26 Cdo 1360/2025 – Nejvyšší soud

26 Cdo 1360/2025-394 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně M. P., zastoupené obecným zmocněncem E. P., proti žalované Heimstaden Czech s.r.o., se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, 28. října 3346/91, IČO 05253268, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, o provedení opravného rozúčtování a vyúčtování služeb a úhradu pokuty, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 399/2019, o dovolání žalované proti rozsudkům Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2024, č. j. 62 C 399/2019-300, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2024, č. j. 57 Co 220/2024-331, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2024, č. j. 62 C 399/2019-300, se zastavuje. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2024, č. j. 57 Co 220/2024-331, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2024, č. j. 62 C 399/2019-300, vyjma zamítavého výroku II, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala provedení řádného rozúčtování a vyúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v tam specifikovaném odběrném místě za rok 2017 s použitím skutečných technickými normami zdůvodněných koeficientů zohledňujících rozdílnou náročnost vytápění bytů danou jejich polohou v zúčtovací jednotce, a současně požadovala úhradu pokuty za neplnění povinnosti stanovené zákonem č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý den prodlení od 2. 6. 2018; nárok na pokutu odůvodňovala neplněním povinnosti, která žalované vyplývá z § 8 odst. 2 tohoto zákona. 2. Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 62 C 399/2019-216, uložil žalované povinnost provést pro žalobkyni, užívající byt č. 12 na ulici XY v XY (dále jen „byt“), opravné rozúčtování a vyúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě z napojovacího uzlu č. 3, předávací stanice č. 10 pro domy č. p. XY až XY na ulici XY a pro domy č. p. XY a XY na ulici XY v XY, za rok 2017 s použitím skutečných technickými normami zdůvodněných koeficientů zohledňujících rozdílnou náročnost vytápění bytů danou jejich polohou v zúčtovací jednotce, do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pokutu 50 Kč za každý den prodlení od 2. 6. 2018 (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu (výroky III, IV a V). 3. K odvolání obou účastnic Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 9. 2023, č. j. 57 Co 88/2023-280, ve znění usnesení ze dne 22. 9. 2023, č. j. 57 Co 88/2023-285, odmítl odvolání žalobkyně do výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost provést řádné vyúčtování služeb bytu za rok 2017 do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a ve výroku II a v nákladových výrocích III, IV a V rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok III). 4. V dalším řízení soud prvního stupně – v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu – nejprve usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. 62 C 399/2019-287, zastavil řízení co do pokuty ve výši 50 Kč denně od 2. 6. 2018 do 30. 6. 2018, a připustil změny žaloby ze dne 29. 11. 2022 a ze dne 14. 2. 2023, jimiž se žalobkyně v konečném důsledku domáhala úhrady pokuty ve výši 100 Kč za každý den prodlení od 1. 7. 2018 do 14. 2. 2023. 5. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, č. j. 62 C 399/2019-300, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku pokutu 50 Kč denně za období od 1. 7. 2018 do 16. 8. 2022 ve výši 75 400 Kč (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pokutu v další částce 50 Kč denně od 1. 7. 2018 do 16. 8. 2022 a pokutu ve výši 100 Kč denně od 17. 8. 2022 do 14. 2. 2023 (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení státu a účastnic (výroky III a IV). 6. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 6. 12. 2024, č. j. 57 Co 220/2024-331, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I a III (výrok I) a změnil tam uvedeným způsobem v nákladovém výroku IV (výrok II); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic (výrok III). 7. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně zejména ze zjištění, že žalobkyně je nájemkyní bytu. Žalovaná jakožto pronajímatelka jí doručila vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2017 (dále jen „Vyúčtování“), s nímž žalobkyně nesouhlasila, a proto je dopisem ze dne 1. 