25 Cdo 852/2000 — Nejvyšší soud

25 Cdo 852/2000 citace  Právní věta:Lhůta uvedená v ustanovení § 683 odst. 2 obč. zák. je lhůtou prekluzívní, v níž je třeba se náhrady škody na pronajaté věci domáhat u soudu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2002 Spisová značka:25 Cdo 852/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.852.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 663 předpisu č. 40/1964Sb. § 683 předpisu č. 40/1964Sb. § 583 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:47 / 2002 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 852/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce K. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ M. K. a 2/ P. K., obou zastoupeným advokátkou, o 31.626,50 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 180/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 1999, č. j. 13 Co 124/98 - 83, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 1999, č. j. 13 Co 124/98 - 83, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. září 1997, č. j. 11 C 180/96 - 45, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Zlíně (po připuštění změny žaloby) rozsudkem ze dne 30. 9. 1997, č. j. 11 C 180/96 - 45, zamítl žalobu o zaplacení částky 31.626,50 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody spočívající v ušlém zisku (půjčovném a kilometrovném z ujetých kilometrů) za dobu od 15. 8. 1994 do 19. 11. 1994 ve výši 18.215,50 Kč (po odpočtu zálohy složené žalovanými v částce 6.000,- Kč), v náhradě „skutečně vynaložených nákladů na uvedení vozidla do původního stavu“ ve výši 11.812,- Kč a v náhradě „nutných nákladů za převoz předmětného automobilu z místa jeho předání Policií ČR, tj. z Ch. do místa podnikání žalobce“ ve výši 1.599,- Kč. Vycházel ze zjištění, že dne 15. 8. 1994 uzavřel žalobce se žalovanými „Hospodářskou smlouvu č. 6/9009/94 na zapůjčení vozu zn. Škoda Favorit GLS, SPZ ..., na dobu od 15. 8. 1994 do 15. 9. 1994“, podle níž byla sjednána půjčovní sazba 199,- Kč za den a 1,90 Kč za 1 ujetý kilometr. Dne 16. 8. 1994 bylo vozidlo v době, kdy jej první žalovaná „ponechala s klíčky v zapalování odemčené“, odcizeno, a žalobci, jako jeho majiteli, bylo vráceno Policií ČR dne 17. 11. 1994. Okresní soud posoudil předmětnou smlouvu jako smlouvu nájemní ve smyslu ust. § 663 a násl. obč. zák., podle níž žalobce jako pronajímatel přenechal označený automobil za úplatu žalovaným jako nájemcům, aby jej dočasně užívali. S poukazem na ust. § 1 a 2 odst. 1 obč. zák. a § 1 a 2 obch. zák. dovodil, že vzniklý závazkový vztah se řídí občanským zákoníkem a nikoliv obchodním zákoníkem, protože žalovaní při uzavírání smlouvy vystupovali jako fyzické osoby (i když první žalovaná, jak z její výpovědi vyplynulo, hodlala auto používat i pro svoji podnikatelskou činnost), a nikoliv jako podnikatelé (což je zřejmé z označení jejích účastníků), předmět podnikání první žalované nebyl úzce spojený s provozováním motorového vozidla a druhý žalovaný, který měl k dispozici služební auto, vozidlo ke své podnikatelské činnosti nehodlal užívat; kromě toho uzavřená smlouva obsahuje též ujednání, že případné poškození vozidla bude postihováno podle obč. zák., ev. dle trestněprávních předpisů. Při právním posouzení uplatněného nároku vycházel soud prvního stupně z ust. § 683 odst. 1 obč. zák., podle kterého došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v důsledku jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené osobami, kterým umožnil k pronajaté věci přístup; za náhodu však neodpovídá. Dospěl k závěru, že v daném případě sice žalovaní odpovídají žalobci za škodu vzniklou poškozením pronajaté věci, protože umožnili jiné osobě přístup k věci, nicméně nárok žalobce (přestože žalované dopisem ze dne 31. 3. 1995 vyzval k zaplacení částky 27.807,50 Kč) zanikl prekluzí, neboť jej neuplatnil u soudu ve lhůtě uvedené v ust. § 683 odst. 2 obč. zák. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 11. 