26 Cdo 2119/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2119/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2024 Spisová značka:26 Cdo 2119/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2119.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva nájemní Dotčené předpisy:§ 663 obč. zák. § 261 odst. 6 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2119/2024-425 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Teplárny Brno, a. s., se sídlem v Brně, Lesná, Okružní 828/25, IČO 46347534, zastoupené JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jánská 454/11, proti žalované J. R., zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o zaplacení 1 271 541 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 210/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 68 Co 44/2024-379, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 68 Co 44/2024-379, se ve výroku I v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 11. 2023, č. j. 31 C 210/2020-353, tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 271 541 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 12. 2017 do zaplacení, a ve výrocích II, III, IV a V zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 351 395 Kč s úroky z prodlení s tvrzením, že jde o náklady, které musela vynaložit za žalovanou za odčerpání a odvoz těžkých topných olejů (dále jen „TTO“) ze skladovacích kapacit, jež měl pronajaty její právní předchůdce Jan Vinduška. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) poté, co byl jeho rozsudek ze dne 9. 11. 2021, č. j. 31 C 210/2020-108, zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 68 Co 31/2022-130, rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 31 C 210/2020-353, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 315 260 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky 315 260 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 2 036 135 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z této částky od 21. 12. 2017 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků (výroky III a IV). 3. Zjistil, že dne 1. 7. 2009 žalobkyně (pronajímatelka) a právní předchůdce žalované Jan Vinduška, IČO 13919342 (nájemce), uzavřeli smlouvu o nájmu skladových kapacit č. Z/09/205 (dále též jen „Smlouva“), jejímž předmětem byla spolupráce obou smluvních stran, spočívající v umožnění užívání části volných skladových kapacit žalobkyně k uskladnění málo sirného těžkého topného oleje a poskytování i dalších služeb související s uskladněním a využitím skladových kapacit. Skladové kapacity jsou popsány jako zásobní nádrž (provozní označení č. 2) a palivové hospodářství. V článku IV odst. 2 strany dohodly cenu za stočení a dopravu do nádrže jedné tuny TTO ve výši 46 Kč bez DPH. Stejnou cenu dohodly i pro zpětné čerpání topného oleje z pronajaté nádrže do železničních cisteren. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností výpovědi i bez udání důvodu, výpovědní lhůta byla sjednána v délce 6 měsíců. V článku VII odst. 4 strany sjednaly, že v případě ukončení nájmu skladových kapacit, ať již z důvodu okamžitého odstoupení od smlouvy nebo v případě uplynutí výpovědní lhůty, je nájemce povinen zajistit v termínu do 60 dní úplné vyčerpání TTO ze skladových kapacit a zajistit jejich přepravu z areálu. Pronajímatelka je povinna tuto činnost nájemci umožnit a poskytnout mu v případě potřeby svou součinnost za úplatu. Podle článku VII bod 6 změnu smlouvy je možno provádět dodatky smlouvy, které budou odsouhlaseny smluvními stranami. Dne 9. 3. 2017 zástupci smluvních stran jednali o ukončení skladování a následném odvozu TTO. Žalobkyně požadovala, aby TTO byl z nádrže odvezen nejpozději ke dni 25. 6. 2017, neboť k tomuto datu měla skončit platnost revize předmětné nádrže. K dohodě o úhradě nákladů s tím spojených nedošlo. Jelikož doba stáčení a odvozu TTO byla předpokládána v délce 2 měsíců, žalobkyně zahájila odvoz TTO začátkem měsíce dubna 2017 a celkem vyčerpala 6 853,47 tun TTO. K úplnému vyčerpání a odvozu TTO došlo ke dni 29. 6. 