26 Cdo 1224/2014 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1224/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2015 Spisová značka:26 Cdo 1224/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1224.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Vyklizení nemovitosti Insolvenční správce Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. § 3 odst. 1 obč. zák. § 225 IZ. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 3. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1224/2014 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce JUDr. Tomáše Pelikána., advokáta se sídlem v Praze 1, Dušní 22, jako insolvenčního správce majetkové podstaty dlužníka Pražského stavebního bytového družstva se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, IČO 00033243, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovanému Ing. B. S., zastoupenému JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, o vyklizení garážového stání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 121/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. 64 Co 301/2011-268, takto: I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. 64 Co 301/2011-268, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení a dovolacího řízení. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. 64 Co 301/2011-268, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „obvodní soud“) rozsudkem ze dne 1. března 2011, č. j. 11 C 121/2009-127, rozhodl o žalobě JUDr. Tomáše Pelikána, jako insolvenčního správce majetkové podstaty dlužníka Pražského stavebního bytového družstva (dále též jen „dlužník“ nebo „bytové družstvo“) tak, že žalovanému uložil vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku ve výroku označenou nebytovou jednotku - garáž (dále jen „garáž“) a zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 21.520 Kč. Šlo o druhý rozsudek obvodního soudu ve věci, když první rozsudek (ze dne 16. června 2009, č. j. 11 C 121/2009-23), jímž obvodní soud žalobě vyhověl ve stejném rozsahu ještě vůči původnímu žalobci - bytovému družstvu, zrušil k odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2010, č. j. 64 Co 164/2010-84, a věc vrátil (postoupil) k dalšímu řízení obvodnímu soudu. Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Bytové družstvo (obvodní soud opakovaně nesprávně užívá v rozsudku pro bytové družstvo označení „žalobce“, ačkoli v době, kdy o věci rozhodoval, již byl žalobcem insolvenční správce bytového družstva) je (podle výpisu ze dne 17. prosince 2008) zapsáno v katastru nemovitostí jako vlastník garáže. 2/ Bytové družstvo (jako budoucí prodávající) uzavřelo se žalovaným (jako budoucím kupujícím) v květnu 1997 smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní (dále jen „smlouva o smlouvě budoucí“), v níž se zavázalo uzavřít kupní smlouvu ohledně garáže do 9 měsíců od právní moci rozhodnutí o kolaudaci stavby, a to za kupní cenu 173.200 Kč (bez daně z přidané hodnoty a bez ceny za poměrnou část pozemku), splatnou do 15 dnů od podpisu smlouvy. Strany si sjednaly, že právní vztahy účastníků smlouvy o smlouvě budoucí se budou řídit ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) i ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). 3/ Žalovaný uhradil dohodnutou kupní cenu dne 21. května 1997 a dne 8. ledna 1999 zaplatil 26.782 Kč jako poměrnou část ceny pozemku. 4/ Bytové družstvo (jako pronajímatel) uzavřelo se žalovaným (jako nájemcem) v květnu 1997 smlouvu označenou jako „nájemní smlouva“, na dobu „určitou“, vymezenou dnem podpisu smlouvy a vkladem vlastnického práva žalovaného ke garáži do katastru nemovitostí, kterou garáž „pronajalo“ žalovanému bezúplatně. 5/ Kolaudačním rozhodnutím ze dne 26. června 1997, povolil stavební úřad počínaje 30. červnem 1997 užívání stavby „Hromadné garáže I. etapa“ (k níž patří i předmětná garáž). Na tomto základě dospěl obvodní soud k následujícím závěrům: 1/ Jelikož žalovaný není a nebyl členem bytového družstva, řídí se režim smlouvy o smlouvě budoucí ustanoveními občanského zákoníku. 