26 Cdo 1285/2000 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1285/2000 citace  Název judikátu:Společný nájem družstevního bytu manžely. Zámik společného nájmu družstevního bytu manžely smrtí bývalého manžela. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2001 Spisová značka:26 Cdo 1285/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1285.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1285/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. A., proti žalované M. A., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp.zn. 3 C 864/93, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 1999, č.j. 15 Co 126/97-60, ve znění opravného usnesení ze dne 7. ledna 2000, č.j. 15 Co 126/97-70, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22.9. 1999, č.j. 15 Co 126/97-60, ve znění opravného usnesení ze dne 7.1. 2000, č.j. 15 Co 126/97-70, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 17.12.1996, č.j. 3 C 864/93-38, ve výroku, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit "družstevní byt SBD M., který se sestává ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství a nachází se v rodinném domku v B.," (dále "předmětný byt"), do patnácti dnů od právní moci rozsudku; ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (o nákladech řízení poté rozhodl Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 8.3.2000, č.j. 3 C 864/93-71). Odvolací soud dále ve výroku svého rozsudku zamítl návrh žalované na připuštění dovolání. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, krajský soud doplnil dokazování obsahem spisů Okresního soudu v Blansku sp.zn. 5 C 659/93 a D 1023/96 a listinnými důkazy, a vzal za prokázáno, že V. A. (bývalému manželovi žalobkyně) bylo osvědčeno náhradním přidělovacím listem, vydaným SBD M. dne 8.9.1980, přidělení čtyřpokojového bytu v rodinném domku v B. s tím, že členský podíl na uvedený byt byl uhrazen 31.12.1973, že jmenovaný uzavřel spolu se žalobkyní dne 11.4.1974 dohodu o užívání tohoto bytu, že dne 23.8.1993 bylo zahájeno řízení o zrušení práva společného nájmu předmětného bytu mezi V. A. (jako žalobcem) a žalobkyní (jež měla v tomto řízení postavení žalované), které bylo z důvodu úmrtí jmenovaného (který zemřel dne 12.7.1996) zastaveno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7.11.1996. Dovodil, že za situace, kdy manželství žalobkyně a V. A. trvalo od 30.10.1965 do 11.8.1982 (což vyplývá ze spisu Okresního soudu v Blansku sp.zn. 3 C 209/82), vzniklo žalobkyni a jmenovanému dne 11.4.1974 právo společného užívání předmětného družstevního bytu a spolu s tím i jejich společné členství v družstvu, které rozvodem jejich manželství nezaniklo. Protože toto právo nebylo později zrušeno dohodou ani rozhodnutím soudu, změnilo se ke dni 1.1.1992 podle § 871 odst. 1 obč.zák. na právo společného nájmu. Odvolací soud zaujal právní názor, že v souzené věci je nutno posoudit právní následky smrti V. A. podle § 707 odst. 2 věty prvé a druhé občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni jeho smrti), neboť i když manželství žalobkyně a jmenovaného zaniklo rozvodem, nedošlo mezi nimi k dohodě nebo k rozhodnutí soudu o zrušení práva společného nájmu předmětného bytu. Pojem "manžel" ve smyslu citovaného ustanovení je třeba vykládat tak, že se "vztahuje nejen na fyzické osoby, mezi nimiž ke dni smrti jednoho z nich existovalo manželství, nýbrž tak, že se vztahuje i na ty fyzické osoby, jejichž manželství v té době již neexistovalo, jelikož zaniklo rozvodem." Ve prospěch tohoto názoru argumentoval odvolací soud i poukazem na ustanovení § 705 odst. 2 větu druhou obč.zák., z něhož vyplývá, že rozvodem manželství nezaniká právo společného nájmu družstevního bytu, byli-li manželé též společnými členy družstva. Na základě toho dovodil, že smrtí V. A. právo společného nájmu předmětného bytu, svědčící žalobkyni a jmenovanému zaniklo a členkou družstva a výlučnou nájemkyní se stala žalobkyně. Námitku žalované, která se jmenovaným uzavřela manželství dne 5.3.1994 (jež trvalo ke dni jeho smrti), že v souzené věci je nutno aplikovat ustanovení § 707 odst. 2 věty třetí obč.zák., neshledal odvolací soud vzhledem k uvedeným závěrům opodstatněnou. Odvolací soud dále ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, a že se proto žalobkyně, která nesouhlasí s jejím bydlením v bytě, právem domáhá ochrany svého nájemního práva (§ 126 a § 853 obč.zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila žádné skutečnosti, které by na základě aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. odůvodňovaly odepření ochrany výkonu práva žalobkyně domáhat se vyklizení žalované bez zajištění bytové náhrady, žalobě vyhověl. Zamítnutí návrhu žalované na připuštění dovolání odůvodnil odvolací soud tím, že otázka právních následků smrti jednoho z rozvedených manželů, do jehož smrti nedošlo ke zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a společného členství v družstvu, byla již judikaturou řešena. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 11.2.1987, 3 Cz 85/86, uveřejněné pod č. 20 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1990. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. a v němž uplatněný dovolací důvod podřadila ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad zákonem použitého pojmu "manžel" a namítá, že "zákonodárce má na mysli současného (v okamžiku smrti) a nikoli rozvedeného (minulého) manžela." Dovolatelka má za to, že v dané věci mělo být proto aplikováno ustanovení § 707 odst. 2 věty třetí obč.zák., a že v souladu s tím přešlo právo nájmu předmětného družstevního bytu spolu s členstvím v družstvu na žalovanou, která byla ke dni smrti V. A. jeho manželkou. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR, na které odvolací soud poukazuje, je podle názoru dovolatelky tento odkaz zcela nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí "je na daný případ zcela nepoužitelné." Dovozuje - pro případ, že by se dovolací soud ztotožnil s názorem soudů obou stupňů - že povinnost žalované k vyklizení měla být v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 obč.zák. vázána na bytovou náhradu. V této souvislosti poukazuje na to, že do bytu investovala nemalé částky, že ho společně se svým manželem zhodnocovala, přičemž použila prostředky plynoucí jí z prodeje jejích nemovitostí, že nemá vlastní byt, a že od smrti V. A. platí z předmětného bytu nájemné, jakož i na to, že žalobkyně předmětný byt opustila a nebyla ve sporu o zrušení práva společného nájmu bytu úspěšná. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř."). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) se nejprve zabýval jeho přípustností. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Nejde-li o případ vad řízení taxativně uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly žalovanou v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. O žádný z případů uvedených v § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejde, neboť odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání z pohledu ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná učinila návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno a proti rozsudku odvolacího soudu podala včas dovolání. Předpokladem