26 Cdo 2088/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2088/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 4. 2023 Spisová značka:26 Cdo 2088/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2088.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 67/2013 Sb. § 2052 o. z. § 2048 - § 2051 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 7. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1964/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2088/2022-150 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Matějusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o zaplacení 187.900 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 35/2021, o dovolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 11 Co 376/2021-113, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 11 Co 376/2021-113, se ve výroku I, pokud jím potvrdil výroky II a III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 35/2021-67, mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 35/2021-67, se ve výrocích II a III, jimiž uložil žalovanému zaplatit částky 81.700 Kč a 29.150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku mění tak, že žaloba se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 82.781 Kč k rukám JUDr. Michaely Šubrtové, advokátky se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Dovolání žalobce proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 11 Co 376/2021-113, v části, v níž změnil výroky IV, V, VI rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 35/2021-67, tak, že žalobu zamítl, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21.066 Kč k rukám JUDr. Michaely Šubrtové, advokátky se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobou došlou soudu dne 27. 1. 2021 se žalobce domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby o částku 29.150 Kč) zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za porušení povinnosti řádně vyúčtovat zálohy na služby ve výši 81.700 Kč za prodlení s vyúčtováním za rok 2014, ve výši 29.150 Kč za prodlení s vyúčtováním za rok 2015, ve výši 29.150 Kč za prodlení s vyúčtováním za rok 2016, ve výši 24.450 Kč za prodlení s vyúčtováním za rok 2017 a ve výši 23.450 Kč za prodlení s vyúčtováním za rok 2018. Vyúčtování za rok 2014 nebylo provedeno vůbec, vyúčtování za roky 2015 - 2017 mu byla doručena až 2. 9. 2019, a vyúčtování za rok 2018 dne 12. 8. 2020. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 C 35/2021-67, zastavil řízení co do částky 29.150 Kč (výrok I), uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku 81.700 Kč, 29.150 Kč, 29.150 Kč, 24.450 Kč a 23.450 Kč (výroky II až VI) a náklady řízení ve výši 68.785,78 Kč (výrok VII). Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 11 Co 376/2021-113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II a III, kterými uložil žalovanému zaplatit žalobci částky 81.700 Kč a 29.150 Kč (dále též jen „potvrzující výrok“), ve výrocích IV, V a VI ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částky 29.150 Kč, 24.450 Kč a 23.450 Kč jej změnil tak, že žalobu zamítl (dále též jen „měnící výrok“); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že v budově č. p. XY na pozemku p. č. XY, XY zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY a XY (dále též jen „dům“), bylo již ke dni 14. 5. 2001 vymezeno prohlášením více než 5 jednotek, které vlastnili 3 různí vlastníci, Společenství vlastníků XY (dále též jen „Společenství“ či „žalovaný“), bylo do veřejného rejstříku zapsáno až dne 10. 7. 2020. Žalobce (jako nabyvatel) uzavřel dne 10. 3. 2011 smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky č. 141/106. Správu domu, provoz a opravy společných částí, dodávky služeb i jejich úhradu obstarával až do zápisu Společenství do veřejného rejstříku A. S. (vlastník převážné většiny jednotek v domě). Tato skutečnost byla žalobci známá již při koupi jednotky, S. zajištoval dodávky služeb i pro žalobce, nevybíral od něj žádné zálohy, ani mu je nestanovil a dodané služby také nevyúčtoval. Ani později nebyly vyúčtovány náklady na služby za rok 2014, dne 2. 9. 2019 byly vyúčtovány služby za rok 2015, 2016 a 2017 a dne 12. 8. 2020 za rok 2018. Žalobce písemně nesdělil žalovanému změnu v počtu osob bydlících s ním v bytě (narození dětí v roce 2016 a 2017). Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že ačkoliv bylo Společenství zapsáno do veřejného rejstříku až dne 10. 7. 2020, vzniklo v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění do 31. 12. 2013 (dále též jen „zákon o vlastnictví bytů“), nejpozději dne 14. 5. 2001, neboť v domě bylo více než 5 jednotek, které vlastnili 3 různí vlastníci (§ 9 odst. 3). Přisvědčil i jeho závěru, že žalobce má podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nárok na zaplacení pokuty za nedodání vyúčtování za rok 2014 a 2015 ve výši celkem 110.850 Kč, neboť žalovaný byl v prodlení se splněním své povinnosti a vyúčtování za tyto roky žalobci včas nedoručil. Měl za to, že nelze přičítat k tíži žalobce, že jej k doručení vyúčtování nevyzýval. Důvodnou neshledal ani námitku žalovaného, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy a zneužití zákona, neboť vzhledem k tomu, že po žalobci od roku 2011 žádné zálohy nepožadoval, „nebylo co vyúčtovávat“; současně neshledal ani důvod pro snížení nepřiměřeně vysoké pokuty. Zdůraznil, že mu nic nebránilo, aby vyúčtování za rok 2014 a 2015 provedl. Na rozdíl od soudu prvního stupně však měl za to, že žalobce nemá nárok na pokutu za opožděné vyúčtování za roky 2016 - 2018, neboť mu písemně neoznámil změnu v počtu osob užívajících byt ve smyslu § 12 zákona č. 67/2013 Sb., a zavinil tak neprovedení vyúčtování, jelikož bez znalosti počtu osob nelze rozúčtování nákladů na bytovou jednotku provést. Považoval přitom za nerozhodné, zda se o této skutečnosti žalovaný dozvěděl jinak a zda v opožděně provedených vyúčtováních byl tento údaj uveden správně. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním oba účastníci. Žalobce, jehož dovolání směřovalo proti měnícímu výroku, měl za to, že v rozhodnutích dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny otázky, zda má příjemce služeb nárok na pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení poskytovatele s doručením vyúčtování služeb za situace, kdy příjemce písemně neoznámil změnu počtu rozhodných osob užívajících jeho byt, která nastala v zúčtovacím období, a zda nesplnění této povinnosti má za následek, že se „nemůže stát dospělou povinnost poskytovatele provést, resp. doručit vyúčtování“, a zda pro provedení řádného vyúčtování je nezbytné písemné poskytnutí údajů o počtu osob užívajících byt. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že neoznámil-li písemně změnu počtu osob, zavinil, že žalovaný nemohl včas provést vyúčtování, ani se závěrem, že nezbytným předpokladem řádného vyúčtování je poskytnutí údajů o počtu uživatelů bytu ze strany příjemce. Měl za to, že povinnost provést a doručit řádné vyúčtování a povinnost oznámit rozhodný počet uživatelů bytu, jsou dvě na sobě zcela nezávislé povinnosti, jejichž nesplnění má za následek v obou případech vznik nároku na pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Nelze však dovodit, že by v případě, že příjemce tuto povinnost nesplní, nebyl poskytovatel povinen provést vyúčtování. Zdůraznil, že v projednávané věci žalovaný neprováděl vyúčtování vůbec, bez ohledu to, zda měl či neměl od příjemců k dispozici údaje o počtu osob, a vyúčtování začal provádět až po jeho urgencích. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se výrocích IV - VI potvrzuje a žalovanému uložil, aby mu nahrad