2/ Devítiměsíční lhůta k uzavření kupní smlouvy začala běžet od kolaudace (od 30. června 1997) a uplynula (marně) 30. března 1998. Vzhledem k ustanovení § 50a odst. 1 a 2 obč. zák. pak jednoroční promlčecí doba (k uplatnění práva na uzavření kupní smlouvy) uplynula 31. března 1999. Jelikož žalovaný do té doby nepodal žalobu a žalobce vznesl námitku promlčení, nemohl již obvodní soud přihlížet ke smlouvě o smlouvě budoucí. 3/ Nájemní smlouva musí obsahovat cenu nájmu. „Nájemní smlouva“ z května 1997 byla uzavřena jako bezúplatná, takže ji nelze považovat za nájemní smlouvu ve smyslu § 663 a násl. obč. zák. Podle obsahu šlo o smlouvu o výpůjčce podle § 659 a násl. obč. zák. 4/ Insolvenční správce, jenž je po prohlášení konkursu (na majetek bytového družstva) oprávněn nakládat s majetkovou podstatou bytového družstva [§ 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)], navrhl pokračování v (tomto) řízení, čímž vstoupil do řízení na místo původního žalobce (§ 264 odst. 1, § 265 odst. 1 insolvenčního zákona). Tento vstup insolvenčního správce do řízení tedy nelze než považovat za požadavek na vrácení předmětu výpůjčky dle § 255 insolvenčního zákona. 5/ Jestliže se tedy žalobce (rozuměj bytové družstvo jako původní žalobce) domáhal vyklizení garáže s odůvodněním, že k ní žalovaný nemá žádný právní vztah (užívá ji bez právního důvodu), pak po vstupu insolvenčního správce do řízení tato skutečnost nastala. Proto obvodní soud vyhověl žalobě podle § 255 insolvenčního zákona a § 126 obč. zák. Lhůtu k vyklizení garáže určil obvodní soud podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 6/ K otázce „dobrých mravů“ či „legitimního očekávání“ lze dodat, že nebyla-li se žalovaným uzavřena kupní smlouva v dohodnuté době a nedovolal-li se svého práva v zákonné lhůtě, pak již nemůže legitimně očekávat plnění ze smlouvy o smlouvě budoucí (§ 3, § 50a obč. zák.). 7/ Námitka žalovaného, že smlouva o smlouvě budoucí je ve skutečnosti kupní smlouvou, odporuje skutečnému obsahu této smlouvy a na její nedůvodnost lze usuzovat i z toho, že nikdo nepodal návrh na vklad vlastnického práva žalovaného podle této smlouvy do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.). K odvolání žalovaného proti rozsudku obvodního soudu ze dne 1. března 2011 Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. června 2013, č. j. 64 Co 301/2011-268, potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé (první výrok), ve výroku o nákladech řízení jej změnil jen tak, že jejich výše činí 14.552 Kč (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 13.189 Kč (druhý výrok). Šlo rovněž o druhý rozsudek odvolacího soudu ve věci, když první rozsudek (ze dne 12. dubna 2012, č. j. 64 Co 301/2011-208), jímž odvolací soud původně změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 1. března 2011 tak, že žalobu zamítl, zrušil (k dovolání žalobce) Nejvyšší soud (rozsudkem ze dne 27. února 2013, č. j. 26 Cdo 3887/2012-229) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že je ve smyslu § 243d odst. 1 věty první o. s. ř. vázán závazným právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013, konkrétně názorem, že žalobu o vyklizení garáže, tedy nebytového prostoru, nelze zamítnout na základě ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Na tomto základě pak - vycházeje ze skutkových zjištění obvodního soudu - dospěl k následujícím závěrům: 1/ „Nájemní smlouva“ z května 1997 skutečně není nájemní smlouvou ve smyslu § 663 a násl. obč. zák. (neboť neobsahuje cenu nájmu). 2/ Obvodní soud se správně vypořádal s tím, že mohlo jít o „výpůjčku“, u které insolvenční správce vstupem do řízení uplatnil požadavek na vrácení předmětu výpůjčky. 3/ Správný je i závěr obvodního soudu, že žalovanému nesvědčí (z důvodů obsažených v rozsudku obvodního soudu) právo garáž užívat ani na základě smlou