26 Cdo 19/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 19/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2024 Spisová značka:26 Cdo 19/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.19.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 1189 o. z. § 1208 písm. e) bod 2 o. z. § 1209 o. z. § 2903 odst. 2 o. z. § 7 písm. a) předpisu č. 366/2013 Sb. § 13 odst. 2 předpisu č. 366/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 19/2024-504 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně J. R., zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, o zaplacení částky 315 000 Kč s příslušenstvím a uložení povinnosti provést opravy, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 58/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2023, č. j. 18 Co 152/2023-485, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2023, č. j. 18 Co 152/2023-485, ve výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 4. 2023, č. j. 13 C 58/2020-452, ve výroku I o zaplacení částky 315 000 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku II. o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2023, č. j. 18 Co 152/2023-485, ve výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 4. 2023, č. j. 13 C 58/2020-452, ve výroku II o uložení povinnosti provést opravy, se zamítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (vlastnice „bytové jednotky č. 2087/4 nacházející se v budově č. p. XY, XY, XY, XY, XY a XY v XY“ – dále jen „Jednotka“ a „předmětný dům“, resp. „dům“) se domáhala, aby žalovanému (společenství vlastníků, které má ve správě předmětný dům – dále jen „Společenství“) byla uložena 1) povinnost zaplatit jí částku 315 000 Kč s příslušenstvím a 2) provést na domě opravy specifikované v žalobě (dále jen „opravy“). Uvedla, že na přelomu roku 2017 a 2018 se v domě vyskytly vady, konkrétně vlhkost zdiva, která zapříčinila vznik plísní v její Jednotce umístěné v přízemí domu. Vyzvala tedy žalovaného k opravě společných částí domu, ten však nereagoval. Požaduje po něm proto – kromě provedení oprav – i náhradu újmy, jež jí vznikla tím, že nájemcům, kterým Jednotku pronajala, musela poskytnout slevu na nájemném. 2. Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 13 C 58/2020-452, žalobu zamítl (výroky I a II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 18 Co 152/2023-485, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Za správná považoval skutková zjištění soudu prvního stupně, že v roce 2018 proběhlo jednání žalobkyně a výboru Společenství, na jehož základě byla provedena odborná kontrola domu, ze které vyplynulo, že konstrukce obvodového pláště není řádně tepelně zaizolována stejně jako betonový strop parkovacích stání. I přes příslib předsedy výboru k řešení této závady nedošlo, proto výzvou ze dne 2. 1. 2019 žalobkyně upozornila Společenství na to, že neplní řádně své povinnosti spočívající ve správě společných prostor. Dne 14. 5. 2019 se konalo shromáždění a podle zápisu na něm „měla být řešena vlhkost či zateplení přízemních bytů“ s tím, že tato věc byla projednávána i na minulém shromáždění, kde však nedošlo k hlasování pro malou účast. Dne 1. 6. 2022 se konalo další shromáždění, na němž byla mimo jiné přijata usnesení, kterými byl schválen plán oprav a naopak nebylo schváleno uskutečnění oprav směřujících k odstranění vlhkosti v bytech. Přijatá usnesení žalobkyně napadla žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni pod sp. zn. 31 Cm 44/2022, v níž kromě vyslovení jejich neplatnosti požaduje také určení, že do plánu oprav budou zařazeny i opravy domu, kterými bude odstraněna vlhkost a plísně v Jednotce. Podle znaleckých posudků se v Jednotce plísně vyskytují a bez provedení oprav domu není možné jejich výskytu zamezit. 5. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením soudu prvního stupně a shodně s ním věc posuzoval podle § 1189, § 1194, § 1208 písm. e) bod 2., § 1209 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. z.“ či „občanský zákoník“). Uvedl, že prvním předpokladem odpovědnosti za škodu je protiprávní úkon žalovaného (potenciálního škůdce), v projednávané věci však žádný takový úkon prokázán nebyl, a proto nebylo nutné se zabývat ani dalšími předpoklady. Samotné ustanovení § 1194 o. z. výslovně neukládá společenství vlastníků žádnou povinnost, a pouhá skutečnost, že žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně ke splnění povinnosti řádné správy společné věci ze dne 2. 1. 2019, neznamená, že tím porušil svou právní povinnost. Společenství je zcela podřízeno vůli většiny vlastníků jednotek, a je tedy zavázáno pouze k těm krokům, jež tito vlastníci odsouhlasí na shromáždění. Žalobkyně neprokázala, že by provedení oprav směřujících k odstranění vlhkosti bylo na shromáždění odhlasováno, a soud proto nemůže žalovanému Společenství takovou povinnost uložit, jestliže nejde o havarijní stav, který by ohrožoval vlastníky jednotek či třetí osoby zásadní újmou. Žalobkyně se podanou žalobou snaží obejít instituty, které jsou k ochraně práv vlastníků jednotek určeny, zejména § 1209 o. z. Žalobkyně však tyto mechanismy nevyužila a nedomáhala se žádných rozhodnutí směřujících k určení neplatnosti usnesení Společenství či k zařazení jejích nároků na program jednání shromáždění, a to až do srpna 2022, kdy podala žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Za této situace je její žaloba předčasná. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Zdůraznila, že až do 1. 6. 2022 neměla možnost napadnout rozhodnutí žalovaného postupem podle § 1209 o. z., a vyjádřila přesvědčení, že při dlouhém prodlení Společenství se zajištěním oprav by vlastníku jednotky mělo být umožněno domáhat se svých práv obecnou cestou. Poukázala na to, že z důvodu výskytu plísní je její Jednotka hygienicky závadná, což v řízení také doložila, a nesouhlasila proto se závěrem odvolacího soudu, že nejde o havarijní stav, který neohrožuje vlastníky či uživatele zásadní újmou. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 25 Cdo 566/99, podle něhož při neodstranění závažné hygienické závady v bytě, jakou je plíseň, jde o neplnění povinnosti udržovat byt ve stavu způsobilém pro řádné užívání. Zmínila také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5330/2008, z něhož vyplývá, že je povinností Společenství obstarat nutné opravy společných částí domu a pokud je provede vlastník jednotky, může se Společenství bezdůvodně obohatit na jeho úkor. Dále citovala rozsudek ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1322/2016, v němž se Nejvyšší soud zabýval vztahem mezi požadavkem na náhradu škody a právy přehlasovaného spoluvlastníka, a rozsudky ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 379/2019, a ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3553/2017, v nichž dovodil, že v rámci zajišťování správy domu a pozemku Společenství nejedná z pouhého pověření vlastníků, nýbrž vykonává práva a povinnosti jako by samo bylo vlastníkem. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné, neboť otázky porušení povinnosti společenství vlastníků při správě domu a možnosti vlastníka jednotky požadovat po něm opravy společných částí domu dosud nebyly dovolacím soudem v poměrech občanského zákoníku vyřešeny. 8. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsaho