26 Cdo 1585/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1585/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2009 Spisová značka:26 Cdo 1585/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.1585.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1585/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. d. M. „v likvidaci“, zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 72.616,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 481/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2007, č.j. 17 Co 275/2005-77, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2007, č.j. 17 Co 275/2005-77, se ve výroku pod bodem I., v části, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. dubna 2005, č.j. 4 C 481/2004-41, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 72.616,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 9. 2. 2004 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení 18.535,- Kč a dále ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 4. 2005, č.j. 4 C 481/2004-41, zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) proti Z. o. d. M. (původně žalovaný 1/) a uložil žalovanému (původně žalovaný 2/) zaplatit žalobci částku 72.616,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % od 9. 2. 2004 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a oběma původně žalovanými.   Soud prvního stupně měl za zjištěné, že žalobci byl Z. d. M. (dále jen „D.“) v souvislostí s transformací družstva podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), vypočten základní podíl ve výši 54.500,- Kč představovaný nároky podle § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), sestávajícími z náhrady za živý inventář 36.300,- Kč, za krmiva 17.000,- Kč a za hnojiva 1.200,- Kč, a vedle toho mu byl vypočten další majetkový podíl 33.516,- Kč za převzatou a užívanou zemědělskou půdu o rozloze 1,9970 ha ve výši 24.020,- Kč a za ostatní majetek převzatý a užívaný D. ve výši 9.494,- Kč,  že dne 6. 11. 1992 schválila valná hromada oprávněných osob transformační projekt, že přílohou č. 5 transformačního projektu byl seznam oprávněných osob, v němž byl veden i žalobce, že byl zařazen do registru členů a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992, že žalobce se po transformaci nestal členem D., že mu bylo poskytnuto na majetkový podíl, jenž celkem činil 88.016,- Kč, peněžité plnění jen 15.400,- Kč, že částka 72.616,- Kč zůstala neuhrazena, že dne 11. 12. 2002 D. zaniklo rozdělením na Z. o. d. M. a Z. d. M., že závazky vůči němu převzalo Z. d. M., že dne 6. 3. 2006 vstoupilo do likvidace, že žalobce vyzval dopisem (doručeným dne 3. 2. 2004) oba právní nástupce D. k úhradě své pohledávky. Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., podle něhož jsou oprávněnými osobami vlastníci půdy a vlastníci ostatního majetku užívaného družstvem o hodnotě nejméně 30.000,- Kčs, pokud se písemně přihlásí u družstva do tří měsíců od účinnosti zákona č. 42/1992 Sb., a současně prokáží, že jejich majetek družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví (dále jen „zákon č. 162/1990 Sb.“). Dovodil, že na základě zařazení do seznamu oprávněných osob, výpočtu majetkového podílu a poskytnutí částečného plnění na jeho vypořádání, muselo být prokázané (jinak by s ním D. nejednalo), že žalobce splnil kumulativně stanovené předpoklady pro vznik nároku na majetkový podíl podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. Protože majetkový podíl nebyl vypořádán platnou dohodou jinak, vznikl žalobci po sedmi letech od schválení transformačního projektu nárok na jeho vypořádání peněžitou formou (§ 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb.). Žalobci bylo poskytnuto na jeho majetkový podíl 88.016,- Kč jen 15.400,- Kč. Dopisem ze dne 2. 2. 2004 žalobce vyzval žalovaného k poskytnutí zbývajícího plnění do tří dnů. Žalovaný se tak ocitl v prodlení od 9. 2. 2004. K odvolání žalobce a žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 11. 2007, č.j. 17 Co 275/2005-77, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto mezi žalobcem a žalovaným o věci samé a o nákladech řízení a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a původně žalovaným 1); současně rozhodl výroky pod body II. a III. o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a oběma původně žalovanými. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. Uvedl, že i když ve spisu není doložena přihláška žalobce do družstva, je v kontextu s ostatními zjištěnými skutečnostmi – D. jednalo s žalobcem jako s oprávněnou osobou, zařadilo jej do seznamu oprávněných osob, vypočetlo mu majetkový podíl a zčásti na tento podíl plnilo – nepochybné, že žalobce splnil předpoklady uvedené v § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. Právní posouzení provedené soudem prvního stupně však zpřesnil v tom, že žalobce lze považovat i za osobu oprávněnou podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., podle něhož jsou oprávněnými osobami občané, kterým se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů. Žalobce vnesl do D. (podle registru členů a oprávněných osob ze dne 1. 12. 1992) zemědělskou půdu o výměře 1,9970 ha a svědčí mu tak podle názoru odvolacího soudu nárok na náhradu za živý inventář, krmiva a hnojiva ve smyslu § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud v návaznosti na to vyložil, že jde-li o náhradu za živý a mrtvý inventář, není při transformaci podmínkou jejího poskytnutí dohoda občana s družstvem o tom, že náhrada bude vypořádána podílem na jmění družstva, a uvedl, že tento „způsob vypořádání právní předpis výslovně prohlašuje“. Naproti tomu dohoda byla podmínkou „restitučního nároku za vnesenou zemědělskou půdu“, ohledně něhož pokládal žalobce za oprávněnou osobu rovněž podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. Dovodil však, že podmínka dohody pro tento další nárok byla splněna, jelikož mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného byla shoda (tím, že D. vyčíslilo žalobci základní a další majetkový podíl z transformace a že žalobci již zčásti plnilo) o tom, že náhrada i v tomto případě bude poskytnuta podílem na jmění D. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a jako dovolací důvod uplatnil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Zásadní právní otázky, které dovoláním napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem, vymezil následovně: „A. Zda musí být splněny kumulativně podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. včetně prokázání doručení přihlášky do transformace družstva. B. Ke kterému okamžiku musí být splněny podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. C. Zda postavení oprávněné osoby podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. lze nabýt kdykoliv v průběhu transformace družstva. D. Kdy se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů.“ Zpochybnil, že by žalobce byl oprávněnou osobou podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., neboť neprokázal, že splnil kumulativně stanovené podmínky, a to že D. užívalo půdu nebo jiný její majetek v hodnotě nejméně 30.000,- Kč, že se u družstva písemně přihlásil do tří měsíců od účinnosti zákona č. 42/1992 Sb., tj. do 28. 4. 1992 a že současně s přihláškou prokázal, že jeho majetek družstvo převzalo a užívá ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb. Odvolací soud namísto toho, aby vzal v úvahu, že žalobce nepředložil žádný důkaz o doručení své přihlášky D., pouze „žalobci uvěřil“, že se tak stalo. Namítal, že pokud jde o registr členů a oprávněných osob, který sestavilo D., tak v