež zůstane nečinná, a v posuzovaném případě neměla své opodstatnění. Samotná skutečnost, že věc, jež měla být na základě žaloby projednána, je složitá, není povahou věci či okolností odůvodňující použití kvalifikované výzvy. Kromě toho již z obsahu žaloby vyplynulo, že žalovaná odmítla plnit při předběžném projednání nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., a nebylo tedy možno předpokládat, že by posléze nárok uznala. Dovolatelka má za to, že nelze využívat kvalifikovanou výzvu jako prostředek možné snahy soudu o vyřešení žaloby v důsledku opominutí žalovaného rozsudkem pro uznání, ale jako nástroj umožňující soudu v případě nečinnosti žalovaného