2017, kdy byl sepsán protokol o předání skladových prostor žalobkyni. Nájemní vztah byl ukončen dohodou ke dni 30. 6. 2017. Podle závěrů znaleckého posudku na vyčerpání a odvoz TTO žalobkyně vynaložila 395 412 Kč na personální náklady, částku 416 653 Kč na tepelnou energii, částku 6 896 Kč na elektrickou energii, 422 640 Kč na dopravu, 415 200 Kč na provoz parovodu a částku 286 500 Kč na čištění nádrže a potrubí, celkem 1 943 301 Kč. 4. Po právní stránce soud prvního stupně Smlouvu posoudil jako smlouvu o nájmu nebytových prostor podle § 720 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ či „obč. zák.“), a § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Podle smlouvy byla žalovaná povinna v případě ukončení nájmu zajistit úplné vyčerpání TTO ze skladových kapacit a zajistit jejich přepravu z areálu do 60 dnů, tuto lhůtu ale nevyužila. Žalobkyně přistoupila k vyčerpání TTO a vyčištění nádrží v rámci sjednané Smlouvy, která byla v té době platná a účinná, a k úplnému vyčerpání a odvozu TTO došlo ke dni 29. 6. 2017. Nepřisvědčil proto argumentaci žalobkyně, že požadovaná částka představuje bezdůvodné obohacení, naopak dovodil, že postup žalobkyně je třeba podřadit pod článek IV odst. 2 Smlouvy, který stanovil cenu za stočení a dopravu do nádrže jedné tuny TTO ve výši 46 Kč bez DPH, tedy za 6 853,47 tun TTO celkem 315 260 Kč. V této části tak shledal žalobu důvodnou a ve zbývající části ji zamítl. 5. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 3. 2024, č. j. 68 Co 44/2024-379, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 271 541 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 21. 12. 2017 do zaplacení (dále jen „měnící výrok“), jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně (výrok II), náhradě nákladů řízení státu (výroky III, IV) a náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků (výrok V). 6. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně, ne však s jeho právním posouzením. Zdůraznil, že podle článku VII odst. 4 Smlouvy měla žalovaná povinnost do 60 dní od ukončení smlouvy zajistit úplné vyčerpání TTO ze skladových kapacit a zajistit jejich přepravu z areálu, přičemž sama skutečnost, že k tomu docházelo ještě před ukončením nájmu, neznamená, že by se nejednalo o plnění této povinnosti vztažené ke skončení nájmu. Ze Smlouvy je zřejmé, že (běžný) režim stáčení TTO po dobu jejího trvání byl jiný než režim stáčení TTO v souvislosti s jejím ukončením, čemuž odpovídá úprava práv a povinností účastnic ve dvou samostatných článcích. Ani okolnost, že úplata za žalobkyní poskytnutou součinnost při ukončení smlouvy nebyla sjednána, neznamená, že by se měla analogicky převzít výše úplaty sjednané za stáčení TTO žalobkyní po dobu trvání smlouvy. Naopak je zjevné, že cena 46 Kč bez DPH za stočení jedné tuny TTO v článku IV odst. 2 byla stanovena za výslovně sjednanou povinnost žalobkyně, kdežto v článku VII odst. 4 výše úplaty chybí. Povinnost provést vyčerpání TTO stíhala žalovanou, přičemž žalobkyně se zavázala, a to (jen) v případě potřeby, poskytnout žalované za úplatu součinnost. Za situace, kdy žalovaná svou povinnost vyklidit předmět nájmu v souvislosti s jeho skončením neplnila, a sjednanou povinnost tak namísto ní zcela provedla žalobkyně, nelze uvažovat o součinnosti žalobkyně při plnění povinnosti žalované vyklidit předmět nájmu, ale o vyklizení předmětu nájmu žalobkyní namísto žalované. Při tomto vyklizení žalobkyni vznikly náklady, jež žádá po žalované refundovat, tedy plnila za jiného a má se jí dostat finanční protihodnoty toho, oč se žalovaná obohatila tím, že se její majetková sféra předpokládaným způsobem nezmenšila, když náklady na vyskladnění a zajištění odvozu TTO nesla namísto ní žalobkyně. Oprávněným shledal nárok žalobkyně na úhradu částky 366 912 Kč (personální náklady), 416 653 Kč (tepelná energie), 6 896 Kč (elektrická energie), 422 640 Kč (doprava) a 373 700 Kč (provoz parovodu), celkem 1 586 801 Kč, od níž odečetl částku 315 260 Kč pravomocně přiznanou soudem prvního stupně. 7. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího so