26 Cdo 1849/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1849/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 6. 2009 Spisová značka:26 Cdo 1849/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.1849.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1849/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně V. P., (jako právní nástupkyně původního žalobce P. P., zemřelého), zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. d. V. L.,   zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 603.966,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 279/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2008, č. j. 15 Co 362/2006-80, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2008, č. j. 15 Co 362/2006-80, pokud jím byl v napadeném vyhovujícím výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit původnímu žalobci P. P. částku 550.677,- Kč potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 30. května 2006, č. j. 10 C 279/2005-49, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 30. května 2006, č. j. 10 C 279/2005-49, pokud jím byla ve vyhovujícím výroku I. uložena žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci P. P. částku 550.677,- Kč, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Původní žalobce P. P. (dále jen „původní žalobce“) se domáhal, aby mu žalovaný (dále též jen „transformované družstvo“, resp. „družstvo“) zaplatil částku 603.966,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tvrzením, že jako člen transformovaného družstva byl vyloučen z družstva (proto, že ve smyslu nově přijatých stanov družstva odmítl vložit do družstva jako svůj základní nebo další členský vklad minimálně 60 % majetkového podílu, který mu byl jako oprávněné osobě vypočten při transformaci družstva), a proto mu vznikl nárok na vydání majetkového podílu z transformace družstva jako osobě oprávněné podle § 14 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“). Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. května 2006, č. j. 10 C 279/2005-49, uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 586.203,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se původní žalobce domáhal po žalovaném zaplacení tam uvedeného příslušenství (výrok II.), řízení zastavil co do částky 17.763,- Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a o vrácení části soudního poplatku původnímu žalobci (výroky IV. a V.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací nejprve usnesením ze dne 20. září 2007, č. j. 15 Co 362/2006-69, rozhodl, že na místo původního žalobce, který dne 20. prosince 2006 zemřel, bude v řízení pokračováno s V. P. Poté rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č. j. 15 Co 362/2006-80, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v napadeném výroku I. ohledně částky 35.526,- Kč a v tomto rozsahu řízení – v důsledku zpětvzetí návrhu do této částky – zastavil (výrok I.), v další části napadeného výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit původnímu žalobci částku 550.667,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a ve zbývající části napadeného výroku I. o příslušenství pohledávky a ve výrocích II. a IV. ho zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především za zjištěno, že původní žalobce byl členem družstva před transformací (členem J. z. d. ve V. L.) a stal se rovněž členem transformovaného družstva, že majetkový podíl z transformace družstva mu byl vyčíslen částkou 710.544,- Kč, že neprovozoval zemědělskou výrobu, že z družstva byl vyloučen ke dni 24. března 1999, že družstvo s jeho majetkovým podílem nakládalo až do jeho vyloučení a nakládá s ním dosud a že každoročně mu splácelo (a nyní splácí žalobkyni) na majetkový podíl částku 17.763,- Kč. Dále zjistil, že původní stanovy transformovaného družstva schválené členskou schůzí dne 10. listopadu 1992 a doplněné členskou schůzí dne 17. března 1995 (dále jen „původní stanovy“) neukládaly jeho členům vkladovou povinnost ohledně jejich majetkového podílu z transformace, že v čl. 10 toliko upravily, že základní členský vklad lze upsat z majetkového podílu člena vzniklého po transformaci a že zbývající (neupsanou) část majetkového podílu lze užít jako další členský vklad nebo jako pronajatý majetkový podíl za účelem podnikání družstva. Vzal rovněž za prokázáno, že teprve stanovy družstva schválené členskou schůzí dne 18. prosince 1998 (dále jen „stanovy“) zakotvily v článku 6 povinnost člena družstva vložit do 31. ledna 1999 jako svůj základní nebo další členský vklad do družstva minimálně 60% majetkového podílu, který mu byl vypočten podle zákona č. 42/1992 Sb., že nesplnění této povinnosti se považovalo za závažné porušení stanov, že v tomto případě mohlo představenstvo družstva rozhodnout o vyloučení člena z družstva, že podle článku 9 stanov majetkový podíl člena družstva vypočtený podle zákona č. 42/1992 Sb., který nebyl vložen jako základní nebo další vklad do družstva, měl být posuzován jako pohledávka člena za družstvem podle zákona č. 42/1992 Sb., o níž člen a družstvo uzavřou tam předpokládanou dohodu, a že podle článku 4 bodu 3 stanov členství v družstvu zanikne vyloučením v případě, že člen nesplatí základní členský vklad nebo jestliže svůj majetkový podíl převede bez souhlasu představenstva na jinou osobu nebo s ním naloží způsobem, který je v rozporu se stanovami. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že původní žalobce nesplňoval předpoklady pro vypořádání majetkového podílu z transformace podle § 13 zákona č. 42/1992 Sb., neboť se stal členem transformovaného družstva. Poté – na rozdíl od soudu prvního stupně – zaujal názor, že uplatněný nárok není nárokem z bezdůvodného obohacení, nýbrž jde o „závazkový vztah, ve kterém žalovaného stíhá povinnost vydat majetkový podíl žalobce v družstvu a na druhé straně právo žalobce na jeho vydání“. V tomto směru odkázal na ustanovení § 488 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění (dále jen „obč. zák.“), a – s odkazem na původní stanovy a stanovy – dovodil, že majetkový podíl původního žalobce se nestal dalším členským vkladem a ani majetkem transformovaného družstva a že nebyl převeden na žalovaného ani právním úkonem původního žalobce (ve smyslu stanov). Shledal proto, že uplatněný nárok je – po zohlednění zpětvzetí žaloby co do částky 35.526,- Kč – důvodný. Následně se zabýval vznesenou námitkou promlčení a dovodil, že – z důvodů v rozsudku specifikovaných – je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Za této situace rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (ve výroku I.) co do částky 550.677,- Kč potvrdil. Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. V dovolání uvedl, že podle ustálené judikatury nevzniká při transformaci nové družstvo, ale je zachována kontinuita nového družstva s původním, a že proto členové se tak nestávají novými členy transformovaného družstva, ale jejich členství je odvozeno od členství v původním družstvu před transformací. U stávajících členů družstva proto nepřipadá v úvahu jejich opětovný vznik členství a tím pádem ani jakékoliv splácení základního členského vkladu. Měl zato, že z tohoto pohledu „nebylo přípustné dělení majetkového podílu, neboť to stanovy výslovně umožňují pouze při splácení základního členského vkladu“. Rovněž zastával názor, že vzhledem ke skutečnosti, že základní členský vklad nemohou splácet stávající členové družstva, nelze jednotlivé články stanov vztahovat k těm členům, kteří byly členy družstva i před transformací. Z ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb. ve spojení s § 235 obch. zák. (zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy účinném znění – dále opět jen „obch. zák.“) podle něj vyplývá, že vypočtený majetkový podíl se ze zákona stává součástí obchodního majetku družstva, neboť pouze z obchodního ma