26 Cdo 1168/2000 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1168/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 6. 2000 Spisová značka:26 Cdo 1168/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.1168.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1168/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Hany Müllerové ve věci žalobkyně M. č. P. 13, zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) J. J. a 2) M. J, o zaplacení částky 1.070,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 14/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999, č. j. 12 Co 408/99-53, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999, č. j. 12 Co 408/99-53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. prosince 1999, č. j. 12 Co 408/99-53, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) ze dne 25. února 1999, č. j. 10 C 14/99-34, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1.070,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů posoudily žalovanou částku jako nedoplatek zjištěný při vyúčtování plateb poskytovaných s užíváním bytu za rok 1995. Stejně jako soud prvního stupně rovněž odvolací soud mimo jiné dovodil, že - z důvodů podrobně rozvedených v napadeném rozsudku - dosud nenastala podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “obč. zák.”), splatnost požadované částky a že navíc je vyúčtování žalované částky jako jednostranný právní úkon žalobkyně z důvodů neurčitosti a nesrozumitelnosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. a pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. neplatným právním úkonem. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost výslovně opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “o.s.ř.”). S přihlédnutím k jeho obsahu v něm uplatnila dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Prostřednictvím užitého dovolacího důvodu tvrdí, že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť odvolací soud jí odňal možnost jednat před soudem tím, že “přes písemnou omluvu ze dne 1.12.1999 zástupce žalobce pro náhlé horečnaté onemocnění ... nevyhověl žádosti o odročení jednání” a “v rozporu s Listinou práv a svobod - s právem na spravedlivý soudní proces” nevyslechl svědkyni V. V. “k prokázání oprávněnosti nároku žalobce”. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jestliže odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jako je tomu v projednávaném případě), připouští občanský soudní řád dovolání v první řadě tehdy, jestliže jeho rozhodnutí je v důsledku postižení vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o.s.ř. zmatečné, a dále jen za podmínek upravených v ustanoveních § 238 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ a § 239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. Jelikož dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v daném případě v jiné než obchodní věci částku 20.000,- Kč, je z důvodů uvedených v § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a § 239 odst. 3 ve spojení s § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. vyloučena úvaha o přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., byť jde o potvrzující rozsudek. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Jak již bylo výše zmíněno, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu - tedy i proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v jiné než obchodní věci částku 20.000,- Kč - jestliže řízení a rozhodnutí trpí vadami taxativně vyjmenovanými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost (a tím současně důvodnost) dovolání, která není založena již tím, že dovolatel existenci vad v dovolání tvrdí, ale teprve tehdy, je-li řízení takovými vadami skutečně postiženo, dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. zkoumá - pokud je dovolání podáno včas a osobami k tomu legitimovanými - z úřední povinnosti bez zřetele na to, zda se jich účastník výslovně dovolává. Protože vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1 písm. a/, b/, c/, d/, e/ a g/ o.s.ř. žalobkyně nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, jeví se v projednávané věci podstatným posoudit, zda tím, že odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení odvolacího jednání (z důvodu horečnatého onemocnění její zástupkyně) a nevyslechl svědkyni V. V., došlo k odnětí možnosti žalobkyně jednat před odvolacím soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), jak tvrdí v dovolání. Odnětím možnosti jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá občanskému soudnímu řádu. Přitom k vadě podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, byla - li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli. Řízení je postiženo vadou ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. mimo jiných případů rovněž tehdy, jestliže soud projednal věc v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. (ve spojení s § 211 o.s.ř. platí uvedené ustanovení rovněž pro odvolací řízení) v nepřítomnosti účastníka řízení. V okolnosti, že odvolací soud nevyslechl k důkazu žalobcem navrženou svědkyni V. V., však naplnění vady řízení podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spatřovat nelze, neboť občanský soudní řád - na rozdíl od práva vyjádřit se k věci a práva (i procesní povinnosti) navrhovat důkazy k prokázání rozhodných skutečností - neposkytuje účastníkům řízení procesní nárok na provedení jimi navržených důkazů. O tom, které z navrhovaných důkazů budou v řízení provedeny, totiž rozhoduje ve smyslu § 120 odst. 1 věty druhé o.s.ř., použitelného rovněž v odvolacím řízení (srov. § 211 o.s.ř.), soud a ten nemá zákonem uloženu povinnost provést v řízení všechny důkazy navržené procesními stranami. Případné pochybení soudu v tomto směru lze vytýkat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. b/ nebo c/ o.s.ř., jejichž naplnění však přípustnost dovolání nezakládá. Mezi procesní práva přiznaná účastníku řízení občanským soudním řádem náleží i právo účastníka být předvolán způsobem uvedeným v ustanovení § 51 o.s.ř. k jednání, jak to vyplývá z § 115 odst. 1, 2 o.s.ř. (to ve spojení s ustanovením § 211 o.s.ř. platí i pro odvolací řízení). Procesním právem přiznaným účastníku řízení občanským soudním řádem je i právo účastníka dát se v řízení zastoupit zástupcem, jehož si zvolí (§ 24 a násl. o.s.ř.), mající svůj základ v článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky (srovnej usnesení předsednictva bývalé České národní rady ze dne 16. prosince 1992 publikované pod č. 2/1993 Sb.) - dále jen “Listina”. Zástupce, kterému účastník řízení udělil procesní plnou moc, je pak oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (srov. § 28 odst. 2 větu druhou o.s.ř.). O odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže takový účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. dubna