5. 2018 reklamovala. Důvodem byly nesprávně stanovené koeficienty výkonů radiátorů a nesprávné koeficienty polohy místností, které mají vyjadřovat rozdílnou náročnost vytápění; současně žalobkyně žádala o seznámení s podklady, ze kterých Vyúčtování vyplývá. V dopise ze dne 31. 5. 2018 se žalovaná omluvila za zpoždění z důvodu časové náročnosti zpracování podkladů a navrhla žalobkyni termín osobní schůzky. V reklamaci č. 2 doručené žalované dne 18. 6. 2018 žalobkyně uvedla, že na schůzce konané dne 7. 6. 2018 jí žalovaná nepředložila požadované dokumenty; z poskytnutých sestav není seznatelné, že žalovaná rozúčtovává náklady na vytápění podle zásady, že náklady na vytápění bytů se srovnatelnou tepelnou úrovní mají být srovnatelné bez ohledu na jejich polohu, a žalovaná jí nesdělila, jakou výpočtovou metodu použila. Žádala opravné rozúčtování nákladů na vytápění a upozornila žalovanou na možnost požadování pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení. V dopise ze dne 12. 7. 2018 žalovaná uvedla, že Vyúčtování bylo provedeno v souladu s platnou legislativou a reklamaci žalobkyně zamítla. V reklamaci č. 3 ze dne 21. 8. 2018 žalobkyně tvrdila, že žalovaná měla povinnost vypořádat jí uplatněné námitky do 30 dnů od jejich doručení, což se nestalo. Zároveň se domáhala doplnění předložených sestav tak, aby mohla posoudit srovnatelnost nákladů na vytápění bytů srovnatelné velikosti. Žalovaná setrvala na svém předchozím stanovisku (dopis ze dne 15. 10. 2018). V reklamaci č. 4 ze dne 13. 11. 2018 žalobkyně trvala na svém požadavku o seznámení s výpočtovou metodou, kterou žalovaná použila ke stanovení výše polohových koeficientů, a zdůraznila, že na jeho splnění měla žalovaná 30 dnů, avšak neučinila tak. Žalovaná v reakci navrhla schůzku se specialistou energetiky a zaslala žalobkyni požadované tabulky dat (dopis ze dne 11. 12. 2018). V reklamaci č. 5 ze dne 19. 12. 2018 žalobkyně sdělila, že žalovaná jí 2,5 roku pravdivě neodpověděla na opakovanou žádost, jakou výpočtovou metodu použila při stanovení výše polohových koeficientů místností bytů. Podle žalované byly všechny otázky zodpovězeny na schůzce se zmíněným specialistou (dopis ze dne 30. 1. 2019). V reklamaci č. 6 ze dne 11. 2. 2019 žalobkyně uvedla, že schůzka nesplnila její očekávání, neboť stále nebyl vyslyšen její požadavek na seznámení se s výpočtovou metodou včetně všech podkladů, které byly použity při zpracování předložených tabulek. Žalovaná tedy nesplnila své povinnosti stanovené právními předpisy, pročež bude žalobkyně požadovat pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení a provedení opravného vyúčtování nákladů na vytápění na konečné spotřebitele v odběrném místě za rok 2017. Žalovaná potvrdila, že obdržela nesouhlas s řešením podaných reklamací a s ohledem na probíhající soudní spor se dále nevyjadřovala (dopis ze dne 11. 3. 2019). 8. Po právní stránce odvolací soud nejprve předeslal, že soud prvního stupně správně vyhodnotil, že žalobkyně se domáhala zaplacení pokuty jak za porušení povinnosti poskytovatele služeb doručit včas řádné vyúčtování za rok 2017 (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 31. 12. 2023 – dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), tak za porušení povinností poskytovatele služeb spojených s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti vypořádat námitky do 30 dnů od jejich doručení (§ 8 zákona č. 67/2013 Sb.); uvedené bylo postaveno najisto u jednání odvolacího soudu dne 6. 12. 2024. Soud prvního stupně tedy neporušil dispoziční zásadu tím, že by žalobkyni přiznal, co nepožadovala. Poté s odkazem na tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu vyložil, že nebylo-li vyúčtování řádné, poskytovatel služeb svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále. Pokutou podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanoveným tímto zákonem, a to obou stran. Pokuta tak dopadá i na prodlení poskytovatele služeb s povinností provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě. Ocitne-li se poskytovatel služeb v prodlení se splněním této povinnosti, zásadně jej stíhá povinnost zaplatit pokutu v částce 50