1999, č. j. 13 Co 124/98 - 83, rozsudek soudu prvního potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, k otázce povahy lhůty uvedené v ust. § 683 odst. 2 obč. zák. připustil dovolání a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání k otázce, „zda-li v případě, kdy smlouvu uzavírají na jedné straně podnikatel zabývající se půjčováním vozidel a na druhé straně manželé, z nichž toliko jeden je podnikatel, a to v jiném oboru než je půjčování vozidel, je možno posuzovat podle obchodního zákoníku, a to s ohledem na skutečnost, že jeden z manželů, kteří si vozidlo takto obstarali, toto vozidlo používá a obstarává si jej i pro výkon své podnikatelské činnosti, byť se jedná o jinou podnikatelskou činnost, než je půjčování vozidel“. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěrem, že smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanými se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku upravujícími nájemní smlouvu (§ 663 a násl. obč. zák.), a nikoliv podle § 630 a násl. obch. zák. o smlouvě o nájmu dopravního prostředku, neboť pro aplikaci režimu obchodního zákoníku musí být splněn předpoklad, že oběma stranám smlouvy je známo, že uzavírají závazkový vztah týkající se jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.), což v daném případě nebylo prokázáno. Právní vztah vzniklý mezi žalobcem a první žalovanou (i když bylo zjištěno, že přístup k pronajaté věci umožnila jiné osobě v době, kdy vozidlo použila k podnikání), není obchodněprávním závazkovým vztahem z toho důvodu, že k zapůjčení vozidla nedošlo na základě písemné objednávky, ve smlouvě není uvedeno IČO žalované, ani číslo jejího účtu u peněžního ústavu, a první žalovaná smlouvu ani nepodepsala, takže nebyla splněna písemná forma úkonu podle § 630 odst. 2 obch. zák. (§ 40 obč. zák.). Druhý žalovaný předmětnou smlouvu sice podepsal, zaplatil za půjčení vozidla sjednanou zálohu a vozidlo převzal, avšak na jeho straně není podle krajského soudu dána pasivní legitimace, neboť se nedopustil jednání, kterým by umožnil jiné osobě přístup k pronajatému vozidlu s následkem způsobení škody jako předpokladu odpovědnostního vztahu podle ust. § 683 obč. zák. Za správný považoval odvolací soud názor soudu prvního stupně, že šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody uvedená v ust. § 683 odst. 2 obč. zák. je lhůtou prekluzivní, v níž je třeba nárok uplatnit u soudu, a nikoliv u škůdce. Neuplatnil-li jej proto žalobce v této lhůtě u soudu (žaloba byla podána až 3. 9. 1996), nelze jeho požadavku pro zánik nároku vyhovět. Proti tomuto rozsudku odvolacího podal žalobce dovolání odůvodněné tím, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že vztah mezi účastníky je vztahem občanskoprávním a nikoliv vztahem obchodněprávním vzniklým podle § 630 a násl. obch. zák. Je toho názoru, že samotná absence podpisu první žalované na předmětné smlouvě nevylučuje posouzení vztahu mezi účastníky podle § 630 a násl. obch. zák.; v této souvislosti namítá, že soudy obou stupňů se nezabývaly úvahou, že druhý žalovaný mohl písemnou smlouvu uzavřít i jménem své manželky, k čemuž jej „opravňovalo tzv. zástupčí právo manželů podle § 21 zákona o rodině v tehdy platném znění “, ani ustanovením § 145 obč. zák. ve znění v okamžiku uzavření smlouvy, a nevypořádaly se ani s předloženými důkazy, jmenovitě s dopisem žalovaných ze dne 18. 4. 1995 a s jejich odporem proti vydanému platebnímu rozkazu, z nichž vyplývá, že účastníci řízení považovali předmětný smluvní vztah za závazkový vztah obchodněprávní, který vznikl mezi žalobcem a oběma žalovanými. Za nesprávný považuje dovolatel dále i názor odvolacího soudu o povaze lhůty uvedené v ust. § 683 odst. 2 obč. zák., resp. o tom, že nárok na náhradu škody je ve smyslu tohoto ustanovení třeba uplatnit u soudu, a nikoliv u nájemce. Podle jeho názoru totiž nelze přehlédnout, že toto ustanovení „nehovoří“ o zániku práva, nýbrž „jen“ o zániku nároku, z čehož je podle jeho názoru třeba dovodit, že uplatní-li pronajímatel svůj požadavek na náhradu škody u nájemce v zákonem stanovené lhůtě neúspěšně, má pak právo uplatnit svůj požadavek u soudu v „navazující promlčecí době“. Dovolatel je přesvědčen o tom, že „konstrukce“ ust. §