25 Cdo 959/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 959/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 959/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.959.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 213 o. s. ř. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 959/2025-541 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) J. S., b) K. S., oba zastoupeni Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor, proti žalované: Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o., IČO 00829838, se sídlem Nemocniční 4446/15, 466 01 Jablonec nad Nisou, zastoupená Mgr. Davidem Rolným, advokátem se sídlem 8. března 21/13, 460 05 Liberec, za účasti: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o omluvu a zaplacení 10 029 778 Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 13 C 42/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 11. 2024, č. j. 35 Co 133/2023-509, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 1. 2025, č. j. 35 Co 133/2023-516, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 11. 2024, č. j. 35 Co 133/2023-509, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 1. 2025, č. j. 35 Co 133/2023-516, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 2. 2023, č. j. 13 C 42/2022-262, bylo rozhodnuto, že právní základ žalobou uplatněného nároku na omluvu a náhradu újmy je opodstatněný s tím, že o jeho výši, znění omluvy a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali omluvy a uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) 5 141 009,50 Kč a žalobkyni b) 5 000 000 Kč jako materiální a nemateriální újmu způsobenou žalovanou, která chybným postupem při porodu způsobila smrt jejich syna. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná postupovala non lege artis. Provedení císařského řezu indikovala opožděně, CTG záznamy nebyly řádně vyhodnocovány, nebylo na ně reagováno, nebyly dávány do souvislosti s průběhem porodu a nedošlo ani k včasnému informování starší lékařky. Pokud by žalovaná postupovala řádně, dítě by se narodilo i přes velamentózní úpon pupečníku živé a resuscitovatelné. Zjištění soudu prvního stupně byla postavena zejména na závěrech znaleckého posudku prof. MUDr. Zdeňka Hájka, DrSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, ze dne 25. 10. 2021 (dále jen „znalecký posudek prof. Hájka“), a znaleckého posudku Ústavu pro péči o matku a dítě ze dne 18. 9. 2022 (dále jen „znalecký posudek ÚPMD“), přičemž soud prvního stupně vysvětlil (viz body 30 až 34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) důvody, pro které nevyšel ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckou kanceláří Medical Law Advisory s.r.o. ze dne 7. 7. 2022 (dále jen „znalecký posudek MLA“) a pro které zamítl návrh žalované na vypracování revizního znaleckého posudku. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, č. j. 35 Co 133/2023-509, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 6. 1. 2025, č. j. 35 Co 133/2023-516, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu. Odvolací soud se neztotožnil s důvody, pro které byly soudem prvního stupně odmítnuty závěry znaleckého posudku MLA (viz body 30 až 35 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a s ohledem na mezi znalci připuštěnou vysokou míru subjektivity a častou neshodu týkající se identifikace patologických jevů v CTG záznamu ustanovil revizním znalcem znalecký ústav Fakultní nemocnice Bulovka (dále také jen „revizní znalec“). Revizní znalec vypracoval revizní znalecký posudek ze dne 30. 7. 2024, č. ZP 47/2024, jehož zpracovatele prof. MUDr. Michala Zikána, DrSc., odvolací soud vyslechl. Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že odpovědnost žalované za vzniklou újmu není dána. Závěr soudu prvního stupně o opožděném a zásadně chybném vyhodnocení CTG záznamu žalovanou odvolací soud odmítl, jestliže mladší lékařka žalované z podnětu porodní asistentky zaznamenala patologii porodu ve 3:15 hod., tento stav byl ve 3:18 hod. verifikován starší lékařkou a bylo okamžitě rozhodnuto o provedení císařského řezu, který byl prováděn od 3:34 hod. a jestliže jako patologický při důsledném dodržení klasifikačních pravidel FIGO 2015 bylo možno hodnotit CTG záznam nejdříve ve 3:17 hod. Patologický stav nebyl způsoben velamentózním úponem pupečníku zaznamenatelným CTG ani jinými jednoznačnými projevy vyvolávajícími podezření žalované, které by mělo vést k rozhodnutí o ukončení spontánního porodu císařským řezem dříve než v 3:17 hod., resp. v době (podle znaleckého posudku ÚPMD do 2:40 hod.), kdy by takové rozhodnutí a následný zákrok pravděpodobně znamenaly zachování života dítěte. Odvolací soud zároveň uzavřel s ohledem na závěry revizního znaleckého posudku, že posouzení předepsané četnosti kontrol a hodnocení CTG není pro vzniklý následek relevantní. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadli včasným dovoláním žalobci, kteří jako v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou předkládají otázku, zda je soud povinen ustanovit revizního znalce v situaci, kdy má k dispozici dva posudky, které považuje za úplné, srozumitelné, přesvědčivé, logické a bezrozporné a proti nim stojí posudek, který sice dochází k opačnému odbornému závěru, není však podle soudu dostatečně odůvodněn, a to vše v situaci, kdy jeden z posudků předložených žalobci pracoval i s posudky dříve zpracovanými a vyjádřil se k jejich závěrům. Odvolací soud danou otázku posoudil chybně, přičemž nezohlednil ani revizní povahu znaleckého posudku ÚPMD a nevzal v úvahu ani možnost znalců vzájemně reagovat při odborné konfrontaci. Soud prvního stupně vytýkal znaleckému posudku MLA nepřezkoumatelnost, kterou se nepodařilo odstranit ani výslechem jeho zpracovatele. Měl-li soud prvního stupně zároveň dva úplné, srozumitelné, přesvědčivé, logické a bezrozporné znalecké posudky, neměl důvod a ani povinnost zadávat revizní znalecký posudek. Při vypracovávání znaleckého posudku ÚPMD měl znalec k dispozici znalecký posudek prof. Hájka a znalecký posudek MLA a přes vyjádření doc. MUDr. Aleny Měchurové, CSc., šlo svou povahou o revizní znalecký posudek, což je z jeho textu patrné. Soud prvního stupně se mohl opřít o podrobné a přesvědčivé vyjádření znalců k dříve vypracovaným znaleckým posudkům. Řetězení revizních znaleckých posudků nevede ke kvalitnějšímu rozhodnutí a je to primárně soud prvního stupně, kdo provádí dokazování a komplexně hodnotí všechny důkazy. Respektování procesních zásad při hodnocení důkazů je otázkou právní. Hodnocení důkazů odvolacím soudem a jeho skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2273/14). Znalecký posudek má povahu ústního důkazu a rozhodnutí soudu prvního stupně se opírá do značné míry o to, jak znalci obhájili závěry svých znaleckých posudků. Soud prvního stupně se stejným způsobem snažil neúspěšně odstranit pochybnosti o obsahu a závěrech znaleckého posudku MLA. Je nepochybné, že výslech znalců byl pro vytvoření skutkových zjištění soudu prvního stupně podstatný. Oproti tomu odvolací soud, který měl pochybnosti o jeho skutkových zjištěních vycházejících v rozhodující části ze znaleckých posudků provedených v řízení před soudem prvního stupně, znalce nevyslechl, přestože k tomu byl povinen. Odvolací soud se při řešení otázky, zda byl povinen před případným zadáním revizního znaleckého posudku zopakovat důkazy provedené soudem prvního stupně, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavní soudu (nálezy ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. IV. ÚS 205/23, a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1180/14) i soudu dovolacího (rozsudky ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017, a ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2530/2008). Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i při řešení otázky, zda je odvolací soud povinen po zpracování revizního posudku vyslechnout také znalce, o jejichž posudky se opíral soud prvního s