26 Cdo 1837/2006 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1837/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2007 Spisová značka:26 Cdo 1837/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1837.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1837/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P. 1, zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) D. H. a 2) O. H., zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 185/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2006, č. j. 16 Co 274/2005-191, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. dubna 2003, č. j. 15 C 185/2000-101, přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaných k „bytu 3+1 s příslušenstvím, IV. kategorie, umístěného ve 2. podlaží domu č. p. 404 v P. 1 –M. S., Ú. 29“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím posledního dne tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dovodil, že – z důvodů specifikovaných v jeho rozsudku – není naplněn uplatněný výpovědní důvod podle              § 711 odst. 1 písm. h/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění do 30. března 2006/ (dále jen „obč. zák.“). Poté dovodil, že další uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. je však naplněn. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, že žalovaní (společní nájemci předmětného bytu) jsou manželé, že výpověď z nájmu bytu z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. g/ a h/ obč. zák. jím byla doručena dne 24. října 2000, že v té době byli vlastníky nemovitosti nacházející se v katastrálním území Ž., okres K. a nemovitosti nacházející se v katastrálním území P., okres K., že obě tyto nemovitosti jsou ve velmi špatném stavu a nemohou proto sloužit k trvalému bydlení, že dále v té době byli a jsou i v současné době spoluvlastníky v rozsahu jedné ideální poloviny domu čp. 17 v katastrálním území B. v P. (dále jen „dům čp. 17“) a že dům zakoupili v roce 1988 spolu se svým synem T., který je spoluvlastníkem jeho druhé ideální poloviny. Dále zjistil, že od domu čp. 17 se nedochovalo kolaudační rozhodnutí, že však je k dispozici několik podkladů, z nichž vyplývá, že dům čp. 17 byl určen k bydlení, že podle sdělení odboru výstavby městské části P. 6 je dům čp. 17 veden jako rodinný dům, že podle tohoto sdělení se má v přízemí domu nacházet obytná kuchyň, dvě kuchyně a kuchyňský kout, dva pokoje, jídelna, krám, prádelna, koupelna, WC a předsíň, v prvním patře pak kuchyně, dvě komory, čtyři pokoje, dvě koupelny, WC a předsíň, že podle přípisu oddělení výstavby ze dne 25. dubna 1966 byl dům při místním šetření shledán jako obytný, že v době, kdy jej žalovaní se synem zakoupili, v něm jedna ze spoluvlastnic ještě bydlela, že v současné době se v přízemí domu nachází místnost využívaná jako ateliér, z něhož lze projít do restaurátorské dílny, dále je zde místnost opatřená kuchyňskou linkou, místnost s psacím stolem, dvě místnosti s uskladněným nábytkem, místnost s kulečníkem a starožitným nábytkem, místnost opatřená sprchovým koutem, umyvadlem a WC, že v prvním patře domu jsou místnosti vybavené starožitným nábytkem a dále také koupelna a WC, že objekt je vytápěn plynovým kotlem, přičemž k rekonstrukci topení došlo počátkem devadesátých let minulého století, a že jeho stav lze označit za dobrý. Ze skutkových zjištění týkajících se domu čp. 17 učinil skutkový závěr, že dům je způsobilý sloužit účelu, k němuž je i v současné době určen, tj. k trvalému bydlení. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že žalovaní mají (ve smyslu § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák.) dva byty, tj. předmětný byt a byt v domě čp. 17; v této souvislosti uvedl, že není možno – s ohledem na ochranný systém státem regulovaných nájemních vztahů – připustit, aby jejich rozhodnutí o jiném než bytovém využití domu čp. 17 mohlo ovlivnit odpověď na otázku, zda mají vedle předmětného bytu ještě jinou možnost bydlení. Dále rovněž dovodil, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že na žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt. Proto k výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. přivolil; přitom dodal, že subjektivní důvody, pro něž žalovaní v domě čp. 17 nebydlí, nejsou právně významné.   K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. října 2003, č. j. 13 Co 311/2003-126, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 14. dubna 2005, č. j. 26 Cdo 874/2004-150, měnící (zamítavý) rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté odvolací soud rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, č. j. 16 Co 274/2005-191, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o odvolacích a dovolacích nákladech řízení účastníků. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a – po doplnění dokazování v odvolacím řízení – vzal rovněž mimo jiné za zjištěno, že podle dohody spoluvlastníků z období od roku 1988 do roku 1993 měl dům čp. 17 spravovat a užívat s určitými výjimkami pouze syn žalovaných T. H. Za správné pokládal rovněž právní závěry, které soud prvního stupně dovodil s odkazem na ustanovení § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. Konstatoval, a to i s odkazem na ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), že dům čp. 17 je rodinným domem (byť v archivované dokumentaci nejsou jednotlivé byty stavebně odděleny), který byl ještě v roce 1988 (v době, kdy jej žalovaní a jejich syn zakoupili) užíván k bydlení, že dohodu spoluvlastníků o využití domu k nebytovým účelům synem žalovaných T. H. nelze akceptovat, neboť „v opačném případě by … soud svým rozhodnutím aproboval stav vedoucí ke zneužití ochranného systému státem regulovaných nájemních vztahů“, a že za této situace mají žalovaní dva byty. Dále uvedl, že v současné době je dům čp. 17 v dobrém technickém stavu a že z hlediska stavebnětechnického uspořádání je způsobilý uspokojit bytovou potřebu dvou rodin. Dovodil rovněž, že – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – nejde ze strany žalobkyně o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005  (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání především zpochybnili správnost právního závěru, že mají (ve smyslu § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák.) dva byty. Podle jejich názoru k naplnění předpokladu existence dvou bytů nepostačuje, má-li někdo v době dání výpovědi z nájmu bytu (zde odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2006, sp. zn. 26 Cdo 2460/2005) pouhou teoretickou možnost jakéhokoliv jiného bydlení, nýbrž musí disponovat reálnou možností jiného řádného bydlení. Jestliže se synem T. uzavřeli dohodu, že dům čp. 17 bude užívat pouze on, nelze dovodit, že v rozhodné době měli dva byty. Popřením uvedené dohody spoluvlastníků jsou podle dovolatelů omezována nezadatelná práva spoluvlastníků nakládat svobodně se společnou věcí a navíc jde rovněž o nepřímý zásah do spoluvlastnického práva třetí osoby, tj. účastníka zmíněné dohody T. H. Uvedený zásah nutí spoluvlastníky domu, aby výkon svých spoluvlastnických práv uspořádali jinak, než odpovídá jejich projevené vůli. To je podle názoru dovolatelů v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro ilustraci uvedli